Jurečka nic nestál, ale je ideální. Jako kdysi Kuchta, jehož v derby zastínil...
Na konci června jako by na Slavii vypsali inzerát do rubriky Hledám. „Bojovného útočníka s dobrým zakončením. Kdysi jsme tu měli dobrého Jana Kuchtu, tak něco podobného, ale s ohledem na zkušenosti vysokoškolský diplom výhodou.“ A ozval se… Václav Jurečka. Že by trefa? Kromě nedávného komplikovaného svalového zranění poctivého útočníka nic jiného nepálí. Ani produktivita, díky níž se stal hlavní hvězdou derby.
Na světě se najdou kluby, které klasického útočníka do vápna nehledají. Důkazem byl ještě nedávno Manchester City, kde zatvrzelý, avšak geniální manažer Pep Guardiola hodlal štelovat sestavu do absolutního držení míče a kontroly nad zápasem, a radši upřednostňoval takzvané „falešné devítky“, tedy hráče, kteří pomohou vytvořit postupný útok a následně do vápna soupeře přijdou i s balonem na noze.
A ti, kteří tento model z různých důvodů nejsou schopni, nebo ochotni až tak slepě následovat, ale uvědomují si agresivní nástup trendů, hledají sice útočníka… Ale takzvaně všehoschopného, komplexního, jak by řekl kouč Jindřich Trpišovský.
Dostat balon do nohy a rozehrát ho. Ale i do tahu, do běhu. Napadat stopery soupeře, ale umět pomoci s bráněním i v hloubi pole, třeba s tlakem na záložníky. Neopomíjet techniku, v útoku se vždycky hodí. A ještě švihnout balon k tyči, dokonalost sama.
Kdysi tomu byla Slavia velmi blízko s Janem Kuchtou. Z temperamentního hráče udělala střelce a
