S mladými hráči hrál druhou ligu v Pardubicích. Ve spolupráci s nimi pokračoval ve Vlašimi, a že se s nimi dá hrát i první liga, dokazuje v Bohemians Praha. Trenér Martin Hašek by se z fleku mohl stát ombudsmanem pro talentované hráče. Nenajdete trenéra, jehož by slabá účast mladých fotbalistů v nejvyšší soutěži, trápila víc.
Liga je nejstarší v historii. Mladí hráči dostávají málo prostoru, přitom v okolních zemích na tom tak zle nejsou. Máte pro to vysvětlení?
„Důvodů je víc, ale vím, jak se přemýšlí v českém prostředí. Kluby potřebují o víkendu vyhrát a myslí si, že když postaví mladé, tak se pravděpodobnost sníží. Do určité míry to je pravda, ale je důležité si položit otázku, proč to tak je. Proč jinde hrají s mladými hráči a některé kluby s nimi dokonce bojují o tituly? Když jsem ještě pracoval ve sparťanské akademii na Strahově, tak jsme si dělali průzkumy, jak je to v klubech o velikosti Sparty třeba v Belgii, Nizozemsku. V prvních týmech bylo přibližně čtyřikrát větší množství hráčů než u nás.“
V čem je tedy hlavní problém?
„Hráči musí projít vývojem v dorostu a poté musí zvládnout přechod do dospělého fotbalu. Jenže rozdíl mezi první dorosteneckou a seniorskou ligou, je obrovský. Ti kluci na to ještě nejsou připraveni. I kdyby trenéři dělali u mládeže skvělou práci, tak je to pro hráče stále velký skok. Když tedy nemohou jít hrát nejvyšší soutěž, měli by jít aspoň do druhé, nebo třetí ligy. Jenže v té je zase amatérský tréninkový proces, v tom případě to pro hráče nemá žádný význam. Zbývá tedy druhá liga. Žádné prvoligové mužstvo v ní nemá svoje béčko, takže hráči tak musí odejít na hostování. Není však mnoho klubů, které by si hráče ve věku 18-19 let vzaly a dávaly jim prostor. Navíc, když to není jejich hráč. Na jeho pozici mají o deset let staršího průměrného hráče, který už nemá žádnou perspektivu, ale s ním mají větší šanci na výhru v zápase, než s tím mladým klukem.“
Tudíž hráči putují do Juniorské ligy…
„Která má nedostatečně rozvojovou úroveň. Hráči spíš stagnují, zlepšují se v podstatě jen z principu a ztrácí drahocenný čas. Oni se posléze přeci jen někteří z nich do první ligy dostanou, už jim však není dvacet, ale třiadvacet. Z mého pohledu v Česku naprosto vědomě nejsme schopni zajistit plynulý rozvoj mladých hráčů po ukončení dorosteneckého věku. Přitom by to pro nás, kteří jsme u profesionálního fotbalu, měla být povinnost. Kritická část přechodu z mládeže do dospělých není vůbec nijak systémově ošetřena. Přitom by talentovaný fotbalista mohl zvládnout hrát ligu už ve dvaceti, ale musí dostat dřív šanci v dospělém fotbale. Uvedu příkladu takové zkušenosti. Když jsem působil v Pardubicích, tak jsem si tam přivedl pět hráčů ze Sparty, kteří právě ukončili dorostenecký věk. V životě by se jinak v tu chvíli ani jeden z nich do druhé ligy nedostali. Najednou ji hráli a zvládali to. Dnes všichni působí v nejvyšší soutěži.“
Řešením je tedy víc zapojovat hráče ve druhé lize?
„Ve druhé nejvyšší soutěží působí maximálně čtyři až pět klubů, které pomýšlí na to, že by mohly někdy postoupit do nejvyšší soutěže. Ostatní na to nemají žádné podmínky. Proto by tato soutěž mohla smysluplně sloužit jako rozvojová líheň mladých hráčů po dorosteneckém věku, jde pouze o to, najít ve spolupráci s FAČR a LFA model, aby kluby byly při takovém modelu dostatečně motivovány. Hráči by si zvykli na profesionální soutěž, hráli těžké zápasy o postup a o sestup.
A co ti starší hráči?
"Samozřejmě by v týmech museli zůstat i zástupci střední a starší generace. Oproti dnešnímu stavu by se ale jejich poměr změnil ve prospěch nejmladších. Měli by však mít takovou výkonnost a určité pedagogické vlastnosti, aby hráče nějakým způsobem pomáhali vychovávat.“
Na tento problém ve finále doplácí reprezentace do 21 let, kde trenéři musí hledat hráče v nižších soutěžích.
„V podstatě při té dnešní situaci stačí odehrát tři zápasy v lize a jste nominován. To není úplně to pravé, co bychom tu asi chtěli. Myslím si, že alarmujících signálů, které nám říkají, že počty a kvalita hráčů okolo 20 let, se neblíží ani z daleka ideálu, je mnoho. A trvá to dost dlouho. Pojďme o tom vést diskuzi, zkusit najít nějaké řešení."
To však zatím neexistuje...
"Tuto problematiku neřeší ani naše vlajkové lodi Sparta, Slavia a Plzeň. Slavia ani Plzeň nezařazuji do svých kádrů odchovance prakticky vůbec. Sparta někdy, když už, tak na principu náhodných výbuchů. Ani u ostatních klubů se nedá hovořit o systémové práci. Ale problém se může vyřešit, pokud si ho uvědomíme a popíšeme, to se, bohužel, myslím, ještě nestalo…“
