Na hřišti by za úspěch Slovácka padnul. Tohle je chlap, na kterého ukážete jako první, když jdete do rozhodující bitvy. Záložník Vlastimil Daníček táhnul tým z Uherského Hradiště k životně důležitému triumfu nad Jihlavou (2:1). Rval se, oběhal možné i nemožné a po porci smůly v koncovce trefil gól na 1:1. „Jsme kluci z Moravy, kteří umí vyhrát jen o jeden gól,“ usmál se srdcař Daníček.
Co jste říkal na další seriál neproměněných šancí?
„Já jsem frajer, který v tak důležitém zápase normálně zahodil hattrick. Kdybychom věděli, co změnit, abychom z deseti vyložených šancí proměnili pět, tak by to bylo krásnější a jednodušší. Za mě dvě hodiny obrovských emocí.“
To bylo vidět při oslavě vašeho gólu…
„Já to tady prostě miluju a nechám za ten klub duši. Tomu to odpovídalo. Jsem hrozně rád, že jsme to urvali. Za kluky v kabině a za celé Slovácko. Byli jsme hladovější, dali jsme do toho víc emocí. My jsme Slovácko, my to zvládneme!“
Velká úleva, co?
„Před zápasem jsem říkal, že kdybychom vyhráli, snad by nám malinký kámen ze srdce. Ale po tom vývoji prakticky můžu říct, že ten kamínek byl větší, než jsme si mysleli. V poločase byly v kabině emoce. Za dvě hodiny jsem tolik pozitivních i negativních emocí nezažil. Co tam padlo, to tam musí zůstat. První tři minuty o přestávce jsem byl hodně naštvaný. A to je hodně slabé slovo.“
Na co?
„Sám na sebe. Neuhlídal jsem frajera při standardní situaci a nedal jsem dva góly. Cítil jsem, že první poločas jde za mnou a říkal jsem si, že to musím zlomit. Dal jsem do toho celého Vlasťu. Říkal jsem si, že buď padnu na hubu anebo to vyjde. Já jsem byl tak vtažený do hry, že jsem ani nevnímal. že ten zápas sledují nějací lidé.“
Jaké bude jaro?
„Máme dvanáct bodů, což je hrozně málo. Zima nebude klidná. Jednoznačně jsme chtěli víc. Ale je hodně pozitivní, že jsme to s Jihlavou zvládli. Zlepšíme finální fázi a půjdeme nahoru.“
