Martin Vait
6. dubna 2023 • 17:30

Jílek a Saňák o Sigmě i Spartě: Mysleli jsme, že budeme ti Fergusoni

Autor: Martin Vait
Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Ševčík: „hajzlík“ i talent, co vás ohromí. Vycepují ho Priske s Rosickým?
Životní obrat! Muchová vstala z popela, udolala favoritku a je ve finále
VŠECHNA VIDEA ZDE

Duo, které prošlo ve Spartě očistcem a dnes zase v Olomouci útočí na poháry. Václav Jílek a Jiří Saňák jsou o něco starší, podle některých se změnili jako lidé a sami upozorňují, že se v lecčems změnili jako trenéři. “Z osmdesáti procent je náš playbook jiný,” upozorňuje Saňák a jeho kolega Jílek přidává: “Jsme nechutnější.” V čem podle svých slov uspěli, ale i selhali, proč donekonečna rotovali stoperskými dvojicemi, jak fungovala jejich práce na Letné s hráči i vedením a co jim chybělo k tomu, aby se nakopli do dalšího angažmá? 



O tom i o současné práci, trenérské filozofii a českém fotbale podrobně a otevřeně mluví v rozhovoru pro podcast Dloubák, který teď otevíráme jak na našem webu, tak ve všech podcastových aplikacích a YouTube kanále deníku Sport.

0:00 Vzájemná spolupráce, proměna od angažmá ve Spartě, a nabídka Pardubic pro Jiřího Saňáka

18:58 Angažmá ve Spartě. Proč trenérům Jílkovi a Saňákovi nevyšlo?

38:20 Jak hodnotí trenéři Priskeho a boj o titul? Jak se změnil playbook Jílka a Saňáka

51:56 Má Jílek postavený styl na vysokých útočnících a co rozhodnutí ohledně Chytila? Vrací se do českého fotbalu víc techniky?

Jílek a Saňák: Náš playbook se zásadně změnil, jsme nechutnější. A blízko tajnému cíli.
Video se připravuje ...

Velká zkušenost z Letné oba kouče výrazně posunula. Trenérsky, a snad i lidsky. Zklamání i po třech letech stále vstřebávají. Ale pokud hojení z neúspěchu vypadá tak, že jejich Sigma sahá po evropských pohárech a dál vychovává důležité hráče pro špičkové české kluby, pak se zdá, že se snad Václav Jílek s Jiřím Saňákem vracejí silnější než dřív.

Jste v Olomouci podruhé. Zkušenější a ostřílenější. Kádr je výrazně jiný než před pár lety. Co vy?
Saňák: „I my jsme se změnili. Přece jenom jsme dostali velkou možnost být ve Spartě, a to pro nás byla velká zkouška, kterou jsme museli taky vstřebat. I konec, který byl složitý. Každý se vyvíjí a myslím, že i my se hodně vyvíjíme. A pro hráče sice přišli Jílek, Saňák, ale byli trochu jiní.“

V čem jste se změnili?
Saňák: „Když začnu u sebe, Sparta pro mě byla velká zkušenost. Pak jsem ještě šel do Slovácka ‚B‘, kde jsem trénoval jako hlavní trenér. Člověk si vyhodnotí, co třeba mohl udělat líp. Po každém tréninku, po každém zápase. I teď jsme si po Plzni říkali – já jsem třeba jako trenér neměl formu. V prvním poločase jsem byl slabej, úplně zoufalej.“

Jak se tohle pozná?
Saňák: „No, protože jsem v podstatě plácal nesmysly. Podlehl jsem nervozitě, pak jsem určité věci neviděl dobře. Naštěstí jsem se potom trošku uklidnil, moc jsem o poločase nemluvil, tak jsem to poznal na svých pocitech. Jak já říkám, ve své velké intuici (ukazuje s úsměvem na své břicho).“

