Ostravští fanoušci berou jeho návrat jako spásu defenzivy. Bez nadsázky. Přestože toho Patrizio Stronati od ledna 2015 v Austrii Vídeň příliš neodehrál a v české lize nastoupil jen padesátkrát, měl by to být právě poloviční Ital, kdo se stane obranným lídrem slezského klubu. A taky jednou z hlavních tváří „nového“ Baníku. Proto podepsal smlouvu na čtyři roky. Mohl jít za lepším výdělkem, zájem měly například rumunská Kluž, polská Vroclav či ázerbájdžánský Karabach. Přes menší vytížení v posledních sezonách byl Patrizio Stronati na trhu poměrně žádaným zbožím. Třiadvacetiletý odchovanec Hlučína však zvolil jistotu. A hlavně srdcovku.
Vrátil se do klubu, ve kterém začal svou profesionální kariéru a se kterým na podzim 2014 udivoval českou ligu. Baník se tehdy s mladým kádrem včetně Stronatiho držel na pátém místě tabulky, přesto byl tehdejší trenér Martin Svědík odvolán. A začal pád...
Podobnému výsledku se již slezský celek ani trochu nepřiblížil, jeden rok dokonce strávil o patro níž. Stronatiho však poslední neúspěchy neodradily, vrátil se rád. Zkušenější a odhodlaný.
V rozhovoru mluví český rodák s italským pasem o modré krvi a bílém srdci, ochotě rvát se za ostravský dres a touze posunout se s Baníkem poctivou prací na úroveň olomoucké Sigmy.
Po třech a půl letech jste zpět. Tak brzký návrat jste si asi nepředstavoval, co?
„Je to tak, vrátil jsem se dřív, než jsem původně plánoval. Rakousko mi moc nevyšlo, neprosadil jsem se, jak jsem si představoval. Na druhou stranu jsem si například splnil sen tím, že jsem si zahrál v Evropské lize proti AS Řím, za který hráli třeba Francesco Totti, Mohamed Salah nebo
Edin Džeko
.“
Trenéři se mi v kariéře strašně rychle mění
To bylo ještě před vaším hostováním v Mladé Boleslavi. Proč to však nevyšlo ani teď na jaře?
„První tři zápasy jsem hrál, například i derby proti Rapidu. Pak se ale prohrálo s Lincem a šel jsem na střídačku. Přišly další dvě porážky, odvolali trenéra, přišel nový a ten chtěl kádr okysličit. Skončil i sportovní ředitel, trochu jsem na to doplatil, protože mi neprodloužili smlouvu, i když měli opci. Na konci sezony nás nakonec odešlo dvanáct.“
To vypadá, jako byste doplatil na jepičí život trenérů.
„Nechtěl bych, aby to vyznělo, že si na to stěžuju. Ale bohužel mám smůlu v tom, že se trenéři v mé kariéře strašně rychle mění, nezažil jsem nikoho, kdo by mě vedl delší dobu... V lednu 2015 jsme na tom v tabulce nebyli moc dobře, ale hrával jsem pravidelně. Dokonce i po rošádě, kdy přešel k áčku trenér z juniorky, se mi celkem dařilo. Odehrál jsem téměř vše, včetně finále poháru, které kdybychom vyhráli, tak jsme postoupili do Evropské ligy. Pak ovšem přišel Thorsten Fink, který si přivedl své hráče a naznačil mi, že bude raději sázet na zkušenost. Chtěl okamžitě do pohárů, to se mu povedlo. Něco jsem odehrál až v té následující sezoně, ale bylo toho málo. Proto jsem pak zvolil mladoboleslavskou variantu.“
Neměl jste tehdy ve dvaceti letech s pár ligovými starty v Baníku ještě setrvat a vyhrát se?
„To je těžké... (přemýšlí) Když jsem začínal s fotbalem, vždycky jsem říkal, že bych chtěl hrát co nejvýš. A pak zničehonic přišla nabídka od Austrie Vídeň, což je s Rapidem a Salcburkem, který je i díky Lipsku úplně někde jinde, největší klub v Rakousku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
