Všechno nejlepší! Josef Jindřišek je ode dneška čtyřicátník. Pokud nezasáhne vyšší moc, druhý nejstarší hráč FORTUNA:LIGY oslaví kulatiny na hřišti: jeho Bohemians budou hrát doma s Olomoucí. „Věkem se nesvazuju, ještě nechci končit,“ vzkazuje kapitán „klokanů“ v rozhovoru pro Nedělní Sport. Zajímá vás, jak to dělá, že i ve čtyřiceti hraje na top úrovni?
K telefonu se dostal později, než očekával. Josef Jindřišek se z fotbalisty na chvíli proměnil v instalatéra: měl fušku u exspoluhráče Tomáše Čížka. „Čížova manželka mě minulý týden ostříhala a já jim jako protislužbu opravil odpad,“ vypráví kapitán Bohemians. Až jednou skončí s fotbalem, nemusí se bát, že by se neuživil. „Dává mi to jistotu, ale snad ještě budu moct nějakou dobu hrát,“ doufá vyhlášený poctivec, který má energie za dva. I ve čtyřiceti stíhá o generaci mladším a ve známkování ligových hráčů podle deníku Sport je na 41. místě.
U muže tahle otázka snad nebude znít indiskrétně: co s vámi čtyřicítka dělá?
„A víte, že vůbec nic? Uvědomuju si, že čtyřicet let je u profesionálního fotbalisty dost, spousta mých vrstevníků má dávno po kariéře. Někdo už naplnil svoje ambice, někdo má syndrom vyhoření, někdo už si vydělal dost… Mě se nic z toho netýká, fotbal mě pořád baví a opakuju si, že věk je jen číslo. Vlastně hraju i kvůli mladým.“
Chcete je inspirovat?
„Je potřeba, aby se měli o koho opřít. Opavský Pavel Zavadil po podzimu ve dvaačtyřiceti skončil, ale ještě tu jsem třeba já, Tomáš Hübschman v Jablonci, Marek Matějovský v Boleslavi… Pokud se chcete ptát, jaké je být v lize druhý nejstarší, předběhnu vás. Statistiky neřeším, čísla mě neuživí.“
|
Narozen: 14. února 1981 (40 let) Výška/váha: 178 cm/83 kg Pozice: defenzivní záložník Klub: Bohemians 1905 (od 2009) Kariéra: Sokol Plavy (1987–1989), Sokol Držkov (1989–1991), Sokol Plavy (1992–1994), Jablonec (1995–2006), Sigma Olomouc (2007–2009), Fulnek (hostování, 2008) Ligová bilance: 367 zápasů/24 gólů Úspěchy: 2x postup do první ligy (2009, 2013) |
Jak blízko máte k nejstaršímu hráči ligy, budějovickému brankáři Jaroslavu Drobnému?
„Na podzim jsme si vyměnili dresy a pokecali jsme, za dva týdny se u nás v Ďolíčku snad potkáme znovu. Za Jardův dres jsem rád, přidal jsem ho do vzácné sbírky k dalším: Lafata, Hloušek, Hořava… I za mnou občas někdo přijde, že by chtěl můj dres, naposledy před týdnem jeden kluk z Brna. V lize už holt patřím k inventáři.“ (usmívá se)
Jak bujnou máte fantazii? Napadlo by vás, když jste začínal, že bude hrát ligu ještě ve čtyřiceti?
„Kdepak. Nikdy nemůžete dopředu vědět, kolik budete mít zdraví a štěstí. Právě tohle jsou dva nejdůležitější předpoklady pro dlouhou kariéru. Potřebujete, aby vám tělo drželo, a abyste měli důvěru klubu a trenérů. Pokud se tohle sejde, může se vám stát to, co mně.“
Takhle to říkáte i mladším spoluhráčům, když se vás ptají, čím to, že pořád hrajete ligu?
„Někteří si třeba v šestadvaceti neumí představit, že by v lize měli vydržet ještě čtrnáct let jako já. Není to snadné, na druhou stranu kariéra strašně rychle uteče a najednou jste veterán. Kolik já už slyšel narážek na svůj věk! Když něco přeslechnu, hned slyším: No jo, dědku, lepší už to nebude.“
Vaše odpověď?
„I když mi je čtyřicet, pořád vám stačím, kloučkové.“
Pravda, na hřišti toho pořád oběháte dost. Nejmladší spoluhráči by podle věku teoreticky mohli být vaši synové – neříkáte si někdy, že jim nerozumíte?
„Jasně, často kroutím hlavou. Proč bych si měl kupovat telefon za dvacet tisíc, když mi stačí model za deset? I z něj přece zavolám, napíšu zprávu, pošlu fotku… Nebo auta: jako mladý bych si místo drahé káry koupil starší kousek na obouchání. Ale v pohodě, jednou taky dospějí.“
A taky je bude tělo bolet jako dneska vás?
„Ke konci loňského roku jsem měl po jednom nárazu problém s kolenem. Měl jsem modřinu na čéšce a bál jsem se, aby z toho nebyl malér. Říkal jsem si, že kdyby bylo nejhůř, věk na konec kariéry už mám.“
Naštěstí to nebylo tak vážné.
„Dostal jsem do kolena výživu a brzy bylo dobře. V posilovně si už nemůžu nakládat tolik, co dřív, a častěji chodím k fyzioterapeutovi, ale jinak funguju pořád stejně. Jím všechno, ale s mírou, a z alkoholu si dám maximálně rumíček. Vychutnám si dvě skleničky a dost, namol mě neuvidíte.“
Narozeniny můžete symbolicky oslavit zápasem s Olomoucí, kde jste hrával. Jak jste se z rodných severních Čech dostal na Hanou?
„Sigma v zimě 2007 pustila Romana Hubníka do Ruska a já tenkrát hrál pravého beka jako on. Pikantní bylo, že jsem tehdy byl s
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
