Skromný. Charakterní. Tichý. Dávid Hancko se současnému trendu extravagantních fotbalistů zásadně vymyká. Obránce Sparty si razí vlastní cestu. Ta nejbližší by měla na jaře vést do základní sestavy. Třeba i na nezvyklou pozici pravého stopera, byť je slovenský reprezentant původem ortodoxním levákem. „Jsem ochotný si pravačkou kopat o zeď tak dlouho, dokud to nebude fantastické,“ ujišťuje v obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium.
Doma na zdi mu visí velká fotka souboje s Cristianem Ronaldem . Skříň přetéká dresy nejrůznějších zahraničních i tuzemských hvězd. Pokud by měl skládat ústní zkoušku ze znalosti hráčů italské Serie A, Dávid Hancko by s největší pravděpodobností prošel na výbornou.
Talentovaný obránce se v jednadvaceti přesunul do Fiorentiny, která za něj vysázela Žilině zhruba 100 milionů korun. Od léta hostuje ve Spartě, během podzimu však doplatil na pozdější připojení k mužstvu i problémy s kolenem. Nyní je zpátky. Zdravý, připravený a odhodlaný s Letenskými vyrazit vstříc úspěchům. „Tvoří se tu něco úžasného. Já toho chci být součástí,“ pustí se zaníceně do vyprávění.
Závěr roku vám pokazilo zranění kolena, nyní jste zpátky v akci. Vyletěla vám nálada vzhůru?
„Určitě. Myslím, že v životě každého profesionálního sportovce je psychika důležitá. Jen ti nejlepší hráči dokážou problémy spojené s fotbalem oddělit a neřešit je v osobním životě. Já jsem o tom pořád přemýšlel, nebylo to pro mě jednoduché období. Snažil jsem se to ale vzít z pozitivní stránky, že to nebylo vážné zranění, které by mě vyřadilo třeba na půl roku. Od fotbalu jsem si trochu odpočinul, ale v hlavě jsem měl návrat pořád. Když jsem se začal cítit lépe, nálada šla nahoru. Najednou jsem mohl dělat věci, do kterých mě dřív bolest nepustila. To už jsem věděl, že to je dobré.“
Musel jste být obezřetný, abyste návrat neuspěchal?
„Šlo o specifické zranění. Šlacha byla zapálená, tkáň v takové chvíli postupně odumírá. Není to sval, který se zahojí sám. Je to věc, kterou je třeba uzdravit i postupnou zátěží. Je důležité to korigovat tak, aby se kolenní šlacha posilovala, ale zase se nepřetížila. Nebylo to jednoduché, ale naši doktoři i fyzioterapeuti odvedli skvělou práci. Hodně jsme se díky tomu sblížili, byli jsme v kontaktu neustále, i na Štědrý den. Původní plán byl, abych se vrátil na soustředění. Nakonec se nám to povedlo ještě o chvíli dřív.“
Do Sparty jste přišel už v rozběhnuté podzimní části, nyní máte za sebou první přípravu s týmem. Cítíte, že jste lépe zapadl?
„Jednoznačně. V létě jsem přišel po nějakém pátém nebo šestém kole. V Itálii jsme začínali prvního července, ve Spartě to bylo ještě o půl měsíce dřív. V tom to pro mě nebylo jednoduché. Z Fiorentiny jsem odcházel v době, kdy nám zbývalo týden a půl do prvního kola, tady už jich bylo odehraných několik. V mladém věku to ovšem není tak hrozné, kluci mě navíc přijali výborně. Moc se mi líbí, že se tu tvoří velice dobrý kolektiv a parta. To je pro mě úžasné. V Itálii to takové nebylo, byl jsem zahraniční hráč. Tady se cítím mnohem lépe, snad se to na jaře přetaví i ve výsledky.“
Správná parta a chemie jsou pro vás důležité, že?
„Je pro mě lehčí, když na hřišti bojujeme za druhého, což ve Spartě nyní platí. Moc se mi to líbí. I proto mám touhu se zlepšovat a makat. Chci být součástí toho všeho. Věřím, že se nám v budoucnu povede dosáhnout něčeho velkého.“
Ponechme na chvíli fotbal stranou. Vaší velkou vášní je sbírání dresů. Kdy vás to poprvé chytilo?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