Jak říkají Angličani, gut feeling (doslova v překladu „pocit ze střev“, idiom pro intuici) tedy máte velký.
Saňák: „Ten mám velký. (smích) Byla to pro mě zkušenost, Venca zase byl doma, učil děti během covidové pauzy. Vyvinuli jsme se. Ty bolesti tam jsou. My jsme si mysleli, že budeme ve Spartě ještě dalších patnáct let. Minimálně, že jo. (úsměv) Chtěli jsme být ti Fergusoni, takže pro nás to bylo zklamání taky. A teď už nechám mluvit zase Vencu.“
Jílek: „No, souhlasím. Byla to pro mě obrovská zkušenost, je to i určitá mediální zkušenost. Vidíte i dnes, že být ve Spartě hlavní trenér je týden co týden téma pro každého. I to pro mě bylo náročné a určitě do budoucna velká zkušenost. Ale stejně tak i vedení týmu. Nemyslím, že bychom se nějak výrazně změnili trenérsky, tam byly nároky i principy podobné, byť jsme pracovali s vyšší hráčskou kvalitou. Jde ale i o zpětnou vazbu.“

V jakém smyslu?
Jílek: „Jak se můžete poučit z vašich rozhodnutí. Vím, že zpětně jsme si pak říkali, že jsme točili se stopery, hledali jsme optimální složení. Možná, že

 

kdybychom to zastabilizovali i přes dílčí neúspěchy, možná to byl rozhodující krok. Jsou to takové systémové věci, ke kterým se vracíme. I teď jsme řešili otázku stoperů a už se člověk ohlíží ke zkušenostem a těžkým situacím, kterými si prošel. Každý zápas je velmi složitý a přináší určitou zkušenost do dalších rozhodnutí.“

Jílek a Saňák: Mysleli jsme, že ve Spartě budeme Fergusoni. Proč to nevyšlo?
Video se připravuje ...

A v čem si myslíte, že jste se změnili jako lidé?
Jílek: „Já jsem si myslel, že jsem se nezměnil. Pokud pomineme to stáří, tam asi nějaká dílčí proměna je…“
Saňák: Vůbec, teda… (úsměv)“
Jílek: „Člověk těžko hodnotí sám sebe, ale vnímám reakce z okolí. Teď jsem někde zaznamenal, že Jílek je po návratu a že dostal za uši a je srdečnější. Nevím, já ten pocit úplně nesdílím, ale sám sebe hodnotit, jak jsem se změnil… Nemyslím si, že bych se nějak výrazně přesunul třeba ze stránky, kdy máte blíž k hráčům. Jdete po linii přátelství a být partneři, než že bych se přesunul do direktivní polohy. Nevnímám na sobě, že bych tady udělal výraznou změnu.“

Pane Saňáku, jak vidíte svého parťáka vy?
Saňák: „Nedávno jsem říkal, že se mi podařilo za ty roky oloupat trochu cibule. V tomhle je zase Venca dobrej, že si to hlídá. Samozřejmě i my jsme se o to víc poznali. A to i ve velké krizi, jak jsme skončili ve Spartě, že jsme se udrželi při sobě, že jsme to zvládli. Co se týče odborné stránky, chtěl bych zmínit dvě věci.“

Jaké?
Saňák: „Začali jsme ve Spartě opravdu pracovat mnohem víc s daty díky Benu Ashworthovi. Spolupráce, co se týče dat, byla dobrá. A byli jsme před velikou výzvou pracovat s kabinou. Když jsme přišli, opravdu nebyla jednotná. V tomto ohledu zpětně vidím, že jsme nějaký kus práce udělali. Třeba Kanga měl rok předtím sedmnáct žlutých karet a jednu červenou, za nás pět žlutých. Měli jsme i zpětnou vazbu od týmu, třeba od Davida Bičíka, že to bylo lepší a lepší. Byla to pro nás velká výzva.“

Když jste přicházeli na Letnou, co byla první věc, na které jste potřebovali zapracovat?
Jílek:
„Kabina. Potřebovali jsme ji navnímat a zjistit, jak funguje. Kabina vás dělá, potřebujete, aby táhla za jeden provaz, akceptovala a respektovala trenéry a jejich pohled na fotbal. Na začátku se můžete stavět na hlavu, ale když nemáte hráče za sebou, můžete dělat cokoliv, a nebude to fungovat. Naprosto souhlasím s tím, že i kabina byla na začátku složitá. Bylo to komplikované, vztahy nebyly úplně jednoduché. Hlavně nebyla celistvá a jednotná. Jsem přesvědčený, že za půl roku se v tomto ohledu udělal obrovský kus práce.“

A dál?
Jílek: „To byly základní principy, které chcete postupem času do hráčů dostat. A nedostanete je do nich za čtrnáct dní, za měsíc. Dvě přípravná období potřebujete na kondiční stránku, je zkrátka potřeba nějaký čas. A my jsme ho pak už nedostali.“

