Sem tam se usmál. Ale určitě ne radostí, spíš ironicky, jak hrozný zápas musel prožít. Záložník Brna Pavel Zavadil mohl mít z bodu dobrý pocit, ze hry vlastního mužstva se mu nejspíš dělalo špatně a z celkového výzoru utkání… Asi proto ten ironický smích po remíze 0:0 na Bohemians. Jedna jediná střela na bránu. Toť vše.
Fotbalem tenhle zápas nazývat nebudeme, že ne?
(smích) „Souhlasím s vámi. V naší pozici je to těžký, opravdu to fotbal moc ke koukání nebyl. Nevím, sám z toho mám takovej pocit, že to spíš byl takovej nefotbal, určitě ne hra pro lidi.“
Tak aspoň boj.
„Boj samozřejmě, nasazení od nás bylo, ale spíš se bavím o fotbalovosti. Ani jedna šance, možná teď na konci, ale ani Bohemka nic neměla.“
Je bod po pěti ligových porážkách v řadě nějaká útěcha?
„Aspoň něco to je, ale myslím, že to není nic moc. Furt je to jenom jeden bod a my potřebujeme vyhrávat. Máme k tomu další šanci doma proti Příbrami, ale musí to vypadat jinak, s takovým fotbalem bychom toho moc nedosáhli.“
Shodli jsme se, že fotbalem to nazývat nebudeme…
„Hra není podle mého gusta, to jo. Ke všemu tady na Bohemce je to ještě víc boj, malé hřiště, oba celky podobný v bojovnosti.“
Bylo hlavním cílem udržet nulu?
„Ne jen udržet nulu, ale taky vyhrát. Jenže řešení vepředu a kombinace tam není, není zač se schovávat, ke koukání to nebylo. Je třeba si přiznat, že fotbalovou kvalitu momentálně nemáme.“
Přijdete si pod tlakem kvůli nekonečnému čekání na výhru, kvůli nevystoupení ze sestupového pásma?
„Já nevím, jestli se cítím pod tlakem… Jsem tu třetí rok a situace je pořád stejná. Já už jsem v tom nějak zaběhlej a cítím se furt normálně.“
