V Baníku končí i Pazdera. Loučení? Zvláštní, říká. Nyní si hledá angažmá

Jaké bylo dvouapůlroční období v Baníku?
„Splnilo to moje očekávání, protože po dvanácti letech ve Zlíně jsem chtěl zkusit něco nového. Ozval se Baník Ostrava, což se nedalo jen tak odmítnout. Tehdy to byl sice nováček, protože předchozí sezonu strávil ve druhé lize, ale jinak je Baník pořád pojem. Hodnotím to pozitivně, protože jsem nabral cenné zkušenosti. V první sezoně jsme se zachraňovali, ve druhé jsme hráli o poháry. Z tohoto pohledu určitě spokojenost.“

Až na poslední půlrok, že?
„Ten mi zkazilo zranění, ale i to k fotbalu patří. Člověka to zocelí a musí jít dál.“

Říká se, že někdo nezvládne tlak v tradičním klubu s velkou fanouškovskou základnou. Můžete potvrdit, že je to proti Zlínu opravdu něco jiného?
„Jednoznačně. Tlak na výsledky byl vždycky i ve Zlíně, ale Ostrava je třetí největší město v republice, takže zákonitě tam chodí na fotbal více fanoušků doma i venku. Člověk se s tím musí srovnat a nepřipouštět si to, ale lidi nás uměli podpořit i v těžkých chvílích, takže ten tlak je tam vykoupený fantastickou atmosférou. Málokde chodí pravidelně třeba deset tisíc diváků.“

To byste vypíchnul nejvíc?
„Těžko vypíchnout jeden moment. Úžasná byla ale třeba nakonec ta záchrana, protože po dvaceti kolech jsme ztráceli na nesestupové místo sedm bodů. Trochu se mi tehdy honily černé myšlenky, kam jsem to přestoupil, ale nakonec to bylo fantastické. Po posledním zápase s Brnem lidé skandovali naše jména, na to nezapomenu. Ve druhé sezoně tým od začátku neskutečně šlapal, vydrželo nám to skoro až do konce. Negativem bylo jen to zranění, ale neberu to jako tragédii.“

Na ten moment v Rakousku si pamatuji. Bojoval jste o flek s Martinem Fillem, ale ze zápasu s Osijekem jste odjel rovnou do Ostravy a asi jste tušil, že se vám situace komplikuje...
„Byly dvě varianty, protože jsem nemusel chodit na operaci, ale mohl jsem hrát a bojovat o místo. Rozhodl jsem se to však řešit hned radikálněji, protože se mi to mohlo obnovit během podzimu a pak už bych bez smlouvy těžko asi něco hledal. Sám doktor, kterému bych chtěl ještě poděkovat, mi pak říkal, že jsme s operací udělali dobře. Doufám, že je to všechno už v pořádku, což jsem si ověřil aspoň v tom jednom zápase s Karvinou.“

Čekal jste, že Martin Fillo na nové pozici pravého beka chytne takovou formu?
„Nastupoval jsem s ním na pravé straně skoro dva roky, známe se hodně dobře, takže mě to ani nepřekvapilo. Když jsem ho měl před sebou, vždycky mi dozadu pomohl, protože je poctivý a univerzální. V létě se to vyvinulo tak, že se posunul na beka, řešilo se, jestli to zvládne nebo ne, ale podával kvalitní výkony. Nebyl důvod sahat do sestavy. A aspoň jsem si říkal, že je dobře, že jsem si v klidu vyléčil rameno, když tam Filous hrál tak dobře. Navíc v Baníku musíte být na konkurenci připraveni.“

Po pár měsících jste se v něm překvapivě opět sešel s trenérem Bohumilem Páníkem, byl jiný než ve Zlíně?
„Zachoval si úplně stejnou tvář jako předtím, navíc on nepřicházel do úplně neznámého prostředí, v Ostravě už přece jen kdysi působil. Kluci se mě ptali, jaký je, jací jsou jeho asistenti, tak jsem jim říkal, ať se nechají překvapit. Nikdo se samozřejmě nezavděčí všem, ale pan trenér Páník odvedl slušnou práci a určitě se nemá za co stydět.“

Symbolicky v Baníku končíte zároveň, ale vy se prý vracíte do Zlína, je to pravda?
„Jsme sice se Zdeňkem Grygerou v kontaktu, bavíme se o fotbale, ale můj návrat do Zlína není vůbec jistý. Četl jsem, že už jsem tam měl podepsat smlouvu, ale to není na pořadu dne, paradoxně mi to spíš uškodilo. Věřím však, že to nakonec dobře dopadne.“

To znamená co? Sehnat angažmá někde na Moravě blízko domova?
„Jsem Zlíňák jako poleno a vždycky říkám, že všude je dobře, ale doma nejlíp. Táhne mě to domů, nicméně sportovci jsou zvyklí na cestování. Vždycky budu inklinovat k mateřskému Zlínu a preferovat ho, pokud se mi třeba sejdou dvě shodné nabídky, ale jsem otevřený všemu. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že nemyslím na rodinu a taky na její pohodlí. Už nejsem nejmladší a nemůžu být v tomto ohledu sobec, chtěli bychom se usadit.“

Že zůstanete v Ostravě a prodloužíte smlouvu, nepřicházelo v úvahu?
(dlouze přemýšlí) „Čekalo se, jak bude vypadat moje rameno, ale fyzicky jsem se pak už cítil dobře. Prodloužení jsme neřešili, nakonec to tak nějak vyšumělo. A loučení? Bylo to takové zvláštní, řekl mi to jen trenér... Už je to však za námi, život jde dál. Ale aspoň jsem si uvědomil jednu věc.“

Jakou?
„Že strašně obdivuji lidi, jako je majitel Baníku pan Brabec či pan Červenka ve Zlíně. Lidi to ani nevidí, ale dávají do toho strašně moc práce a hlavně svých peněz. Klobouk dolů.“

Kdyby kouč Páník zůstal, tak vy taky?
„To si nemyslím, byť on by mě asi bral i dál.“

Mimochodem, spoluhráči i trenéři o vás dlouhodobě v dobrém slova smyslu říkají, že jste slušně řečeno vyčůraný hráč. Můžete mi vysvětlit, jak tato vlastnost funguje?
(smích) „Je to pravda, slýchávám to odjakživa a vždycky se tomu směju. Sám nevím, ale je to asi nějaká moje tajná zbraň. Možná chytrost.“

FC Baník Ostrava Vše o klubu ZDE