Bylo těžké hráče přesvědčit, že bez presinku a fyzické náročnosti v přechodových fázích to nejde?
Saňák: „Občas se k tomu vracím a inspirujeme se tím. Myslím, že třeba represink jsme měli s hráči velice dobrý. Ale problém byl trochu jinde. Mluvili jsme s Tomášem Rosickým, měli jsme nějakou mapu, rozestavení 4-3-3, zdvojené posty, útočné obránce do plné defenzivy, obránce do pohárových utkání, kde se bude muset víc bránit. Inspirativní byla i spolupráce s Benem Ashworthem, se třemi kondičáky, to bylo super a jevilo se to tak.“

Co tedy podle vás vázlo?
Saňák: „Najednou přicházelo poznání, že za rok končí devíti hráčům smlouva a jen tak se někomu nebude prodlužovat. A to není ideální stav věci. Už jsme byli v nepříjemné situaci, protože tam byli hráči jako Ben Chaim, kteří měli obrovské smlouvy. Když jsme pak chtěli křídlo, už to nešlo, protože tam byl tento hráč z důvodu nějakých financí, a tak dále. Takže jsme najednou zjistili reálnou situaci, a i zkušení lidé nám říkali, že bude těžké přežít. Poté, co jsme skončili, se to obměnilo, přišli hráči jako David Pavelka a jiní.“

Bylo pro vás těžké se prosadit?
Saňák: „Pro mě to bylo ohromné z pohledu respektu. Škoda, že mě sparťani nepoznali delší dobu, protože oni časem poznají charakter člověka. Když se na mě podívají, řeknou si: ‚Co ty tady asi budeš dělat.‘ Ale já klamu tělem. (smích) Mrzí mě, že na to nebyl čas. Ale v principu jsem do toho šel, protože jsem tomu věřil. Tomáš Rosický, Arsenal, technický fotbal, vím, že Venca chce hrát totéž. Pak třeba člověk nepochopí, že tam nejdřív byl pan Ščasný s 3-5-2, pak my s 4-3-3, pak Venca Kotal s 3-5-2 a Pavel Vrba s 4-2-3-1. Je to o tom mít nějakou vizi a držet se jí aspoň chvíli.“
Jílek: „Potvrdím, že problém byl v uvozovkách velké množství hráčů. Protože to byli na druhé straně hráči, které jsme neměli úplně možnost využívat. Dojížděla určitá éra a pamatuji si na Františka Čupra, se kterým jsme tenkrát seděli, a říkal jsem, že je potřeba, aby v mužstvu bylo 22-24 konkurenceschopných hráčů, abychom vytvořili vazby. Tehdy jich tam bylo třeba sedmadvacet. Pan Čupr odpověděl, že není takový problém hráče přivést. Velký problém je ho udat. A ti hráči měli ještě rok platné a velké smlouvy, takže musíte vnímat jejich motivace a nastavení do tréninku, který vám zkrátka dělají hráči.“

Takže když to shrnu, měli jste problém namotivovat hráče, kterým končila smlouva, a zároveň přivádět nové posily?
Jílek: „Myslím, že to byla jedna z věcí. Nemáte možnost říct, že někteří teď půjdou s béčkem. Víte, jak to dnes je, ty případy tu jsou… Takže to bylo fakt složité a úplně se během půl roku nepodařilo naplnit naše představy a vize. Zásadní problém pak pro nás byla zima.“

V čem?
Jílek: „Závěr podzimu jsme, řekl bych, nějak zvládli, šlo to nahoru. Ale měli jsme jasně deklarovanou potřebu silného pravonohého stopera. Měli jsme někoho vytipovaného, nasledovaného, byla tam daná částka, myslím, že byla v rámci určité normy Sparty, bylo to možná něco přes milion eur.“

To byl Belgičan Maximiliano Caufriez?
Jílek: „Ano, ten pak odešel do Spartaku Moskva, dnes hraje Ligue 1 za Clermont. Ale my jsme o něm byli přesvědčeni. Myslím, že to byl třeba ten kamínek v mozaice, který nám vypadl a už nám pak chyběl. To byla zpětně z mého pohledu důležitá věc, že konkrétně třeba tento hráč se nepřivedl, protože pak přišla spousta dalších, a i daleko dražších hráčů.“

