Přechod z vrcholové fotbalové kariéry do role funkcionáře dobře zná. Vladimír Šmicer si po skončení úspěšné hráčské dráhy vyzkoušel manažerské angažmá u reprezentace a následně působil i v představenstvu Slavie. Podobný osud nyní může čekat na jeho někdejšího reprezentačního parťáka Tomáše Rosického, jenž se bude seznamovat s fungováním Sparty. „Jsem rád, že bude pokračovat ve fotbale a sám jsem zvědavý, jakým směrem ho to bude táhnout nejvíc,“ prozrazuje Šmicer.
Jak vnímáte zamýšlený přesun Tomáše Rosického z trávníku do vedení Sparty?
„Ani neznám jeho plány, jestli se opravdu chystá na éru funkcionáře. Jen vím, že Sparta mu nabídla určitou formu pokračování a že si vyzkouší víc věcí, které si osahá. Potom se uvidí, co se mu bude líbit nejvíc. Což je dobře.“
Myslíte si, že má Rosický předpoklady kráčet ve šlépějích Pavla Nedvěda, který se v Juventusu vypracoval ve viceprezidenta?
„Pavel už je přece jenom trošku jinde. Díky tomu, že pracuje v Juventusu, je součástí celoevropsky uznávaného klubu, který patří do top desítky. Tohle se u Sparty a našich klubů obecně říct nedá. Ale kontakty Tomáš samozřejmě má. Kamkoliv přijde, všude ho poznají a nikde ho nevyrazí. V tomhle má obrovskou výhodu. Ale síla v různých jednáních se mezi Itálií a Českem z pozice 54. země světa podle žebříčku FIFA srovnat nedá, takže Rosa to bude mít v tomto ohledu trošku těžší. Ale myslím, že i v Arsenalu by měl dveře otevřené. Uvidíme, co ho bude bavit.“
Vy sám jste si roli funkcionáře vykoušel. Jak na toto období vzpomínáte?
„Funkcionářskou roli jsem si trošku zkusil u nároďáku a potom i ve Slavii, kde jsem byl i půlrok asistentem. Ale abych řekl pravdu, úplně mě to netáhlo. Nebylo to něco, co by mě příliš bavilo. Možná jsem ještě mladý, nechci prostě sedět v kanceláři, kde bych trávil svůj čas. Zatím na to osobně nemám chuť."
Mrzelo vás hodně, když jste z pozice bývalého hráče nemohl přímo zasáhnout do dění na hřišti?
„Je pravdou, že jsem těžce nesl, když jsem byl hodnocen za něco, co v konečném důsledku na hřišti nemůžu ovlivnit. Z pozice hráče se mi kritika přijímala snáz, protože když jsem hrál blbě, bylo mi to samotnému jasné a příští zápas s tím člověk může něco udělat. Ale z pozice funkcionáře ta síla není taková. Špatně jsem to snášel. Možná, že kdybych byl třeba trenérem, bylo by to trochu jiné. Ale kolikrát si myslíte, že uděláte maximum, na rozdíl od hráčů, kteří se můžou chovat jinak, než chcete.“
Z pohledu veřejnosti se zdá, že není jasné, kdo má mezi funkcionáři za co zodpovědnost…
„Proto jsem rád, že je teď ve Slavii Jan Nezmar (sportovní ředitel – pozn. red). V létě se udělaly nějaké přestupy a já ani nevím, kdo za ně byl zodpovědný. Jestli si ty kluky vyhlédl Jarda Šilhavý, nebo zda je vůbec chtěl. Otázka, jestli trenér některého hráče chce, by vůbec neměla nastat. Kouč by měl být v situaci, že si přivádí hráče. Ne, že mu je přivede někdo jiný a zeptá se ho: Chceš, nechceš? To je chyba. První impulz musí vzejít od trenéra, který jde za vedením s vytipovanou posilou a ta se následně začne sledovat."
Údajně to byl ale právě trenér Šilhavý, na jehož přání přišel nepříliš výrazný Ruslan Rotaň.
„Každá posila měla svůj přínos. Myslím, že Rotaň si na začátku sezony odvedl své. Když jsme ale přiváděli Rotaně, vracel se Tomáš Souček, kterému je 22 let. A je škoda, že na pozici, která není příliš vidět, nedostal větší šanci právě Souček. Má perspektivu, budoucnost a už je členem nároďáku. Rozhodně nechci, aby to vyznělo proti Rotaňovi, který si svou práci odvedl. Ale raději bych tu šanci dal našemu mladému klukovi.“
Podobný problém se zahraničními posilami může koneckonců řešit i Sparta…
„Myslím, že ve Spartě je to úplně stejné. Z mladých tam mají Sáčka, Marečka, mladého Frýdka… Dobře, pochopil bych, kdyby na jejich pozici přivedli jednoho hráče. Jenže oni udělají jeden týden Mandjecka a druhý týden Mavubu. Přestože vidí, že ti dva spolu nikdy nemůžou hrát a jeden z nich bude vždycky sedět. Proč tedy nevzali jen jednoho? Potom si člověk říká, že to snad nevychází od trenéra…“
