Vyhrál Ligu mistrů, stal se šampionem italské ligy, dobyl bronz z evropského šampionátu. Mnohokrát zažil mohutné ovace plného stadionu, přesto byl Marek Jankulovski tím, co v uplynulých dnech prožil ve Wimbledonu, doslova uhranut. Triumf Petry Kvitové, atmosféra turnaje, setkání s tenisovými legendami, to vše prý způsobilo bývalému reprezentantovi zážitek na celý život.
Když vám přátelé Michal Otava a vyplétač raket Richard Šodek nabídli možnost letět do Wimbledonu na tenis, váhal jste? Jaký byl do té doby váš vztah k tomuto sportu?
„Neváhal jsem ani chvíli. Řeknu vám, že jsem měl možnost letět do Brazílie na nějaké zápasy mistrovství světa. Ale nerozhodoval jsem se ani vteřinu. Zaprvé je super, když se člověk vůbec na Wimbledon může dostat, a zadruhé tam hrála spousta Čechů. Na mistrovství světa v Brazílii jaksi Češi scházejí a není tam moc komu fandit. Já jsem navíc chodil i na Davis Cup nebo Fed Cup, když se u nás hrál, tenistům fandím.“
Při sledování ženského semifinále jste sice seděl v loži určené pro blízké Petry
Kvitové
, ale nefandil jste tajně třeba
Lucii Šafářové
? Je to přece taky Češka…
„Asi jako většina českých fandů jsem byl rád, že se do finále jedna naše holka dostane. Kdyby to byla Lucie Šafářová, přál bych jí to a pak bych jí naplno fandil. Ale já už předtím v semifinále viděl několik zápasů Petry Kvitové, prožíval jsem to více s ní. A jak jsem si někde přečetl, byl jsem takovým jejím maskotem. Takže jsem byl v tom semifinále přece jen více nakloněný na její stranu.“
Co říkáte atmosféře, která na centrálním kurtu zejména ve finále panovala?
„Víte, já jsem jako fotbalista něco zažil, povedlo se mi vyhrát Ligu mistrů, vím, co to je fantastická atmosféra. A přece jsem v tom Wimbledonu zažil něco neuvěřitelného, co se snad nedá popsat slovy. Úplně mě to strhlo, jako kdybych tenis celý život hrál. Byly to hrozné nervy, hlavně teda v tom prvním setu, než to pak Petra strhla jasně na svou stranu. To byl ve srovnání s Ligou mistrů diametrální rozdíl. Naprostá divácká šou.“
V All England clubu jste se dostal do míst, do nichž obyčejný fanoušek nahlédnout nemůže. Co zajímavého jste viděl?
„Toho je hrozná spousta. Viděl jsem třeba Rafu
Nadala
, jak se dvě hodiny před zápasem rozcvičuje. Jak si zkouší všechny možné údery a přemýšlí, co bude na soupeře platit. A před zápasem
Federer
versus Raonič jsem viděl Švýcara, jak se připravuje. A víte, co dělal?“
Prozraďte…
„Hrál s trenérem karty! To jsem nechápal. Díval jsem se na něj a říkal jsem si, ty jo, tak to je teda pohodička. Dvě hodiny před důležitým špílem a on hraje karty. No vidíte, a Raoniče pak v klidu porazil.“
Dostal jste se díky Petře Kvitové i do věhlasné šatny určené nejlepším světovým hráčkám?
„Dostal. To jsem taky žasnul. Ta šatna, to byl krásný velký a útulně zařízený byt. Jinak to neumím popsat. Když jsem to viděl, říkal jsem, že hoši v AC Milán ještě mají na čem pracovat.“
V All England Clubu se během turnaje pohybuje spousta celebrit. Setkal jste se s některou z nich?
„Největším zážitkem pro mě bylo, když jsem se díval zblízka na Borise Beckera. To byl tenista, kterému jsem jako kluk moc fandil. A najednou jsem byl vedle něj. To je najednou úplně jedno, že jste taky ve sportovním životě něco dokázal. Prostě stojíte kousek od ikony svých klukovských let a žasnete. To stejné jsem prožíval, když jsem viděl Stefana Edberga. To vám fakt stačí vedle nich jen tak stát.“
Vy jste ale viděl i zápasy
Radka Štěpánka
nebo
Tomáše Berdycha
, je to tak, že?
„Jestli můžete, napište tam, že jim všem moc děkuju. Tomášovi, Radkovi, Andrei
Hlaváčkové
a taky
Lukášovi Rosolovi
. Díky nim jsem se dostal k dalším lístkům a hrozně si toho vážím.“
A nakonec jste viděl i finálový duel
Djokoviče
s Federerem. Jak se vám to povedlo?
„Díky Petře Kvitové. Znovu děkuju. Jí i trenéru Kotyzovi. Petra dostala po vítězství nad Bouchardovou dva lístky na mužské finále. Ale ona i její rodiče, všichni už se těšili domů, tak mi zbyl lístek. I my už jsme sice měli zabukované letenky, ale když přišla tahle šance, nejel přes to vlak. Letenky se přebukovaly a zůstali jsme o den déle. A zažili něco fantastického. Sice jen čtyři sety, protože pak už jsme opravdu museli na letadlo, ale i tak to bylo něco! Tohle finále, to je prostě jedna z nejvýznamnějších sportovních událostí světa.“
Takže teď začnete jezdit po světových tenisových turnajích?
„Bavili jsme se o tom, ale bude to těžké, když jsem teď vlastně viděl to nejlepší, co vidět lze. Ale když jsme se po výhře Petry Kvitové loučili, trenér Kotyza řekl: „Tak pánové, za rok v úterý v jednu hodinu zase tady!“ To bylo od něj hrozně milé. A když to půjde, za rok v úterý v jednu hodinu, až bude hrát Petra zahajovací zápas příštího Wimbledonu, u toho moc rád budu.“
Kvitová po návratu: S Djokovičem na sebe máme štěstí
Video se připravuje ...
Šampionka je doma! Kvitová jela autem s nápisem Druhý titul
Video se připravuje ...
