Kouč florbalistů Kettunen: o MS v O2 Areně, češtině i vývoji mladého sportu

Dobrý den, Pete, už mluvíte česky?
„Ne, nemluvím. Umím jen několik slov jako dobré ráno, dobrý den, děkuji, prosím, a dokážu si bez jakéhokoliv akcentu objednat pivo. To je fajn!“

Takže zvládáte to nejdůležitější pro přežití v Česku?
„Ano, ale jen takové malé zlomky češtiny. Rozumím pár slov, ale je to opravdu těžký jazyk.“

V jakém jazyce vedete přípravu týmu? V angličtině a s překladem?
„Náš pracovní jazyk je angličtina. Když někdo něčemu nerozumí, hráči si to přeloží mezi sebou, nebo vypomůžou asistenti Milan Fridrich nebo Radek Sikora. Ze začátku to pro hráče nebylo snadné a ostýchali se, ale postupně si na to zvykli a jsou mnohem otevřenější, víc se zapojují do diskuzí. Máme i individuální pohovory, a pokud hráči chtějí, připojí se k nám Milan Fridrich a překládá. Moje angličtina také není perfektní, protože to není můj rodný jazyk. Neočekávám, že hráči budou mluvit perfektně, ale mluvíme dost dobře na to, abychom si rozuměli a rozuměli tomu, co děláme. A to je hlavní.“

V jakém stavu jste našel český tým, když jste ho přebíral?
„Sledoval jsem český tým posledních deset let jako kouč finské reprezentace a dělal jsem si statistiky. Velké téma byla obrana, protože Češi dostávali v důležitých utkáních proti Finsku, Švédsku a Švýcarsku v průměru skoro osm gólů na zápas. To je prostě moc a museli jsme se na to soustředit, abychom byli na mistrovství světa proti nejlepším týmům konkurenceschopní. To byly první poznatky. Viděl jsem ale, že je v týmu dost technicky dobrých hráčů. Museli jsme najít způsob, jak pracovat lépe jako tým, najít nového ducha a hledat pro český florbal i novou generaci mladých hráčů.“

Je pro úspěch týmu ve florbalu důležitější obrana, nebo útok?
„To je skoro filozofická otázka. Obojí je podle mne důležité, ale nejdůležitější je vždy obranná hra. Když máte dostatečně dobrou obranu a hrajete dostatečně agresivně, máte šanci na úspěšný útok. Když ale nedokážete ubránit, nemáte v mezinárodním florbalu šanci vyhrávat, protože florbal se hraje na branky. Takže důležitější je obrana, ale útok se nesmí opomenout.“

Když brankář všechno chytí, může tým hrát přinejhorším nerozhodně, ale nikdy nemůže prohrát…
„Ano, tak to přesně je. Kdysi, když jsem byl klubový trenér ve Finsku, měl jsem pocit, že můžeme vyhrát titul útočnou hrou. Hráči říkali, že to bylo jako sen: útočili jsme jako zběsilí, vyhráli jsme kvalifikaci, dlouhodobou část a postoupili do finále. A ve finále jsme prohráli. Dnes vím, že pokud budeme v utkáních proti čtyřem nejlepším týmům světa dostávat tři branky na zápas, budeme mít šanci ta utkání vyhrávat. Když budeme dostávat čtyři branky, už to bude dost těžké. Víc než čtyři góly dáme proti nejlepším týmům jen zřídka.“

Jak jste byl spokojen s výkonem na Světových hrách ve Wroclawi v loňském roce? Co vám 4. místo ukázalo?
„Začal jsem s týmem pracovat na začátku června a měli jsme před Wroclawí jen dvě soustředění. Měl jsem opravdu velkou radost, jak jsme tam hráli. Byli jsme aktivní v útoku i v obraně, vytvořili jsme si dostatek šancí, abychom Švédsko i Finsko porazili. Bohužel jsme z těch šancí nedali branku, ale pro začátek to bylo skvělé. Uvidíme, jak nám to půjde teď.“

Trenéři mají často pocit, že by potřebovali ještě týden nebo měsíc, aby byla příprava týmu dokonalá. Když se podíváte na start nadcházejícího mistrovství světa, zvládli jste vše, co jste chtěli?
„Taky jsem normální kouč, nikdy nejsem spokojený s tím, co jsme stihli. Mistrovství světa je uprostřed sezony, na dlouhou přípravu není čas. Hlavní důraz se klade na letní přípravu a ta letos nebyla optimální. Řada kandidátů na konečnou nominaci byla zraněná, a tak jsme ještě v září před sebou měli víc práce, než jsme původně mysleli. Ale jsem fakt na hráče pyšný, co zvládli a jak zlepšili svou připravenost za ten rok a půl, co jsme spolu. Jsme ve stavu, kdy na šampionátu můžeme být opravdu konkurenceschopní.“

Někteří hráči z florbalu žijí, někteří mají ještě jinou práci. Jsou schopni se připravit v podmínkách poloprofesionálního sportu ? Nezažil jste, že by někdo říkal, že kdyby měl víc peněz, připravoval by se lépe?
„Vím, co myslíte. Nejdůležitější je ale vždycky zájem, opravdová vášeň pro ten sport, a je jedno, jestli dostáváte prachy, nebo ne. Je to otázka osobní volby každého jednotlivce: chceš to dělat, nebo ne? Chceš do toho dát všechno, nebo ne? Někteří mohou být profíci ve Švédsku nebo ve Švýcarsku, někteří dostávají peníze tady v Česku. Ale nejdůležitější je, co je tady uvnitř, jestli je tam vášeň, jestli jsi ochoten do toho dát úplně všechno! A je úplně jedno, jestli za to máš prachy, nebo ne! Sport vám poskytuje příležitost být tak dobrý, jak jen můžete být. To nemá nic společného s penězi. Nevěřím, že Roger Federer hraje tenis kvůli penězům. Má nějaký jiný důvod, proč to dělá. A tak by to mělo být i v našem sportu, že hráči nehrají pro peníze, ale pro vášeň a možnost dozvědět se, jak dobří mohou být!“

Přesunul jste se pracovně do jiné společnosti s jiným zázemím a s jinou historií. Zažil jste i jiný přístup a uznání k lidem, kteří něčeho dosáhli? Kteří se dopracovali k nejvyššímu mistrovství ve svém oboru, ať už je jakýkoliv?
„Ne, vlastně ne. I ve Finsku jsem se setkával s lidmi, kteří jsou nejlepší ve svém oboru, ať už jsou to umělci, sportovci, doktoři nebo něco jiného. Myslím, že jsou to podobní lidé jako tady v Česku. Jsou úspěšní, protože si zvolili své priority a pracovali jako blázni, aby se dostali tam, kde jsou. Mají vášeň! Nejlepší doktoři nebo ortopedi na světě mají vášeň a je fuk, jestli za jednu operaci dostanou dva, tři nebo pět tisíc. Žene je vášeň být každý den lepší. To je podobné jako tady. Slyšel jsem vyprávět, že česká mentalita je být trochu líný. Ale ti, kteří chtějí být v něčem dobří, líní nejsou, ti se snaží a dělají všechno, aby byli lepší.“

Jezdíte do Česka jen na společná soustředění? Nebo jste ve styku s týmem i z Finska?
„Základem je samozřejmě mezinárodní kalendář IFF, který definuje termíny turnajů. Podle toho plánujeme naši přípravu. Pak je tu sledování hráčů: za poslední rok a půl jsem viděl přibližně 120 utkání české ligy.