Přestože v Egyptě coby trenér skončil František Straka už v zimě, tamní fotbal dál pečlivě sleduje. Proto čerstvě 60letého elegána nepřekvapila spekulace, že má kouč české reprezentace Karel Jarolím namířeno právě do egyptského Al Ahlí. „Jsem rád, že otevíráme další možnosti pro naše trenéry,“ říká Straka pro iSport.cz.
Opravdu vás to ani trochu nezaskočilo?
„Vůbec ne, možná v tom hraje roli i můj podpis, že zase chtějí trenéra z Čech. Vždycky mi tam říkali „český kouč, dobrý kouč“. (úsměv) Karel tam má taky své jméno, je jenom dobře, že je o naše trenéry zájem jinde.“
Je to známka toho, že tamní fotbal jde nahoru?
„Příliv kvalitních trenérů je tam znát. Ať už to byl pan Cúper, různí Francouzové nebo i
Franz
Straka, který tam zanechal svůj podpis a není vyloučeno, že se tam vrátí. Egypt je otevřený Západu, tamní lidé fotbal hltají, proto chtějí přivádět špičkové trenéry. A pokud na to mají podmínky jako třeba Al Ahlí, který je bezkonkurenčně nejsilnější, tak do toho jdou. Al Ahlí si ukáže na hráče a oslabí konkurenci, aniž by pak ti kluci hrávali či ne.“
Jak je v zemi znát euforie z postupu na mistrovství světa po 28 letech?
„Neskutečně! Když bude hrát Egypt, zastaví se čas. Panuje tam skvělá atmosféra, nejvíc na tom vydělají bary a kavárničky, všude bude plno. A samozřejmě nebude chybět ani shisha (vodní dýmka – pozn. autora), ta je nezbytnou součástí jejich života a kultury. Bude to hulírna první třídy.“ (smích)
Vy jste však na začátku roku odešel do Libanonu. Jak se vám daří?
„Jsem momentálně v Al Ansar a je to úplná pecka. Hrozně si cením toho, že člověk zase prožívá měsíce, kde něco nastartuje správným směrem. Přiznám se, že jsem nečekal, že v Libanonu lidi takhle zblázním, ale jsem na to svým způsobem i hrdý. Je třeba i takto otevřít pro české trenéry i další možnosti. A ruku na srdce – kolik našich trenérů je venku? Moc ne... Stejně tak jsem nedávno dostal pozitivní zprávy i z Austrálie, to mě strašně hřeje, nabíjí a dodává impuls do života, poněvadž na české scéně Franz Straka moc lidí nezajímá.“
Co vaše budoucnost?
„Pokračuju v Libanonu, prvního července tam odjíždím. Mám tam teď dva asistenty, kteří s hráči individuálně pracují už teď třikrát až čtyřikrát týdně, aby se mi zatím rozběhali. Samozřejmě se musí respektovat i ramadán, ale nazval bych to zatím takovým americkým drilem hokejistů v NHL, kteří se musí postarat sami o sebe. Nechtěl bych, aby mi pak do přípravy přijel frajer a měl dvacet kilo nadváhu. To neexistuje. Už mi to ale zase chybí, strašně se tam těším!“
