Když jste fotbalista a máte opakované trable s koleny, sny se vám rozplývají hodně rychle. Jiří Kladrubský je výjimka: navzdory několika operacím vyhrál českou i slovenskou ligu, nakouknul do reprezentace a loni pomohl vrátit rodné České Budějovice zpátky do první ligy. V zimě ho koleno zradilo znovu, následovala další operace. „Kdybych měl jít ještě na jednu, nejspíš by to znamenalo konec kariéry,“ říká v rozhovoru pro Sport.
Kdyby všechno šlo podle plánu, šel si v sobotu kopnout divizi za béčko budějovického Dynama. Jenže i Jiří Kladrubský dojel na koronavirovou krizi, po únorové operaci prasklého menisku si ještě nezahrál. Místo toho každý den běhá s kondičním trenérem a s manželkou, dětskou doktorkou, doma sleduje zprávy o rostoucím počtu nakažených.
„Fotbal musel ustoupit, jde o všechno. A státní opatření? Možná bych ještě přitvrdil,“ poví Kladrubský. Mluví taky o svém kamarádovi Juraji Kuckovi, jenž je zavřený ve zkoušené Itálii, o omezeném byznysu i o nedávném zápasu Dynama v Plzni, po kterém zuřil na Twitteru.
Jak teď vypadají vaše dny?
„Jeden je jako druhý. Nejdůležitější je pro mě běhání s klubovým kondičákem Martinem Heldem, abych mohl začít naplno trénovat s týmem, až to zase půjde. Snad to bude co nejdřív, i když je to zatím jen zbožné přání. Čísla kolem koronaviru pořád rostou.“
Běháte s rouškou?
„Pochopitelně, s Martinem dodržujeme všechna nařízení. Běhání s rouškou není dvakrát příjemné, ale nedá se nic dělat. Teď musíme být všichni maximálně zodpovědní.“
Jakou roušku máte? Od manželky z nemocnice, nebo podomácku vyrobenou?
„Budějovická nemocnice sama čeká na zásilku materiálu, navíc jsou tam mnohem potřebnější než já. Mamka mi přinesla pár ušitých roušek od tety, použila bavlněné triko s britskými vlajkami. Aspoň tedy doufám, že to bylo triko.“ (usmívá se)
Koleno zatím drží?
„Po dvou měsících mě poprvé nebolí. Je to úleva. Na jednu stranu mě mrzí, že nemůžu trénovat s týmem, ale když vidím, co se děje u nás i jinde, říkám si, že to tak asi mělo být. Aspoň mi to dalo čas se ještě líp připravit, budu ve stoprocentní formě.“
Mimochodem, jak dlouhý klid jste měl po operaci?
„Už po pěti dnech jsem normálně chodil. Po zkušenostech z předchozích operací jsem tomuhle říkal rýma v koleni. Neztratil jsem skoro žádnou svalovou hmotu, což je velké plus.“
Je pravda, že vás výhledově čeká další zákrok?
„Už to tak vypadá. Na rezonanci mi našli opotřebovanou chrupavku a primář se mě rovnou zeptal, jestli ji chci udělat taky. Jenže to by znamenalo pauzu třeba na půl roku, rehabilitace by byla dlouhá. Na tuhle operaci půjdu až po kariéře.“
Nic ve zlém, ale co když chrupavka do té doby nevydrží?
„Může se to stát. Na devadesát procent by to byl můj konec, už bych asi neměl sílu se vracet. Doufám, že to nějakou dobu vydrží, rád bych si dal ještě jednu sezonku.“
Ještě ke koronavirové horečce: jak se má váš kamarád Juraj Kucka, který hraje v Parmě? Itálie je teď epicentrem nákazy.
„Kuca je doma v izolaci, přes den cvičí a občas chodí běhat do parku s rouškou. Má smůlu, že je v Parmě sám, rodina zůstala na Slovensku. Paradoxní je, že i on byl zraněný, ale když se konečně uzdravil a měl se připojit k týmu, rozjel se koronavirus.“
Co v Itálii zažívá?
