Pouze jednou v životě, a to před sedmi lety, porazil Tomáš Berdych španělskou tenisovou zeď Davida Ferrera 2:0 na sety. Kdyby to dnes zopakoval, projde premiérově do semifi -nále Turnaje mistrů. Berdych nastoupí až do večerního zápasu od 21.00 hodin a už bude vědět, co musí uhrát. Pokud odpoledne Novak Djokovič neporazí Janka Tipsareviče 2:0 na sety, stačí českému borci jakákoli výhra. V případě prohry je ale vyřazený.
Po roce prožívá Tomáš Berdych na Turnaji mistrů identický příběh. První zápas prohrál, druhý vyhrál a v tom třetím se rozhodovalo o jeho osudu. A zase je jeho soupeřem Španěl.
Loni jím byl tehdejší první muž žebříčku Rafael Nadal, nepřekonatelná hráz. Letošní úkol je snazší jen nepatrně - David Ferrer.
„Může to být zase hodně dlouhé utkání a hodně podobné těm předešlým londýnským. Ferrer je možná ještě solidnějším soupeřem,“ ví Berdych, který s devětadvacetiletým Ferrerem, pátým hráčem planety, prohrál poslední čtyři zápasy a celkově má negativní bilanci 2:5.
Ferrer má spíš vizáž rockera než tenisového hráče, zdání ale klame. Svým výborným returnem deptá soupeře, je to vynikající atlet s nebývale bojovným srdcem a velkým fyzickým fondem.
I proto dostal přezdívku Ferru, což v katalánštině znamená „Železný“. Tuhle reputaci si ale musel vybojovat.
Na toho sedmnáctiletého pobudu, co se víc než tréninku věnoval vysedávání s bandou kamarádů po barech, by ve Španělsku totiž před lety nevsadil nikdo ani euro.
Na hrubý pytel patří hrubá záplata. Tohoto přísloví se kdysi držel španělský trenér Javier Piles, když už ho jeho lajdácký svěřenec opravdu naštval. Ferrer byl nadějným juniorem v národním tenisovém centru v Barceloně.
Jenže donutit trénovat kluka, který si to vždy k areálu přihnal na malé motorce a po pár minutách bylo jasné, že nejeví o tenis valný zájem, byl téměř nadlidský úkol.
„Když nechtěl pracovat, zamknul jsem ho do černé místnosti dva na dva metry, kde jsme obyčejně skladovali tenisáky,“ vzpomíná Piles, jenž k Ferrerovi pokaždé prohodil, že trénink trvá od devíti do dvanácti, a pokud již nechce dřít, bude do té doby za trest zavřený.
„Podal jsem mu skrz zamřížované okénko chleba s vodou a nechal ho tam. Ačkoli křičel na ostatní, ať ho pustí, nikdo si ho nevšímal,“ směje se Piles, jenž je dodnes Fererrovým koučem. „Je to můj druhý otec,“ říká tenista.
Ještě jednu lekci ale musel nezkrotný Španěl dostat. Když už neviděl v tenise svou budoucnost, rozhodl se v sedmnácti skončit. Jak ale teenager sežene peníze na diskotéky, bary či cigarety, jimž údajně holduje dodnes?
„Táta mi řekl, že na svou zábavu si musím vydělat sám,“ popisuje Ferrer, jenž vzal místo rakety do ruky lopatu a začal pracovat jako dělník na stavbě.
Za třicet eur týdně makal od úsvitu do soumraku.
Vydržel to přesně týden, v neděli večer už zvonil kouči Pilesovi telefon. „Trenére, čekejte mě v devět ráno na kurtu. Chci být tenistou,“ sliboval do telefonu a od té doby už nikdy nebyl za trest zavřený ve svém tmavém vězení.
Naopak, dostal se až do záře reflektorů k největším zápasům tenisového světa. A dnes může dramaticky ovlivnit Berdychův osud na Masters.
Související články
