Fotbalisti u něj doma jsou zvyklí, že ráno musí do práce a teprve až pak na trénink. Jsou to vojáci, úředníci, policajti. „I proto jsem chtěl vždycky do Evropy, do profesionálnějšího prostředí,“ vysvětluje Abdalláh Júsuf Hilál, první Bahrajňan v Česku. V Bohemians kope od léta, za jeho přestupem stál i strojvůdce 11 let starého českého stříbra z mistrovství světa dvacítek Miroslav Soukup, dneska trenér bahrajnské reprezentace. „Záleží mi na tom, aby na mě byl hrdý,“ říká Júsuf.
Trenér Martin Hašek sedí u polévky. Bohemka má po tréninku, v Uhříněvsi je ukázkově hnusně. Prší, strašná zima. Skrz okno je vidět, jak se vysoký snědý chlapík zachumlaný v péřovce kymácí pomalým krokem k jídelně. Zatímco Hašek vypráví…
„Až bude několik měsíců bez přestávek s námi, bude fantastickej. Je v něm něco velkýho, ale vy teď z něj budete dělat hvězdu, a přitom ještě pořádně nic neukázal,“ běduje trenér nad tím, že zářivé dny Júsufa Hilála ještě tak docela nepřišly.
Pět gólů, tři asistence, to je za patnáct ligových startů bilance 25letého útočníka. Sám by ji měl radši lepší. „Jen něco rychle sním a jdeme na to,“ přihlásí se rodák z Perského zálivu tiše. Doma má dvě sestry a bráchu, on jako jediný vzal dráhu do Evropy. Říká, že tady, v Praze, začíná žít svůj sen.
Nikomu jinému z rodiny se do Evropy nechtělo?
„Ne, nikomu. Jenom mně. (smích) U nás to tak chodí, rodiny jsou zvyklé žít pohromadě. To, co bývá běžné u vás, že se šestnáctiletý, sedmnáctiletý kluk těší, jak se osamostatní, zařídí si vlastní život, to u nás moc není. Možná jen když potkáte někoho mimo svou rodnou zemi, oženíte se nebo vdáte a odejdete. Nebo když se na pár let sbalíte na studia, ale z těch se pak zase vrátíte.“
Nicméně vy jste chtěl pryč.
„Chtěl. Vlastně od té doby, co mě vzal brácha poprvé za barák kopnout si.“
Takže tohle v Bahrajnu taky frčí, fotbálek na plácku?
„No jasně, my měli kousek od domu umělou trávu, tak jsme chodili tam. Milovali jsme, když jsme skončili ve škole, mohli jsme hodit tašku s učebnicemi do kouta a jít si zahrát. Někdy jsme si kopali i na rozpáleném asfaltu, bylo nám to fuk. Jenom teď už to takové není.“
Co myslíte?
„I u nás, asi jako všude, mizí děti z ulic. Radši sedí doma a hrají na PlayStationu, škoda. Víte, já si vlastně ani nevzpomínám, jestli jsem jako dítě měl vůbec svůj telefon. Mám pocit, že jsme fakt chodili jen do školy a na hřiště, a nic jiného neřešili.“
Pardon, u toho se zastavím. Jen že jsem slyšel, že pocházíte z bohatých poměrů...
(smích) „Ne, takhle bych to nenazval. Žádný Bahrajňan by to tak nenazval. Máme se dobře, jsme zajištění, ale to u nás znamená střední vrstva. Nejsme boháči a rozhodně nejsme ani houmlesáci.“ (smích)
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
