Baník v lednu. Data ukazují hrůzu v útoku, gólovky jako při boji o záchranu
Rozkaz zněl jasně: muž s patnáctkou na dresu nesmí odejít. Ve stylu filmu Pelíšky rozhodl majitel Baníku Václav Brabec před měsícem o tom, že stopera Patrizia Stronatiho do maďarského Puskáse za patnáct milionů nepustí. Vedení dalo přednost sportovním ambicím a širokému kádru pro náročný lednový program. Co ukázal? Klubový boss spokojený být nemůže. A není. Právě zmíněný obránce si sice jako jeden z mála drží slušnou výkonnost, ale jinak hra FCB čím dál víc nudí. Podle dat společnosti Wyscout mají nyní Ostravští dokonce jednu z nejhorších ofenziv od sezony 2017/18... V zamčené části článku najdete další podrobné statistiky i názor bývalých trenérů Baníku.
Člověk míní, výsledky mění. A tak je aktuálně Stronatiho odchod do zahraničí znovu otevřen. Novinka zní: pokud Baník nezvládne ani zítřejší zápas v Českých Budějovicích, klesnou pohárové ambice Slezanů natolik, že srdcař dostane k transferu zelenou. Samozřejmě za adekvátní cenu, ideálně aspoň kolem sedmnácti milionů.
A nejen to. V případě další porážky by se velmi pravděpodobně řešila i budoucnost realizačního týmu. Byť to čím dál víc rezonuje, zatím nepředbíhejme. Položit si nicméně otázku, co stojí za názorovými změnami klubového vedení a momentálním dusnem na Bazalech, je naprosto legitimní. A odpověď velmi jednoduchá: víc než nedostatečný bodový zisk straší šéfy i fanoušky předváděná hra.
Že nejde jen o subjektivní pocit všech kromě trenéra Luboše Kozla, jenž vytrvale opakuje věty o posunu, potvrzují i data analytické společnosti Wyscout. Pozor, ne všechno je v Ostravě špatně. Pouhých patnáct inkasovaných branek a šest čistých kont brankáře Jana Laštůvky svědčí o dobře fungující defenzivní činnosti. Přes tvrdé obránce Slezanů se soupeři dostávají obtížně do šancí po zemi i ve vzduchu. A když už se to povede, hodně je to bolí.
Ukrutný problém nicméně v současnosti představuje takřka neexistující ofenziva. Zatímco po prosincové výhře 3:1 v Mladé Boleslavi příznivci FCB glorifikovali atraktivní dominantní výkon a používali pro tehdejší fotbal označení jako „Kozelball“, nyní se na sociálních sítích často objevuje slovo „Kozlomajzna“.
Vlastně se není čemu divit. I tamní funkcionáři těžko koušou lednová vystoupení a ve vítkovických skyboxech zklamaně rozebírají ztracené body ještě dlouho po hvizdu. „Víme, kde nás tlačí bota: strašně se nadřeme na šance a góly. Když už nějakou šanci máme, nedotáhneme to. Myslím si, že je to spíše záležitost psychického rázu, je to o hlavě. Je fajn, že moc gólů nedostáváme a směrem dozadu nám hra celkem funguje, ale bez gólů nemůžeme ani vyhrát,“ říká tradičně trefný gólman Laštůvka, jenž jako jeden z mála nenosí modrobílé brýle.
Zdaleka už nejde pouze o efektivitu a proměňování příležitostí, na což může žehrat třeba Plzeň, Opava nebo Teplice. Potíž je vážnější. Mužstvo už se do šancí totiž téměř vůbec nedostává.
