Předčasně skončil v libanonském klubu Al Ansar a vrátil se domů. O chuť do práce ale excentrický trenér František Straka nepřišel. Naopak, je nabitý energií a vyhlíží první tuzemské angažmá od roku 2013. Podle informací deníku Sport mu na stole přistála nabídka z druholigového Táborska, Straka se však rozhlíží především po nejvyšší soutěži. V úvahu by mohlo připadat třeba Slovácko, které je bez trenéra. Někdejšímu obránci by se přesun do Uherského Hradiště rozhodně zamlouval.
Psal se rok 2013, když František Straka naposledy působil v Česku. Tehdy vedl Příbram, kde si lízal rány po vysoce nevydařeném angažmá ve Slavii. Pak na několik let zmizel tuzemským očím z dohledu, přes Slovan Bratislava se dostal až do egyptského Ismaily a následně do Libanonu.
Tam ale na podzim předčasně skončil a vrátil se domů. „Změnil se majitel. Byly tam určité nekomfortní věci, s kterými jsem nesouhlasil. Dával jsem dohromady tým, jenž měl mít ambice hrát o mistrovský titul. On to ale viděl jinak. Došlo k názorovému rozkolu,“ vysvětluje důvody svého odchodu.
Nyní je tak šedesátiletý kouč v Čechách a vyhlíží novou výzvu. Nabídku z druholigového Táborska, které nutně hledá resuscitátora, ovšem s díky odmítl. Jeho ambicím druhá nejvyšší soutěž neodpovídá.
Následně se Strakovi otevřela možnost odejít znovu do ciziny, zájem projevil kyperský Anorthosis Famagusta. Proběhla série jednání, Straka byl mezi třemi žhavými adepty. Kyperský celek ale nakonec vsadil na Nizozemce Jurgena Streppela.
6 |
| V tolika českých prvoligových klubech František Straka působil coby trenér: ve Spartě, Slavii, Plzni, Teplicích, Českých Budějovicích a Příbrami. |
Další možností v pořadí je Slovácko. Malý klub s vyhlášenou mládeží by se Strakovi zamlouval, rozhodnutí je ovšem na straně vedení moravského celku. To zatím nepadlo, mužstvo z Uherského Hradiště i nadále zůstává bez hlavního trenéra.
„Vím, že Slovácko je prima klub, kde se dali vždy najít špičkoví hráči, kteří pak působili v nejlepších týmech u nás a také v zahraničí. Je to vážně skvělý klub, jenž má velký potenciál. I když je poslední, tohle angažmá by mě rozhodně lákalo. Ale pozor, nikdo mě nekontaktoval,“ upozorňuje Straka.
To se ovšem může v nadcházejících dnech či týdnech změnit, vyloučit pochopitelně nelze ani laso z jiného klubu. Straka je vyhlášeným motivátorem, v jeho schopnostech je vytáhnout tým bleskově z bažiny. Jeho služby by mohly přijít mužstvu, které nezachytilo vstup do ligového ročníku, vhod. Vody českého fotbalu by se jeho návratem navíc znovu trochu rozčeřily.
Chci ještě něco dokázat. Klid na práci? Ten není nikde
V českém fotbale bude možná za pár dní či týdnů zase veseleji. Impulzivní kouč František Straka se rozhlíží po práci v tuzemsku. Po pěti letech v zahraničí by se nebránil angažmá v první lize. Dosud poslední klubem, který zde vedl, byla v roce 2013 Příbram. „Chuť vrátit se domů je obrovská, fakt obrovská. Chci tady ještě něco dokázat,“ praví s neskrývaným entusiasmem šedesátiletý kouč, jenž předčasně skončil v libanonském celku Al Ansar.
Nedávno jste koketoval s nabídkou od druholigového Táborska. Máte zájem trénovat zase v Česku?
„Určitě bych se rád vrátil. Pokud přijde zajímavá nabídka, rozhodně bych se jí nebránil. Nějaké námluvy už proběhly. I co se týče Táborska. Ale zatím jsou mé priority někde jinde.“
V první lize? Třeba ve Slovácku? Údajně jste projevil zájem vést poslední klub FORTUNA:LIGY.
„Pozor, nikdo mě nekontaktoval. Ale samozřejmě vím, že Slovácko je prima klub, kde se dali vždy najít špičkoví hráči, kteří pak působili v nejlepších týmech u nás i v zahraničí. Skvělý klub, jenž má velký potenciál. Musí se však vyřešit hodně otazníků, proč jsou v současnosti takhle dole. Viděl jsem sestřihy z jejich zápasů, téměř v každém měli obrovské šance. Je to asi věc nalomené psychiky, mentality… I když je Slovácko poslední, tohle angažmá by mě rozhodně lákalo.“
Naposledy jste v Česku před pěti lety vedl Příbram. Cítím z vás velkou chuť vrátit se zpátky do tuzemského fotbalu. Sedí to?
„Pět let v zahraničí mi strašně dalo, získal jsem obrovské životní zkušenosti, neskutečně mě to obohatilo. Přiznávám, že mám určité kontakty i ven. Řeším tedy i tuto variantu. Ale máte pravdu, chuť vrátit se pracovat do českého prostředí je fakt obrovská. Čím je člověk starší, tím víc chce. To je další stimul, který mě žene domů. Ještě tady něco dokázat a s plnou vervou se pustit do práce.“
Před pár týdny jste skončil na lavičce libanonského týmu Al Ansar. Co se přihodilo?
„Je to úplně jednoduché. Změnil se majitel. Byly určité nekomfortní věci, s nimiž jsem nesouhlasil. Dával jsem dohromady tým, jenž měl mít ambice na mistrovský titul. On to ale viděl jinak. Došlo k názorovému rozkolu. Takový fotbal někdy bývá. Nesešli jsme se ohledně filozofi e, nechtěl jsem tu svoji opouštět. Šlo hlavně o prodej a nákup hráčů. Trenér by měl rozhodovat, k jakým změnám dojde, a ne, aby o tom bez jeho vědomí rozhodoval někdo jiný. Rozešli jsme se ale v pohodě.“
Po nestálém Blízkém východě, kde trenéry mění pomalu každý měsíc, chcete víc klidu na práci?
„Klid? To ne. Ten není nikde ve světě. (směje se) Pokaždé jdete do války. Na Blízkém východě se musíte obrnit a dobře vyhodnocovat nastalé situace. Dřív jsem byl hodně impulsivní, teď už věci řeším jinak. V tom mi posledních pět let také hodně pomohlo.“
