Nepatří mezi tradiční zakončovatele, ale svou ránu poslal za záda Filipa Rady v utkání s Duklou (2:1) parádně. TOMÁŠ HÜBSCHMAN (37) si připsal ve svém 230. zápase druhou branku v české nejvyšší soutěži, poprvé se přitom trefil na domácím hřišti. Zkušený záložník velkou váhu gólu nedává a že by se rozstřílel s úsměvem popírá.
Dukla vás pořádně potrápila, že?
„No, nečekali jsme, že budeme prohrávat, ale věděli jsme, že půjde o těžký zápas. S Duklou to nikdy nebývá jednoduché. Předvádí dobrý kombinační fotbal, akorát jí chybí výsledky a body. Naše očekávání se potvrdila… Soupeř hraje o život a bojuje na maximum, aby se zachránil.“
Ulehčila vám práci červená karta?
„Těžko říct. Někdy se hraje proti soupeři v deseti hůř. Některé týmy se dokáží semknout a zápas z brejků třeba i otočit. Dukla hrála na kontry taky, ale až do stavu 2:1 jsme průběh utkání zvládali dobře. V závěru jsme zbytečně ztráceli balony, neudrželi jsme se s míčem na noze v útoku a místo toho jsme jen honili soupeřovy brejky.“
Nakonec jste musel rozhodnout až vy. Může být hezká nedělní trefa gólem kariéry?
„Neřekl bych. Dal jsem jeden podobný ještě za Šachtar Doněck… Hrozně blbě se ale moje góly srovnávají, tolik jich zase není (smích).“
Raritou je u vás ale minimálně vítězná trefa, ne?
„Asi jo. Branek tolik nemám, i tak jsem ale dal za deset let v Šachtaru minimálně deset gólů. Za sezonu jsem průměrně jednou skóroval a dá se říct, že si v poslední době plním statistiky i v Jablonci. Neřekl bych ale, že jsem se nějak rozstřílel, spíš pokračuju v tom, co jsem nastartoval už tak čtrnáct let zpátky (úsměv). Nejde o nic úplně nového, je každopádně pravda, že góly dávám i díky postu. Prvních 110 zápasů v české lize jsem odehrál na stoperovi a bekovi. Nechodil jsem navíc na standardky, což nyní dělám. Šance dát gól je tak o něco větší.“
Tentokrát vám to sedlo.
„Myslím, že jsem si pozici dobře připravil prvním dotykem. Pak už jsem nic nevymýšlel, nerozhlížel jsem se po nahrávce lépe postavenému spoluhráči. Po zpracování jsem měl v hlavě, že akci zakončím a sedlo mi to.“
