Aúú, tahle výhra opravdu bolela. Zlínského obránce Lukáše Vraštila chytla během rozhovoru po utkání s Teplicemi (3:0) křeč do pravé nohy, musel na pár vteřin přerušit tok myšlenek. „Ty kráso, omlouvám se. Ještě do stehna, ale hned přejde,“ soukal ze sebe s bolestivou grimasou. Každopádně to za to „utrpení“ stálo, Fastav vyhrál po třinácti zápasech a krajní bek vstřelil první gól v jeho dresu.
Dokonalé odpoledne, co?
„Zaplaťpánbůh za ty dary. Jsme strašně šťastní, že jsme vyhráli a získali kýžené tři body. Na gól jsem čekal dlouho, co se týká času. Zápasově zas tolik ne, moc jsem toho kvůli zranění neodehrál. Balon mě krásně našel a dobře jsem ho trefil. Chtěl jsem ho jenom štrejchnout na zadní tyč a vyšlo to úplně nádherně. Nula vzadu je třešnička na dortu.“
Od prvního gólu jste měli utkání pod kontrolou. Cítil jste to tak i vy na hřišti?
„Řekl bych, že jsme se trošičku zklidnili. Hráli jsme z bloku, dobře jsme bránili a Teplice jsme do ničeho nepouštěli. Oni znervózněli, museli hrát. Využívali jsme okýnka, jen škoda, že jsme neproměnili víc šancí. Ale tři branky jsou super.“
Na tři body jste čekali dlouhých třináct kol. Ulevilo se vám, že je série minulostí?
„Obrovská úleva a hrozně dlouhá doba. Od začátku jsme si šli za vítězstvím. Na Baníku jsme si po domácím zápase se Slavií trošičku zkazili reputaci. Chtěli jsme náš výkon za každou cenu odčinit a zvítězit. Doufám, že nás výhra posílí do dalších utkání.“
Nedávno jste se stal otcem dcery. Co to pro vás znamená?
„Rodina je teď pro mě nejvíc. Neříkám, že je fotbal na druhé koleji. To vůbec ne. Ale člověk už hraje s lehkým nadhledem. Ví, že nejdůležitější věci jsou někde jinde. Podpora ze strany rodiny je obrovská. Neskutečně si toho vážím.“
