V Olomouci zažil dno. Artis mě zase nakopl, říká kapitán Pospíšil. Nadchl ho Kante
Ambice druholigového Artisu Brno mu vrátily radost z fotbalu, kterou ztratil poté, co ho v Olomouci odstavili. Před novou sezonou se dokonce stal Martin Pospíšil (34) kapitánem týmu, který bude tvrdě útočit na historický postup mezi elitu. „Začíná se tady budovat něco velkého,“ říká zkušený záložník v rozhovoru pro deník Sport a web iSport. „Hodně věřím, že to můžeme dokázat.“
Rozsáhlá letní přestavba mužstva směrem do kvality se ho nedotkla. Věřil, že si své místo v sestavě Artisu Brno obhájí. „Neměl jsem strach,“ přiznává střední halv s tím, že bude mít dál pod palcem i standardky. „V přípravě jsme vypadali výborně. Jsem přesvědčený, že si půjdeme tvrdě za svým cílem,“ dodává sebevědomě.
Je to pro vás ke konci kariéry určitý restart poté, co vás odepsala Sigma?
„Přesně tak. V Olomouci jsem zažil největší fotbalové dno. Byl to šok, který jsem absolutně nečekal. Trošku jsem ztratil chuť do fotbalu. Nechtěl jsem jít někam do první ligy v Čechách, takže jsem zvolil tuhle cestu. Ale dva, tři měsíce zpátky jsem si řekl, že to byl dobrý krok. Znovu jsem se nakopl. Chci tady dokázat něco velkého a hrát fotbal ještě mnoho let. A nejlépe na nejvyšší úrovni v první lize.“
Věříte ambicióznímu projektu Artisu?
„Když vidím, co se tady událo přes léto a jak k tomu lidé přistupují, věřím tomu hodně. Když jsem v zimě přišel, bylo to celé šité horkou jehlou. Věděl jsem, že je potřeba udělat spoustu práce. Teď se udělalo hodně změn a klub se opravdu začíná proměňovat ve velký. Často se vzpomíná na to, že to byl rodinný klub. Můžu říct, že už malý rozhodně není. Je rozdíl, do jakého týmu jsem přišel v zimě a jaký je tady v létě. Během půl roku se zjistilo, že tou cestou by to asi nešlo. Muselo se do toho pořádně praštit.“
Přímo jde nahoru jediný tým. Stejný plán jako vy má rivalská Zbrojovka. V čem byste mohli mít navrch?
„Logicky ji hodně lidí vidí před námi. Je to značka, většina bude fandit jí. Zbrojovka to dělá podobným způsobem. Taky má bohatého majitele a přišla tam spousta nových hráčů. Jsou to dva podobné projekty. Bude to kdo s koho, ukáže se na hřišti. Už prvních pět, šest kol napoví.“
Který hráč největšího soka vám chybí ve vašem kádru?
„Baví mě to sledovat. Jsem trošku fotbalový workoholik. Jednou bych chtěl dělat to, co vy. (úsměv) Zbrojovka přivedla zajímavé kluky. O některých bych ještě před půl rokem neřekl, že tam můžou jít. Ať už je to rychlé křídlo Kanakimana anebo Rymarenko, gólový útočník ze Slovenska. Ale my jsme taky nespali a noví hráči jsou hodně zajímaví. Jsem překvapený z jejich kvality i z toho, jak rychle zapadli do týmu a stylu, který chceme hrát.“
Velká síla nalevo
Máte tedy pocit, že se vedení trefilo do posil?
„Trošku jsem se toho obával, změn bylo hodně. Snad si to kluci z ciziny přenesou i do soutěže. Hlavně v ofenzivě na ně budeme spoléhat. Všichni, co tam přišli, mají jako největší přednost rychlost. Pro hráče jako jsem já, který má tvořit, je to o to jednodušší. Kluci jsou pořád v nabídce. Když se otočím, mám dvě, tři možnosti. Už se nemůžu dočkat prvního kola, až to budeme moct rozbalit. Doufám, že se ukážeme ve velké kvalitě.“
Kdo vás hned bouchnul do očí?
„Adediran. Ale toho už jsem měl z ligy trošku nasledovaného. Hned v prvním přáteláku jsem úplně koukal na Kanteho. V tréninku mě tak nezaujal, ale proti Rapidu Vídeň na levé straně úplně dominoval. V tu chvíli jsem si říkal, co takový hráč dělá tady. Klobouk dolů před vedením, že ho sem dokázalo dostat. Nalevo budeme mít velkou sílu.“
Co dva reprezentanti Ománu?
„Mají v sobě něco jiného než čeští hráči. Stoper Braiki má klid na míči, rozvahu, přehled. Útočník Dahman má v sobě správnou drzost a dlouhý rychlý krok. Chodí na riziko, jeden na jednoho. Jsou nastavení takhle „nečesky“. Díky tomu pro nás můžou být hodně platní. Oba si samozřejmě budou muset zvyknout na druhou ligu. Bude to něco jiného než přáteláky.“
Exekuci standardních situací máte pořád ve své gesci vy?
„Myslím, že si to budu režírovat. Když budu chtít, někoho k nim pustím. Pokud ne, vezmu si je já.“ (úsměv)
Pod Milanem Valachovičem se hrál víceméně opatrný, defenzivní fotbal. Bude to za éry Jiřího Chytrého větší zábava?
„Ví se, že trenér Valachovič vyznával defenzivnější styl. Tehdejší Líšeň chtěla hrát klidnější střed tabulky anebo o záchranu. Moc jsem se v tom necítil, balon mi lítal nad hlavou. Nedostal jsem se tolik do hry, i když kluci se o to snažili. Ale míra rizika byla strašně malá, báli jsme se hrát. Trenér Chytrý nám ordinuje úplný opak. Chce hrát ofenzivní fotbal, který mi strašně vyhovuje. Chceme dominovat na míči, v presinku. Prostě dělat zápas. My jsme ti, co mají postupové ambice. Nemůžeme si myslet, že se do ligy probráníme.“
Odhadnete, kolik fanoušků dorazí na Srbskou (nově ShipEx Aréna) na první duel s Chrudimí?
„Vůbec. Já v Olomouci posbírám, co se dá. Deset patnáct lidí přijede ode mě. Snad se zbytek přidá. Kdyby přišlo kolem tisícovky, bylo by to dobré. Je to o výsledcích. Když budeme hrát dobře a na prvních pozicích, fanoušci si na stadion najdou cestu. Budou na nás zvědaví. Prvních pár kol možná bude trošku těžších, ale věřím, že je přilákáme.“