Ale měli jste spoustu dalších stoperů, které jste neustále točili. Proč jste s nimi pořád šibovali?
Saňák: „No, na tom jsme se podle mě uvařili. Straší nás to… Nebo je to spíš TA zkušenost, kterou i teď relativně využíváme. Samozřejmě ani zdravotní stav hráčů nebyl úplně takový, jaký by mohl být. Přišel třeba Dávid Hancko, v Itálii dlouho nehrál, za rok už byl úplně jiný. Když přišel, říkali jsme mu, že by mohl hrát i stopera, ale on byl tehdy nastavený i kvůli Euru a reprezentaci hrát vyloženě jen krajního obránce. Nebylo to úplně jednoduché a zkrátka i chyby, které kluci dělali z přemíry snahy a velkého nasazení, byly obrovské.“

Nechyběla jim ale právě větší důvěra a sehranost?
Saňák: „Už jsme si i říkali, že jsme si měli vybrat dva stopery a ty hrát pořád bez ohledu na to, kdo co říká nebo jestli udělají chybu. Myslím, že v dané situaci jsme dělali to nejlepší, co jsme mohli, ale zkrátka se to takhle vyvrbilo. V posledních deseti kolech jsme šestkrát vyhráli a čtyřikrát remizovali, což nebylo úplně špatné. A v zimě se nám to tak blbě vykrystalizovalo, že jsme hráli první jarní zápas se dvěma leváky a přišly zase určité chyby.“
Jílek: „Bylo tehdy strašně těžké zachovat stabilitu. Jdete do Sparty, máte představu o hráčské kvalitě, a teď tam byly fakt fatální chyby. Myslím, že to už nikdy nenastane a předtím to nikdy nebylo, že se během podzimu odehraje pět, šest rozhodujících chyb, které nás pak stály body. A samozřejmě když jste pod vlivem chyby, která bere body… Děláte rozhodnutí třeba i jenom na základě jedné nebo dvou chyb.“

A chyběl vám větší odstup.
Jílek: „Možná kdybychom zachovali trochu víc nadhledu a podrželi v danou chvíli toho hráče i přes jednu, dvě chyby, vrátilo by se nám to. Na druhou stranu, když si vybavuji tabulku očekávaných gólů po podzimu, byli jsme tam asi šest až sedm bodů za Slavií, v reálu to bylo jednadvacet.“

Navíc za Slavií, která v tu chvíli hrála Ligu mistrů a byla na vrcholu.
Jílek: „Byli jsme po podzimu čtvrtí, ale bodový odstup byl obrovský. Ale měla tu asi být pevnost stát si za jednou dvojicí. Zpětně to vidím, že by to asi bylo správné řešení.“

Jílek a Saňák: Náš playbook se zásadně změnil, jsme nechutnější. A blízko tajnému cíli.
Video se připravuje ...

Rozumím. Kromě toho vás ale ubíjela i nekonzistentnost výkonů a řada zranění. Byl problém udržet výkonnost po celých devadesát minut. Z čeho to vyvěralo?
Saňák: „No, kdybych to věděl, tak to prodám do Sparty. (hořký úsměv) Ale vážně, ono to není jednoduché. Pro nás bylo obrovské zjištění v prvním zápase se Slováckem, kdy jsme o poločase vystřídali Ondru Zahustela a bylo to kvitováno, jako kdybychom vstřelili gól. Už i vztahově vůči fanouškům to hráči neměli vůbec jednoduché. To nás překvapilo. Bořek Dočkal se vyléčil během doby, kdy jsme v klubu působili my, a pak už hrál pravidelně. Tréninkový proces byl nastavený způsobem, že hráči pak drželi. Ale myslím, že je to právě i o výběru hráčů. Zahraničních tam bylo hodně a pro ně není jednoduché přijít hrát český fotbal, který je náročný a soubojový. Proto si myslím, že Sparta nebo české týmy, které chtějí mít stabilitu, musejí vybírat spíš hráče, kteří mají talent i na zdraví.“

Na tom právě tehdy hodně rostla Slavia.
Jílek: „Souhlas, dnes Slovácko.“
Saňák: „Sice si dělají srandu, že jejich obrana má 139 let, ale mít jejich zdraví, to je prostě zázrak. Já být mladý hráč ve Slovácku, zeptám se Michala Kadlece, Standy Hofmanna nebo Vlasty Daníčka, co dělají.“

