Jeden většinu podzimu vysedával jen mezi náhradníky, druhý ho končil dokonce na tribuně. Ve středu večer pak byli rukou společnou a nerozdílnou hlavní silou Sparty při vůbec prvním povalení Plzně v éře Adriana Guľy. Dávid Hancko a Lukáš Štetina. Slovenské duo, které z hlavní slabiny Letenských během několika měsíců vytvořilo zásadní přednost. Za významného přispění trenéra Václava Kotala.
„Hrozně mě to těší,“ rozplýval se kouč Pražanů po utkání při zmínce o stoperském tandemu.
Ke spokojenosti měl rozhodně důvod. A s ním i celý klub a jeho fanoušci, jejichž část mohla vůbec poprvé po koronavirové pauze do ochozů.
Letenští se totiž dlouhé roky motali v kletbě nefunkční stoperské dvojice. Zkoušeli všechno možné, různé hráče, různé varianty. Uspokojivě a především dlouhodobě nefungovalo nic. Nejmarkantněji to bylo znát na podzim, ještě za vlády trenéra Václava Jílka.
Střední obránci kupili chyby, Jílek s nimi divoce šíboval. Fungující směs ale nenašel. To se povedlo až Kotalovi. Paradoxem celého příběhu je, že si trenérský bard vystačil s „materiálem“, který měl k dispozici už jeho předchůdce.
Jílek ovšem Hanckovi nevěřil, od poloviny září naskočil do konce roku v lize jen jednou. A Štetina? Naposledy si kopl prvního září. Od té doby nic, změna přišla až s nástupem Kotala. Ten oba Slováky okamžitě složil dohromady, podržel je i v momentě, kdy Sparta v utkáních s Olomoucí a Zlínem urvala jediný bod.
„To byl možná zásadní moment. U Lukáše platí, že se musí pracovat s mentální stránkou, ta jeho výkon ovlivňuje nejvíc. Potřebuje stálost přístupu trenéra a důvěru,“ upozorňuje kouč Jaroslav Hynek, jenž Štetinu vedl v Dukle.
Jak zápasy přibývaly, oba stopeři výkonnostně rostli. Hancko vyletěl vzhůru téměř okamžitě. Ostatně už na podzim řada odborníků i fanoušků nechápavě kroutila hlavou nad tím, že Jílek kmenového hráče Fiorentiny téměř nevyužíval.
Hancko totiž platí za fotbalistu, jenž svými dovednostmi a především potenciálem z tuzemských standardů jasně vyčnívá. Ne nadarmo je stabilním členem slovenské reprezentace, Fiorentina za něj v létě 2018 poslala do Žiliny téměř 100 milionů korun.
K dobře hrajícímu rodákovi z Prievidze se brzy připojil i Štetina. V minulosti tolik kritizovaný a odepisovaný. Nyní ovšem sebejistý a naprosto dominantní. To deklaroval nejen proti Viktorii, ale třeba už v předchozím derby na Slavii či pohárovém utkání s Baníkem.
„U Lukáše mě to moc těší. V posledních zápasech šel hodně nahoru. Věří si a hraje výborně. To samé Hanci (Hancko). Je to kvalitní hráč, slovenský reprezentant. Navíc si oba velmi dobře rozumí,“ zdůrazňuje Kotal. Jeho slova podporují i základní statistiky. Hancko se Štetinou společně v sezoně nastoupili do sedmi zápasů. Sparta v nich neprohrála ani jednou. Pětkrát slavila triumf, dvakrát brala plichtu. Celkem pak inkasovala pouze šest branek.
„Je to o vzájemné podpoře. Bojujeme jeden za druhého, funguje nám to i takticky. Dobře vytlačujeme hřiště nahoru, jsme taková harmonika. Zvládáme to uběhat, to je hlavní,“ vysvětluje Hancko.
Po jeho boku Štetinova výkonnost neustále roste. Tím, že soupeři při rozehrávce tlačí hlavně na jeho mladšího parťáka, má mnohem víc prostoru a klidu na výstavbu hry. To se podepsalo třeba na zmíněném druhém gólu proti Západočechům. Během jara navíc podepsal novou smlouvu, což mu dodalo klid. A především cítí Kotalovu důvěru, což je faktor naprosto stěžejního rázu.
„Lukáš schopnosti má, já jsem víceméně jenom čekal, kdy to přijde. Jeho výkony mě vůbec nepřekvapují. Vím, co všechno dokáže. Pamatuju si, že Sparta byla klub, do kterého chtěl vždycky přestoupit, šel si za tím. Nyní se ukazuje, že na Letné neudělali chybu,“ má jasno Hynek.
Rudí jsou tak rázem v situaci, která je tak trochu postavená na hlavu. To, co bylo ještě na podzim hlavní bolestí, je nyní ta vůbec největší přednost. Kotal po svém příchodu začal tým budovat odzadu, vsadil na slovenské koně a ti mu nyní příkladně tahají.
A Sparta především díky tomu roste.