Csaplár po výprasku Zlína: Chci hrát nahoře. Ale tým k tomu ještě nedozrál
Bral to jako zápas pravdy. Takový, který ukáže, kam jeho mužstvo směřuje. Jestli může patřit do špičky, nebo zabředne v průměru či padne ještě níž. Výstup z bitvy s Karvinou (1:4) je pro Josefa Csaplára neveselý. „Nechci ze sebe dělat nějakého velikána, ale chci hrát nahoře, o poháry. Jenže tým k tomu ještě nedozrál. Musí se v řadě věcí změnit,“ prohlásil zlínský trenér po propadáku s posledním.
Co na to říkáte?
„Ohromné zklamání. Utkání jsme nezvládli. Štve mě i způsob, jak jsme ho nezvládli. Bylo to poprvé, co jsme byli v roli jasného favorita. Změnila se celá psychologie. Po Opavě jsem říkal hráčům, že můžeme střílet smeč do obroučky. Když to dáme, jdeme nahoru. Je sakra rozdíl být nahoře, nebo hrát o záchranu či se pohybovat někde v prostředku. Psychologie vítěze je úplně jiná. Do sedmi kilometrů umí vylézt každý. Jenže výš už je zóna smrti, kde je to o každém detailu. To, co jsem potom viděl, z toho jsem byl zklamaný.“
Nejdřív jste nedávali šance a pak šla prudce dolů i hra, že?
„Když jsem to v poločase hodnotil, říkal jsem: Vy nedáte takové čtyři tutovky, že když to ten nahoře vidí, řekne si, že dnes nechcete vyhrát. Větší šance ve fotbale snad ani neexistují. Měli jsme první pokus a nedali jsme ho. Bylo to umocněné dvěma třemi, naprosto katastrofálními výkony z hlediska přístupu. Musíme udělat vše pro to, abychom za nějakou dobu třeba dostali zase tuhle šanci.“
Jak podstatné pro zápas bylo vyloučení Azackého?
„Hrálo to velkou, zásadní roli. Jestli chcete vítězit, nesmíte dělat blbosti. To je první věc. Červené, zbytečné žluté karty. První žlutou dostal Azackij za nešikovnost, druhou za zákrok na polovině poloviny soupeře, kde to nic neřeší. Pak se to celé poskládá do mozaiky. To, co jsme udělali v některých chvílích, tak se prostě vítěz nechová. To nejde. V některých situacích se hráči chovali jako loserové.“
Večer před zápasem jste se potkali v restauraci s Františkem Strakou, koučem Karviné. Jaké to bylo?
„Byli jsme na večeři a oni tam přišli taky. Asi půl hodiny jsme spolu seděli a povídali si. Bylo to fajn. Dneska to fajn nebylo. Jsem smutný, zklamaný. Měli jsme nabito, abychom z prvního patra začátečníků skočili do druhého mezi konkurenty. Je mi líto, že se to nepovedlo. Kvůli Zlínu, řadě hráčů. Nezblázním se, ani se z toho nepodělám. Ale radost z toho fakt nemám. Myslím, že trénujeme docela hodně. Mohli jsme být někde jinde. Ne dílem náhody, ale prací. Bohužel jsme to nedali. Myslím, že ten tým na to má, ale ještě k tomu nedozrál.“
