Minulé kolo si připsal 250. start v české lize, všechny nasbíral v teplickém dresu. „Akorát jednou jsem měl nakročeno do Liberce. Kdo ví, co by se dělo,“ vzpomíná Admir Ljevakovič v rozhovoru pro Nedělní Sport a iSport Premium. „Ale jsem teplický patriot, tady je můj domov. Tady chci dohrát kariéru.“ Hovoří i o osobě Františka Hrdličky, době, kdy měl z Teplic nakročeno jinam, i očekáváních před střetem se Spartou.
Admir Ljevakovič obléká žlutomodrý dres už jedenáct let. Neuvěřitelně dlouhá doba. „Navíc jak jsem překročil třicítku, tak mi poslední sezony strašně rychle utíkají,“ usmívá se čtyřiatřicetiletý záložník.
A stejně rychle se načítají starty…
„Už jich mám 250 a ani si to neuvědomuju. Zrovna jsem říkal manželce, že mi to přijde normální. Ale i kamarádi mi píší, že až skončím s fotbalem, tak teprve potom mi dojde, kolik jsem toho stihnul odehrát. Možná si toho pak budu vážit ještě víc.“
Pokoříte třístovku?
„Chtěl bych se tam dostat. Smlouvu mám na rok, a když budu zdravý, věřím, že nebude problém ji ještě prodloužit. Cítím se skvěle. Díky bohu jsem za těch jedenáct let neměl jediný vážný zdravotní problém a hrál skoro každý zápas od začátku do konce. Ale už mi je čtyřiatřicet, bude to složitý. Dneska ti mladí kluci jsou strašně běhaví. Ti kolem vás lítají…“ (směje se)
Ale chuť máte jako zamlada, ne?
„Užívám si to pořád stejně. Až na ta vedra, to se pak člověku občas do tréninku nechce. (směje se) Ale jakmile přijde zápas, jede se na krev. To se nezměnilo.“
Když si promítnete v hlavě celou kariéru v Teplicích, co se vám vybaví jako první?
„Uff… (přemýšlí) Vždycky se mi vybaví nejprve úspěchy. Třeba výhra v poháru za trenéra Plíška před deseti lety. Nebo když jsme v roce 2010 udělali nejvíc bodů a skončili čtvrtí. Zapomenout se nedá ani na sezonu, kdy jsme hráli o udržení. Tam byly velké emoce. Já v tom období ani nemohl spát. Vstával jsem ve čtyři ráno a pořád nad tím přemýšlel…“
Měl jste strach?
„Nebál jsem se, co by bylo potom. Ale nechtěl jsem zažít ten moment, že bychom spadli do druhé ligy. Naštěstí jsme zvládli zápas s Ostravou a já přihrál na rozhodující gól. Tyhle momenty se mi vryly do paměti.“
To značí, že jste skutečně teplický patriot.
„Už dlouho. Musím vzpomenout pana Hrdličku, protože mi tady vytvořil druhý domov. Vždycky se o mě staral. I když jsem měl nabídky odjinud, on mě dokázal přesvědčit a udržet.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
