Byl to on, kdo naposledy přivedl pražskou Spartu k ligovému prvenství. Stalo se tak v sezoně 2013/14, kdy se povedlo výtečně namixovat mužstvo z mladších a zkušenějších fotbalistů. „Měli jsme hráče s velkým srdcem a vítězné typy,“ ohlíží se Vítězslav Lavička, nynější trenér polského Slasku Wroclaw, v první části velkého rozhovoru pro server iSport.cz. Detailně v něm rozebírá úlohu Bořka Dočkala či Davida Lafaty, jehož si prosadil jako posilu a kapitána, i dalších opor. Věnuje se však také perspektivě současného týmu a kouči Václavu Jílkovi. Věří Lavička, že vrátí Letenské do bývalých pozic? „Vašek fotbalu rozumí, týmu má co dát,“ soudí. „Chce to trpělivost, Sparta má slibně nakročeno.“
Než jste vedl českou jedenadvacítku, na klubové úrovni jste doma působil ve Spartě. Nedávno se setkala větší část vašeho mužstva, které získalo v sezoně 2013/14 poslední letenský titul, záložník
Lukáš Vácha
pověsil na Instagram společnou fotografii. Zaznamenal jste to? Více o setkání posledních sparťanských mistrů ZDE>>>
„Nezvali mě, ale zaregistroval jsem to. Poslali mi tu fotku do mobilu.“
Jaké emoce ve vás vzbudila?
„Velmi pozitivní a příjemné. Jednak jsem byl rád, že si kluci vzpomněli, a pak mi k tomu napsali: Děkujeme, trenére!!! To stačí. Potěšilo mě to. Jen ten čas nějak rychle letí.“
Co všechno se z vašeho pohledu muselo sejít, aby to tenkrát vyšlo? Titul a s vítězstvím v domácím poháru a superpoháru celkově treble je z dnešního pohledu unikátní.
„Že to bylo výjimečné, si člověk uvědomí až potom. I tak jsem o tom přemýšlel. Byl to proces. Když jsem v roce 2012 přišel zpátky z Austrálie a dostal jsem nabídku ze Sparty, začali jsme společně něco tvořit. Naše první sezona titulem nedopadla, Plzeň nás předstihla, i když těsně. A ve druhé, mistrovské, jsme neměli vydařený start do Evropy. Vypadli jsme v předkole Evropské ligy (se švédským Häckenem) a nevypadalo to dobře. Možná to ale byl hlavní impulz, díky kterému jsme se semkli. Věděli jsme, že musíme uhrát maximum na domácí scéně. Kluci to rozjeli tak, že jsme dominovali v lize a nakonec i v poháru. I se superpohárem jsme posbírali všechny tři trofeje.“
Podařilo se tým perfektně složit generačně?
„To se povedlo. Věkově jsme měli vybalancované mužstvo, byli v něm starší hráči, velmi silná střední generace i mladí kluci, kteří se dobře integrovali. Chemie v kabině byla dobrá. Když se šlo pracovat, tak se na hřišti makalo, krom toho si myslím, že kluci drželi při sobě i mimo hřiště.“
Cítil jste u hráčů silné vůdčí schopnosti?
„Právě že ano, byli tam lídři a osobnosti ochotné pracovat pro tým a vzájemně se respektovat. Ať to byl zkušený Marek Matějovský,
Bořek Dočkal
, hráč s vysokou kvalitou a herní inteligencí, Pepa
Hušbauer
, jenž měl excelentní sezonu nejen herně, ale i střelecky. A taky samozřejmě
David Lafata
. Po jeho příchodu jsme ho hned zapracovali do mužstva a já jako trenér jsem ho vybral coby kapitána, i když zpočátku jsem z toho rozhodnutí v klubu cítil určité rozpaky.“
Protože přišel z Jablonce?
„Chápal jsem to, David byl ve Spartě krátkou dobu. Ale situace to vyžadovala (Marek Matějovský přešel do funkce zástupce kapitána). Nakonec se ukázalo, že nejen na hřišti, ale i uvnitř kolektivu je David ten správný lídr, byť ne ten typ, který bude křičet. Dokázal si získat respekt a strhnout ostatní nejen výkony na hřišti a góly, ale i chováním a charakterem. A zmínil bych i roli
Romana Bednáře
, který měl pověst problémového hráče. Musím říct,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
