Abeceda moderního fotbalu Vernera Ličky: Jak hrát po zisku míče
Kam kráčí současný fotbal? Jaké faktory dnes rozhodují o úspěchu? Co by nemělo fanouškům na tribunách a u televizních obrazovek uniknout? Odpovědi nabízí Abeceda moderního fotbalu, nový seriál deníku Sport. Fundovaným průvodcem světem vývojových změn je Verner Lička, prezident trenérské unie, garant vzdělávání Fotbalové asociace České republiky a někdejší reprezentační asistent, jenž mimo jiné zažil s národním týmem stříbrnou misi na EURO 1996. „Chci předeslat, že nejde o analýzu tuzemských ligových mužstev nebo nejvyšší domácí soutěže. Jde o rozbor trendů demonstrovaných na vybraných ukázkách z utkání FORTUNA:LIGY,“ upozorňuje. V prvním dílu se renomovaný expert zaměřil na hru týmu po zisku míče.
„Prvním předpokladem pro úspěšné chování týmu po zisku míče je dobrá situační organizace hry. Co se pod tímhle pojmem skrývá? Rozestavení hráčů mužstva v daném okamžiku vzhledem k těžišti hry, respektive ke spoluhráčům, k soupeřům a k míči. V praxi si to ukážeme na fragmentu z podzimního ligového šlágru Viktoria Plzeň vs. Sparta Praha (3:2). Vcházíme do děje v situaci, kdy Jean-David Beauguel vybojovává během letenského přechodu do útoku balon. Domácí mužstvo je v perfektním postavení, v těžišti se nachází hodně hráčů a jsou mezi nimi malé vzdálenosti.“
„Další důležitý faktor úspěchu po zisku míče? Jednotné společné přepnutí do útočné fáze tak, aby se mužstvo dostalo v co největším počtu do útočného pásma. Tady se to, jak dokládá obrázek, stalo: osm hráčů reagovalo jednotně a správně na zisk míče, jdou rychle vertikálně za akcí. Máme tu opět perfektní situační organizaci hry.“
„Výsledkem výborné součinnosti je, že se Plzeňští dostali do útočného pásma ve vysokém počtu osmi hráčů. Zároveň měli díky správnému náběhu pravým obráncem možnost roztažení hry.“
„Ve finále záleží na tom, jak hráč s míčem vše vyhodnotí, jakou z nabízených možností si vybere a jak ji realizuje. Proto je důležité, aby měl zvednutou hlavu a kontroloval prostor. Jeho spoluhráči mají za úkol mu poskytnout co nejvíc nabídek. V tomhle případě bylo řešení z mého pohledu zbytečně uspěchané. Hráč s míčem se rozhodl najít dlouhým pasem pravého obránce. Představoval bych si, že by ještě počkal a kombinoval s ostatními. Na druhou stranu se ho musím zastat. Když se zastavíme u tří útočníků (v kroužcích), tak se sice dívají na spoluhráče s míčem, ale nedávají mu pohybem žádnou nabídku. Také nebyla žádná vzájemná součinnost těchto tří útočníků mezi sebou. A tak nakonec Plzeň přišla o míč.“
1. Situační organizace hry, neboli postavení hráčů mužstva vzhledem k těžišti hry, k míči a k postavení soupeře |
olympijský vítěz z Moskvy 1980 a majitel bronzu z ME 1980 |
