I po čtyřicítce může fotbal chutnat sladce. Nevěříte? Jaroslav Drobný vám o tom bude vyprávět. Exreprezentační brankář se po osmnácti letech vrátil z ciziny domů a v Českých Budějovicích zažil kouzelný podzim. Z osmi zápasů má čtyři nuly a i díky němu je svěží nováček po podzimu senzačně osmý. „Jen jsem šel pomoct kamarádovi a klubu, kde mě naučili fotbal,“ říká v rozhovoru pro iSport Premium.
Můžete projít celý svět, abyste nakonec zjistili, že štěstí na vás může čekat i doma. Jaroslav Drobný ještě jako teenager nakoukl do velkého fotbalu v Českých Budějovicích, a když se do Dynama letos v říjnu vrátil, dávnou první šanci splatil i s úroky. Svérázný čahoun dal defenzivě nováčka jistotu a kromě toho pomáhal s tréninkem brankářů, do přípravy zařadil moderní prvky z ciziny.
Stejně jako jeho kumpán Tomáš Sivok by si dávno mohl užívat pohodlný život rentiéra, jenže… „Já prostě nemůžu sedět doma,“ poví čerstvý čtyřicátník. A tak každý den u oběda popíjí tonic s citronem, což je jeho prevence proti křečím, a tekutým koenzymem Q10 posiluje imunitu.
Co ještě děláte, abyste se i po čtyřicítce udržel na top úrovni?
„Každý den piju plzeň, to je základ. Před spaním si jednu třetinkovou vždycky dám. Různě se protahuju, poctivě chodím do posilovny a doma mám spoustu vychytávek, třeba speciální nafukovací kalhoty na vstřebání únavy. Denně mi to spolkne několik hodin.“
Chápu.
„Když jsme domlouvali tenhle rozhovor, v mojí agentuře Sport Invest se mě ptali, v kolik budu ready po tréninku, který začínal v deset. Ve dvanáct? To nemůžu slíbit, ještě musím na regeneraci. Zdržím se v posilovně nebo na masáži a z dvanácti najednou můžou být dvě odpoledne.“
Stravu si hlídáte?
„Vůbec.“
Vážně? Sázíte na to, že jste vysoký a porce navíc se na vás ztratí?
„To ne, spíš mám pravidelný pohyb a naučil jsem se znát svoje tělo. Umím se hlídat, před zápasem si nedám svíčkovou. Jinak jsem se nikdy neomezoval, třeba tatarák si dám rád. Za ty roky plus minus vím, co a kdy bych měl jíst, aby to mělo smysl.“
Byl jste takhle zodpovědný vždycky, nebo to přišlo až s věkem?
„Vždycky ne, každý se s časem mění. Nebo s nějakou událostí, která vás poznamená. Řeknu příklad. Když jsem byl v Anglii, marodil jsem s kolenem, operovali mi chrupavku a meniskus. Pak jsem byl pořád v posilovně a věděl, že se po zranění musím vrátit silnější než předtím. Posiloval jsem jiné věci, než jsem byl zvyklý, a zjistil jsem, že i zranění může být k něčemu dobré. Zajímavá zkušenost.“
Mimochodem, je pro vás věk jen číslo?
„Rozhodně. Hráči i fotbal celkově jsou dneska mnohem rychlejší, ale pořád jim stačím. Příjemné zjištění.“
Jak moc vám pomáhá vaše povaha? Jste vyhlášený šprýmař.
„Říká se, že jsem šprýmař, ale všichni vědí, že se umím i naštvat. Dokážu říkat nepříjemné věci přímo do očí. Na podzim jsem to moc často dělat nemusel, kluci makali a chválil jsem je.“
Abychom nezamluvili vaši pověst vtipálka.
„Já si dělám srandu jen z támhletoho pána. (ukazuje k protějšímu stolu na Tomáše Sivoka) Se Sivym se známe dlouho a šijeme do sebe každý den, je to pro nás naprosto normální.“
Je velká výhoda, že se znáte spoustu let a máte na co navazovat? Nejde jen o vás dva, ale i třeba o trenéra Davida Horejše či generálního manažera Martina Vozábala, s nimi jste taky hrávali.
„Výhoda je to v tom, že si můžeme říct úplně všechno. Třeba Sivy za mnou může přijít a zkritizovat mě: Drobas, takhle prostě ne! Bez obalu si můžeme říct i špatné věci, nelžeme si. Takhle to chceme přenášet i na ostatní kluky.“
Daří se to?
„Brankářům jsem říkal: Když vidíte, že na tréninku něco dělám špatně, řekněte mi to. Sám sebe nevidím, když tam nemám kameru. Kritikou se člověk posouvá. Pokud si nebudeme dávat zpětnou vazbu, všichni si budou myslet, že je všechno dobře.“
Máme výborného trenéra, ale nechci ho moc chválit
Zpátky k vašemu návratu do starých časů: pokud byste teď neobědval s námi, seděl byste tu třeba s koučem Horejšem?
„To si pište. Vždycky se po tréninku scházíme na obědě s Horynou nebo se Sivym a Vozim. Řešíme fotbalové věci i život. (číšník přinese pivo) Na zdraví!“
Byl pro vás v návratu do Budějovic i kus nostalgie? Po dlouhých letech jste se při práci potkal s dávnými kumpány, vaše stará parta je zase spolu.
„Od začátku jsem to bral jako pomoc Horynovi, chtěl jsem pomoct zachránit Dynamo v lize. Už v létě jsem tady občas trénoval, protože jsem se nudil a chtěl jsem se udržovat v kondici. V první polovině podzimu nebyly výsledky podle představ, po postupu se projevil rozdíl mezi druhou a první ligou. Proto jsem do toho v říjnu šel.“
Když jste v červnu dorazil na první trénink letní přípravy, překvapil jste i trenéra Horejše. Dodneška mám před očima jeho údiv: Drobas, co tady děláš?
„Po sezoně jsem skončil v Düsseldorfu a chtěl jsem zůstat v zápřahu. Nemůžu sedět doma, fotbal dělám celý život. Byl jsem na dovolené v Řecku a odtud jsem si jezdil zatrénovat do Budějovic. Horyna tvrdí, že jsem letní přípravu strávil na vodním skútru, ale není to tak úplně pravda. I v Řecku jsem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