„Říkal mi třeba, že do obchodu může vejít jen jeden člověk, další musí čekat venku v bezpečných rozestupech. Nerad bych se italského scénáře dočkal i u nás.“
Věřme, že na něj nedojde. Česko už minulý týden vyhlásilo nouzový stav a vláda omezila pohyb lidí.
„Já bych možná ještě přitvrdil, aby si všichni uvědomili, že jde o život. Ze začátku jsem si říkal, že to tady nemůže být tak strašné, ale časem mi to došlo. I lidi to rychle začínají chápat: ještě nedávno jsem potkal s rouškou třeba jen dva za den, teď ji na sobě má devět z deseti.“
Jste rád aspoň za to, že máte víc času na rodinu? Můžete se doma učit s dcerou, která stejně jako všechny české děti teď nechodí do školy.
„Tohle je spíš na manželce, učí se s Nellinkou každé ráno. Učitelky průběžně mailem posílají úkoly a musím ocenit televizi, dělá pro děti hodně. Snažili jsme se dcerce vysvětlit, co se teď děje, zato s devítiměsíčním Mateem je to trochu horší. Roušku zaboha nechce, logicky to ještě nechápe.“
A co váš byznys? Počítáte ztráty?
„Zatím naštěstí ani ne. Lakovna nám jede pořád, jen sháníme roušky. Barber shop jsme museli zavřít, ale v týdnu mě příjemně překvapil člověk, který nám pronajímá prostory. Že prý když nemůžeme vydělávat, nebude chtít celý nájem. Frajer! Takové lidi bych přál každému podnikateli.“
Zpátky k fotbalu: litujete pauzy i kvůli tomu, že Dynamo zažívá nečekaně povedenou sezonu a hraje o první šestku?
„Škoda posledních dvou porážek: nehráli jsme špatně, jen jsme zápasy nedotáhli do lepšího konce. Pak bohužel přišel koronavirus, nedá se nic dělat. Ale pořád je to jen fotbal. Nemá cenu, abychom hráli pro nemocnou zemi. Až bude Česko zdravé, můžeme všechno dohnat.“
Může nucená přestávka taky vyčistit atmosféru v klubu? Zkraje března brankář Jaroslav Drobný šokoval prohlášením, že se v Dynamu najdou lidé, kteří se radují z neúspěchu, a pak kapitánovi Tomáši Sivokovi nevyšla koupě klubu.
„V kabině jsme to neřešili. Drobas se Sivym nám řekli svoje a že máme být v klidu, nebyli jsme do toho zatažení. Já navíc kurýroval koleno a soustředil jsem se na to, abych se dal dohromady. Měl jsem svoje starosti.“
Po posledním zápase v Plzni, kde jste prohráli i kvůli neuznanému gólu, jste na Twitteru napsal „To si děláte prdel.“ Vážně jste cítil tak velkou křivdu?
„V Plzni to určitě nebylo na porážku. Viktorka měla převahu, ovšem naši kluci ve druhé půli dřeli. Neuznaný gól Mészárose? Nechci nikomu sahat do svědomí, ale myslím, že plzeňský Kovařík po kontaktu s Čoličem upadl až po dvou třech metrech. Když jsem to viděl, myslel jsem, že rozmlátím iPad. Bez legrace: kdybych byl v Plzni na place, asi bych nedohrál.“
A dohraje se tahle sezona? Třeba v Anglii se nezačne dřív než posledního dubna.
„Byl bych rád, kdybychom ještě pár kol stihli. EURO je odložené na příští rok, takže můžeme dohrát ligu v červnu. Pokud sezona předčasně skončí, OK, zdraví je přednější. Stejně ale mám pořád v hlavě skupinu o titul, když už jsme to takhle krásně rozehráli. Pokud jednou nakouknete nahoru, už tam chcete zůstat. Včetně nás.“
SK České Budějovice 
Vše o klubu ZDE