Nebo Milana Petržely.
Saňák: „No jo, Milan Petržela, tomu je dvě stě, že jo. (smích) Promiň, Milane.“

Vnímáte to tak, že Slavia tehdy dala českému fotbalu určité poznání právě ohledně zdraví, ale i intenzity hry?
Jílek: „Podle mě to byla výrazná změna celkově v pohledu vedení mužstva, jak se projevuje v zápase. Nároky byly naprosto evidentní a myslím, že z nich těžili i v Evropě. Když se podíváte na běžecké výkony i v konfrontačních s námi, Slavia měla vždy top výsledky. Jedna věc je fyzická připravenost, ale druhá je i míra odpovědnosti. Naspídovaní hráči ochotní pracovat za každých okolností. Na druhou stranu možná někdy chyběly určité technické věci, na které chodí i lidi, vyloženě dovednosti hráčů. Řekl bych, že Slavia to v tu dobu prostě přehrnula fyzickou kvalitou výkonu.“

Poslední dobou mi ale připadá, že se techničtější projev do ligy zase trochu vrací.
Saňák: „Věřím, že jo. Že budou chodit kluci z akademií jako Kryštof Daněk či Adam Karabec. Myslím, že se možná teď snoubí přístup Pavla Vrby a jeho technického fotbalu v Plzni, a Slavie a jejího náročného intenzivního fotbalu. Mohlo by se to trochu propojit, abychom se třeba trošku přiblížili i evropskému standardu. Ale když si vezmete Slavii, Martina Svědíka, Hradec, jak je připravený na intenzivní fotbal a takticky. Míra Koubek odvádí skvělou práci…“
Jílek: „To bude norma.“
Saňák: „Je to norma. A intenzivní fotbal se do českého fotbalu dostal mnohem víc. Bylo to vidět i na nároďáku, když v něm byla většina hráčů ze Slavie. A obranná šestka, jakým způsobem hrál Tomáš Souček a doplňoval útok, to je asi možná metodická změna ve fotbale.“

Když se díváte na práci Briana Priskeho, neříkáte si, že jste do Sparty přišli ve špatnou dobu?
Jílek: „Takhle to asi brát nejde. Samozřejmě je to vždy otázka připravenosti i stavu prostředí v danou chvíli. Myslím si, že jsme připravení byli. Když si vezmu první utkání proti Trabzonsporu, které vám rozhoduje v Evropě, a hrajete před prázdnými tribunami… Jsou to maličkosti, ale pak se to skládá. Kdyby byla plná Letná a my vedli těch deset minut před koncem 2:0, tak věřím, že bychom utkání neztratili a třeba by se tam udělal ten prvotní krok. Časování některých věcí nevyšlo tak, jak mělo, ale zase se za to nechci schovávat. Myslím, že jsme byli nachystaní, ale nic to nemění na tom, že ve finále jsme byli neúspěšní. Měli jsme jinou představu, byli jsme přesvědčeni, že budeme dál.“
Saňák: „Prostě to tak mělo být. Třeba jsme pomohli Spartě o nějaká dvě procenta navýšit náročnost a za rok nebo klidně za pět to celé zaklapne. I pan Křetínský ti, Venco, říkal, že zápas s Trabzonem byl jeden z nejlepších pohárových zápasů. Pětasedmdesát minut bylo výborných, a to jsou maličkosti, hrana ve vrcholovém sportu mezi úspěchem a neúspěchem. To je na fotbale hezké, prostě někdy jste za blbce, musíte se s tím vypořádat. I třeba s mýty, že Venca odjížděl. Neodjížděl nikam, byl na tréninku. Nepředávali jsme Spartu na devátém místě. Člověk se v tom musí trochu orientovat, nesmí se z toho pokáknout. Třeba za pět let přijde zase nabídka a budou z toho tři tituly za sebou, budeme tam mít sochu a budeme točit tento podcast v jiných podmínkách. (smích) Jsme natolik dlouho ve fotbale, že víme, že je to většinou o dřině a vavřínů je míň než jiných věcí.“

