Špatná hra a ještě horší slova. Propadák „lvíčat“ v zápase i po něm, chyběla sebereflexe
KOMENTÁŘ MICHALA KOŠTUŘÍKA | Čtyři zápasy, tři kvalifikační výhry a jedna prohra. O.K., tohle není žádný propadák. Trenér Michal Bílek vstoupil do své éry u reprezentace U21 slušně. Opět dokázal, že (většinou) umí hrát se svým týmem na výsledky, i když mu to herně drhne. To se týkalo vstupního duelu se Skotskem (2:0) v Uherském Hradišti a hlavně na Gibraltaru (2:1), kde „lvíčata“ odvracela ostudu až v úplném závěru.
Po třech vítězstvích to vypadalo na idylku a od listopadu atraktivní rovný boj s favorizovaným Portugalskem o první místo ve skupině a přímý postup na EURO 2027. Jenže přišel úterní průšvih v Bulharsku. Přitom nejde primárně o porážku 1:2. Ta toho tolik neřeší, není pro další vývoj klíčová. Jestli mladí Češi dovezou jeden bod anebo žádný, v tom žádný velký rozdíl nehledejme. Nahráno mají, jedna venkovní ztráta jejich reálnými ambicemi (druhé místo) nezamává.
Mnohem podstatnější je, jak se hráči a kouč k naprosto ZASLOUŽENÉ prohře postavili. Jako by byli aktéry jiného zápasu. Rozjel to brankář Jan Koutný: „Nemyslím, že jsme si tady zasloužili prohrát. Remíza by byla zasloužená,“ prohlásil po nevydařené bitvě nejlepší hráč hostů.
Místo aby připomněl, že zlikvidoval několik tutovek soupeře, zachránila ho tyčka a několikrát pár centimetrů, cítil ve finálním skóre nespravedlnost. Nesmyslně.
