Bank si přivezl z Thajska záhadnou nemoc: Bolestí jsem ani nemohl na záchod

Kvůli žaludečním a střevním problémům Ondřej Bank posledních pár dní moc nejedl, přesto výsledky vyšetření ukazují, že se jeho tělo dalo na cestu k uzdravení. Nejlepší český sjezdař doufá, že už nadobro, protože záhadná nemoc si s ním podobně pohrála již několikrát. „Byly dny, kdy jsem byl hodně na dně, co se týče fyzických i psychických sil,“ říká o potížích, které si možná dovezl z Thajska a Bali a na něž nezabraly ani antibiotika, jež do něj lékaři v Česku pumpovali.

Po červnové dovolené, kdy jste vyrazil do Thajska a na Bali za surfováním, vás skolily teploty. Vyšetření krve ukazovala zánět v těle. I když vám lékaři ordinovali silná antibiotika, váš stav se nelepšil. Naopak. Co se s vámi dělo?
„Na všechna antibiotika jsem reagoval tím způsobem, že jsem se horšil a horšil a kolaboval víc a víc. Začala se mi horšit krev. Takže mě převezli na Homolku na internu, kde říkali: Proč tropické, když se nevyloučily normální nemoci? Tam jsme se dohodli, že vypustíme všechny léky a počkáme na příznaky. Mezitím se dělaly všechny možné testy od magnetické rezonance hlavy, páteře nebo vyšetření, kdy vám pustí do krve radioaktivní látky a podle toho poznají zdroje potíží. Všechno bylo negativní. Prošel jsem všechna vyšetření, které existují a nic.“

Váš stav se v tu dobu lepšil, takže jste mohl z nemocnice odejít.
„Ale během dvou tří dnů doma jsem dostal brutální křeče do lýtek. Takové, jako když bez tréninku přeženete běhání, těžkou svalovou horečku. Když jsem ušel pět set metrů, chytla mě taková bolest do lýtek, že jsem během tří dnů nedošel ani na záchod. Prostě peklo. Šílenost. To jsem měl tak týden. Když už jsme zase v nemocnici chtěli jít třeba sto metrů do kavárny, radši jsem sedl na vozíček a nechal se tam odvézt. To pak odeznělo. Nevím proč, ale bylo to v pohodě. Už to zase vypadalo líp, říkal jsem si, že musím jít do lesa, dát se do kupy, protože jsem totálně přetížený. Na dovolené jsem si moc neodpočinul, byl jsem přetažený, pak ta antibiotika...“

Jenže ani tentokrát vše v pohodě nebylo, že?
„Dva tři týdny jsem si říkal, že už to vypadá dobře, jezdil jsem trochu na kole. A během dvou dnů jsem zase chytil křeče, bolesti zad, břicha. Za týden byla krev brutálně špatná. Dva tři týdny je mi dobře a pak se objeví nějaký nesmysl. V různých nemocnicích jsem za dobu nemoci strávil s přestávkami dvacet, pětadvacet dní.

Teď zrovna střevní problémy. Nepotřeboval byste asi seriálového doktora House?
„Přesně tak. V úterý jsem byl na kontrole, krev je zase v lepším stadiu, i když jsem předtím čtyři dny nejedl nic.“

Kolik jste za dobu potíží zhubnul?
„Tak deset kilo. Celým měsíc jsem se nehnul, strávil jsem ho v posteli.“

Podnikal jste na dovolené něco vyloženě rizikového, co by mohlo vést k potížím?
„Právě, že ne. Nebyli jsme v hotelu, jezdili jsme na motorce, ale bydleli jsme normálně. Zkoušeli jsme místní jídla a tyhle věci. Dva dny před koncem už jsem ani moc nesurfoval, abych se neřízl, nechytil infekci. Všichni byli pořezaní, já jsem se držel. Byl jsem na třech místech, co se týče tropické medicíny, všechny testy vyšly negativně. Řeší se i závažné věci, imunitní, ale to je na půl roku sledování, jestli je to nějaký směr, nebo ne. Tři měsíce jsou v háji a nic nevím.“

To musí být mnohem horší než dlouhodobé potíže, jež jste měl kvůli zlomené noze.
„Docela jo. Je to zajímavé. Fakt jsem zvyklý, vím, jak na tyhle věci, aby se z toho člověk nezhroutil. Všechno zlé v životě beru jako zkušenost. Ale se zlomenou nohou můžete jít po dvou týdnech na kolo, můžete dělat kliky. Víte, že se to nějak zhojí, znáte nepřítele. Tady ne.“

Samozřejmě, že nejdůležitější je, abyste byl znovu zdravý. Ale nezamrzely vás potíže o to víc, že vám minulá sezona vyšla výtečně?
„Kdybych to právě bral z tohoto směru, tak mě to může hodně, hodně štvát. Startovní pozice, všechno je super. Nevím proč, ale v létě jsem se cítil sebevědomě, což se mi nikdy nestalo. Měl jsem v hlavě plán, že budeme jezdit víc rychlejší disciplíny, myslel jsem si, že to může být dobré. Byl jsem hodně pozitivní, těšil jsem se na sezonu. Říkal jsem si, že bych v celkovém pořadí Světového poháru mohl dělat černého koně, kdyby se mi dařilo ve sjezdu. Teď změníme taktiku.“

Je šance, že stihnete aspoň kousek zimy?
„Kdybych se z toho pomalu vylízával, jako že to tak teď trochu vypadá, zkusil bych se vrátit v lednu. Dalo by se dobře jezdit, kdybych se už jen lepšil. Není žádné mistrovství světa nebo olympiáda. Jestli se budou měnit lyže, je možné, že bychom tuhle sezonu investovali do dalších dvou, kdy jsou vrcholné akce. Začít trénovat na nových lyžích, to bude velká změna. Mohl bych mít výhodu do příštího roku. Ale jak to bude, to nevím.“

Už se teď můžete trochu hýbat?
„Jezdím tři týdny na kole, na rotopedu. Ale hodně si hlídám tep, abych to nepřehnal, byl jsem zatím na každou blbost hodně citlivý. Cvičím základní věci z jógy, srovnávám tělo. Snažím se z toho vytřískat to nejlepší, takže když jsem takhle povolený a neosvalený, snažím se tělo dát do správných poloh, abych se pak osvalil správně od základu. To může být výhoda.“

Po minulé sezoně se vám konečně dařilo lépe shánět i sponzory. Jak reagovali na vaše problémy?
„Super. Podrželi mě. To mě v těch sračkách, ve kterých jsem trochu byl, docela zvedlo.“

Kdo vás nejvíc drží?
„Určitě přítelkyně Terka. Byly dny, kdy jsem byl hodně na dně, co se týče fyzických i psychických sil. Byla v Praze, když jsem tam ležel, chodila za mnou každý den.“