Vrátím se ale k Priskemu. Jak tedy hodnotíte jeho práci? I to, co zmiňujete – že šel jako zahraniční trenér trochu do neznáma a jak se vypořádal s nástrahami.
Jílek: „Evidentně se na začátku taky potýkal s nějakými problémy, i když na mě to právě tehdy působilo velmi dobře. Myslím, že i celkově intenzita hry Sparty, jak vycházel z rozestavení se čtyřmi obránci a vůbec náročnost a připravenost hráčů – my jsme se potkali ve třetím ligovém zápase a byl to jednoznačný zápas pro Spartu. Tenkrát mi to dávalo jasný smysl, viditelný koncept. Naopak spíš si myslím, že postupem času se z toho trošku upouštělo. Přišel přechod na tříobráncový systém, ale menší herní intenzita a spíš fotbalová pragmatičnost. To byl opěrný záchytný bod, od kterého se odrazili zpátky, ale už jsem zdaleka neviděl takovou intenzitu a presinkovou aktivitu jako na začátku. Ovšem zvládli klíčový zápas v Plzni, a to jsou ty malé věci, které vám to nakonec složí. Zvládli dobře konec podzimu a teď jaro, až tedy kromě prvního zápasu tady v Olomouci…“
Saňák: „To je logický… (úsměv)“
Jílek: „…kdy jsme na ně byli výborně připravení a hlavně, co jsme chtěli, kluci na hřišti zvládli. Potom se sparťani nastartovali a od té doby je vidět vysoká výkonnost, jak jim roste sebevědomí a teď se obrovsky přiblížili možnosti titulové bitvy. Myslím, že budou ještě o to nepříjemnější a silnější.“
Saňák: „Mě trkly do očí dvě věci. Pan Priske je narozený 14. května stejně jako já. To je Karel IV. a my dva, to je v pohodě. (smích) To jen taková odlehčená vsuvka. A zadruhé, kluci nám říkali, že tréninky jsou náročné, a potěšilo nás, že tam přišel i Kryštof Daněk. Je super, že Sigma dokázala připravit mladého hráče na Spartu, a to i fyzicky.“
Jílek: „To byla zpětná vazba od Kryštofa.“

Přesuňme se teď k Sigmě a té druhé míze, kterou tady zažíváte. Když jste se vrátili na Andrův stadion, nakolik se klub změnil od vašeho odchodu?
Jílek: „Pokud se budeme bavit o hráčském kádru, našli jsme mužstvo, které bylo podle mě ze šedesáti procent obměněné. Pro trenéra to je zásadní, ale samozřejmě zázemí a všechno okolo bylo víceméně při starém, i spolupráce s Láďou Minářem. Šli jsme do známého prostředí, ale s obměnou hráčského kádru.“

Pomohlo vám taky trochu, že se hráčský kádr obměnil a že jste nevstupovali během krátké doby do úplně stejné řeky?
Saňák: „Jo, museli jsme kádr poznávat, změnil se i stylově. Už to byli hráči trochu jiného ražení. I na nás dva to kladlo nějaké nároky, takže jsme nemohli přijít zpátky, když to řeknu ve srandě, vytáhnout trenérský deník a jet stejná cvičení, jen s jinými hráči. Museli jsme poznat hráče, jaké jsou jejich silné stránky, a napasovat je co nejvíce do aktivního způsobu hry, co chceme hrát.“

Vyhovovala vám tedy do jisté míry tato změna charakteru kádru?
Jílek: „Já nevím, jestli by slovo ‚vyhovovalo‘ bylo to pravé. Prostě přicházíte s určitou vizí, která vám je vlastní. Zpětně to spíš beru, že to asi určitá výhoda byla. Jak říkáte, jenom pracovat s úplně stejnými hráči na stejných principech by mohlo sklouzávat k monotónnosti a stereotypu. Bylo dobře, že ta obměna proběhla.“

A co vy dva, jak jste se změnili po lidské stránce?
Saňák: „Jsem asi čím dál klidnější, i když ono je to u mě složité, já jsem taky pohrk, takový nervóznější… Nebo ne nervóznější, ale živější. Čím je člověk starší, tím je pokornější. A to můžu říct o Vencovi taky. (úsměv)“

Jak máte mezi sebou rozděleno, kdo je hodný a kdo zlý policajt?
(Oba se dívají po sobě a hodnotí se)

