První zápas, první výhra. Jiří Vágner začal jako trenér Jablonce úspěšně. Ve skupině o záchranu udolali Severočeši Karvinou 2:0, srazili ji do druhé ligy a odskočili z míst znamenajících účast v nechutné baráži.
Nejen první duel, ale také premiérová tisková konference - toť byl úděl Jiřího Vágnera. „Není to moje parketa,“ omlouval se na začátku trenér Jablonce. Ale pozor, úkol zvládl stejně dobře jako jeho tým, který zdolal Karvinou 2:0.
Posunuli jste se společně s Tomášem Čížkem z pozice asistentů, vystřídali jste Petra Radu. Cítíte po výhře velkou úlevu?
„Určitě. Ten týden byl na hřišti dobrý, ale já jsem se s tím pral osobně, když nebyl trénink. Asistent je totiž jiná role, bylo to pro mě těžké, ale asi stejně jako pro kluky. Zvládli jsme to, uvidíme, jak to bude dál.“
Nemohl jste spát?
„Ne, to bylo dobré. Ale navečer, když nebylo co dělat, tak jsem měl v hlavě spoustu věcí, co jsme si řekli. Mlelo se to v mně dokola. Od toho jsem se chtěl oprostit, radši jsem šel dělat něco jiného.“
Byl jste v kontaktu s trenérem Radou?
„Volal jsem mu během týdne. Nakupoval. (směje se) To trochu odlehčuju. Držel nám palce, jsem si jistý, že nám fandí dál. Jedenáctkrát jsme nevyhráli, spadli jsme dost nízko, což jsme nečekali. Ale ještě to není tak, že bychom se osvobodili.“
Udělali jste pár změn. Která byla nejvýraznější?
„Vojtu Kubistu jsme dali do středu zálohy. Vsadili jsme na bojovníka a jabloneckého odchovance. Už jsme to zkoušelI dřív a vždycky, když hrál podhrot nebo někde výš v sestavě, tak nám pomohl. Nechci chválit jednotlivce, ale zvládl to hodně dobře.“
Přes výhru je tam jeden problém. Zazdili jste hodně šancí, že?
„Hroší by bylo, kdybychom tím soupeře dostali do hry. Když zápas skončil vítězně, tak to tolik nebolí, ale takové příležitosti bychom dávat měli. Nikdy nevím, co nás potká.“