Takže jste oba zlí.
Jílek (směje se):
„To si nemyslím. Myslím, že jsme vůči hráčům přímí, že nechodíme úplně kolem horké kaše. Možná, že Sandy je v tomhle ještě přímější a řekl bych ostřejší. On říká, že je klidnější, ale já měl příměr, že je hladový pes. Když občas nemá svůj den, zkuste projít kolem toho plotu. Ale už bych ho teď nemohl poznat jiného. Beru to spíš jako jeho devízu. Takhle se prezentuje a hlavně je pořád stejný. Nelítá od jednoho k druhému, že by najednou za hráči chodil a hladil je. Myslím, že to pak hráči ocení. Není to tak, že jednomu mažete med kolem huby a na druhého jste úplně jiný. No, a já jsem možná trochu větší diplomat, ale ne vždy je to asi dobré.“

Co si pamatuju, vždy jste působil v trenérských týmech s velmi silnými osobnostmi. Máte to tak, že vedle sebe potřebujete někoho, kdo vidí fotbal hodně podobně jako vy? Nebo třeba chcete i oponenturu a různé náhledy na fotbal, když si vybavím třeba jednadvacítku a trenérský tým s panem Lavičkou, ale i panem Svědíkem?
Jílek:
„Já si nemyslím, že jsme se s Martinem v zásadě odlišovali.“

Vážně?
Jílek: „Možná tam byly určité pohledy na útočnou fázi nebo míru rizika, ale podle mě jsme na sebe byli v zásadních a důležitých věcech hodně podobně napojeni. A ještě se vrátím k Sanymu. Přemýšlel jsem o tom a jednoduše řeknu, že nám to teď lepí. A když řeknu, že lepí, tak to myslím jako lep. Nedávno jsem mu psal, že je to loajalita člověka, erudice a přátelství. A u nás se to všechno krásně propojilo. Pro mě je to symbol, proč náš vztah funguje.“

Když jste, pane Saňáku, dostal nabídku od Pardubic, jak jste ji zvažoval třeba i s ohledem na vaše partnerství v Olomouci?
Saňák:
„Jo, zvažoval jsem ji, chtěl jsem tam jít. Člověk je samozřejmě potěšený ligovým zájmem, nikdy jsem na této úrovni nebyl hlavní trenér, takže s Vencou jsem se o tom bavil. Už když jsem přicházel ze Slovácka, říkal jsem to jemu i Laďovi Minářovi. Člověk si na něco sáhne, když jsem dělal hlavního ve Slovácku B. Zkrátka chtěl jsem tam jít, bylo to lákavé. Zkusit si první ligu, navíc v kraji, odkud člověk pochází, nový stadion… Na druhou stranu mám smlouvu, jsem profesionál, vedení klubu a Laďa rozhodli, že ne, takže jedeme dál. Je lepší, že člověk není ve stavu, že by byl zoufalý nebo něco takového.“

Na druhou stranu by bylo nerealistické očekávat, aby silné osobnosti, které kolem chcete mít, neměly ambice, že?
Saňák: „To ještě doplním. Když nás Laďa Minář dával dohromady, bylo to první, co jsme si říkali. Jel jsem ještě za Vencou do Jablonce, měl tam reprezentační sraz, a říkám mu, že i když jsem silnej (zase ukazuje na břicho a směje se), nejdu nikomu vylézt po zádech, takže se nemusíš obávat.“
Jílek: „Vrátím se k ambici. Když přece chceme po hráčích, aby měli vnitřní ambici co nejvyšší a šli za tím, chci to i po svém realizáku, protože jsou to příležitosti ke zlepšení. Já to tak vnímám a Jirka jednou bude ligový trenér, i když to teď nevyšlo. V první fázi byl stoprocentně nastavený na příležitost, ale cením si toho, jak zareagoval ve chvíli, kdy to bylo zastaveno. To není jednoduché.“

Bylo pro vás cenné mít někoho takového vedle sebe i po angažmá ve Spartě, které skončilo ťafkou?
Jílek: „O to cennější. Můžete vedle sebe mít asistenta, a pokud s ním nejste v kontaktu, vztah se rozplizne a už spolu komunikujete minimálně. Musím říct, a je to hlavně zásluha Jirky, protože Sandy má komunikační schopnost, že my byli v kontaktu neustále. Byl jsem i na zápase béčka Slovácka, navštívili jsme se a za mě to bylo asi to nejdůležitější, co si z toho odnesete, protože doba byla složitá. Trávil jsem čas doma, měl jsem učitelský úvazek v rámci covidové pauzy s dětmi. Jirka aspoň zůstával u fotbalu. Řeknete si, že si odpočinete od fotbalu, ale po třech, čtyřech měsících už vás to zase táhne na hřiště, pokud máte fotbal rádi a baví vás.“

Natáčíme po zápase v Plzni a sérii šesti remíz. Vnímáte sezonu jako spíš poloplnou, nebo poloprázdnou sklenici?
Jílek: „Myslím, že jsme s Jirkou schopni situaci zanalyzovat realisticky. I co se týče nějakých předsezonních prohlášení, naše pozice vypadá velmi dobře. Pořád jsme nahoře a naplňujeme i možná ne úplně oficiální, jako spíš tajné cíle, kde bychom se chtěli umístit. Na druhou stranu bodové rozestupy jsou minimální, takže během dvou zápasů můžete hrát o baráž. Dělat závěry osm kol před koncem základní části bych si nedovolil. Za mě se pohybujeme někde tam, kde asi sahá reálná síla našeho kádru. Je ale důležité, abychom to v následujících kolech obhájili.“

Nakolik se od prvního angažmá obměnil váš playbook? Přidali jste víc přímočarosti a pragmatičnosti?
Saňák: „To je zajímavá otázka. Myslím, že určitě. I mužstvo je přímočařejší podle DNA hráčů, ale musím říct, že nás to zase nutí vymýšlet ještě víc herních situací přímo z utkání. Struktura nějakého týdenního cyklu je stejná, ale co týče playbooku, dokážu říct, že je z 80 procent jiný. Jsme ještě nepříjemnější na to, na kterou nohu si mají kluci přihrát, kam si mají nabíhat. Ale musím říct, že s kluky, co tu teď máme, se pracuje strašně dobře. Člověk se na tréninky těší, protože čtyři jsou skvělé, jeden zkazím já, protože se špatně nachystám.“

Proč se vám s dnešním kádrem pracuje dobře?
Saňák: „Pro mě je to až dojemné potvrzení toho, proč člověk dělá fotbal. Když vidím Radima Breiteho, jak se za rok a půl herně posunul. A to on o sobě říká, že je dřevák – promiň, Radime! Tak to je povzbudivé i pro všechny trenéry. I když je mu čtyřicet, tak se zlepší. Kluci jsou skvělí, baví mě to, je to náročný, ale souhlasím s Vencou. Musíme ještě tu sklenici dolejt, aby nebyla poloprázdná.“

Přizpůsobujete playbook víc kádru, nebo změna pochází i od vás a vybíráte hráče jinak než dřív?
Jílek: „Vrátím se ještě na začátek. Je evidentní, že jsme se museli trochu přizpůsobit. Pokud bychom chtěli šroubovat naši vizi na hráčský materiál, který nemáte, to si rozbijete hubu. Prostě to nejde udělat. Určitě se to posunulo od větší konstruktivity, kreativity a větší míry hernosti, která tu byla v době Kalvacha, Plška, Housky a Falty. Logicky jsme chtěli vytěžit, co jim bylo vlastní. Teď jsme se přesunuli z herní složky a konstruktivity na větší nepříjemnost. Aspoň sami vnímáme, že jsme prostě nechutní. V agresivitě, napadání, tam jsme viděli prostor, kde se zlepšit a využít potenciál hráčů. Máme tady konkrétně Radima, poctivé hráče, Mojmíra Chytila, Navrátila zpátky, hráče, kteří nejsou skoupí na krok.“

Takže tak trochu model Slovácko, čímž se vracíme k Martinu Svědíkovi?
Jílek: „Postupem času, kdy se máte o co opřít, chceme samozřejmě pracovat i na dalších složkách, rozvíjet hráče. A to si myslím, že se daří. I míra hernosti se nám teď trošku vrací. A dnes už je to i tak, že třeba s příchodem Honzy Vodháněla už jsme hledali typy, kteří by nás právě podpořili…“

I něco extra.
Jílek: „Tak tak. Větší míru hernosti a rozdílovost. Denis Ventúra.“
Saňák: „Filip Zorvan.“
Jílek: „A další. Ale chtěli bychom udržet základ. To znamená náročnost, presinkovou kvalitu, aktivitu. Ale zase se bavíme o obranné složce. A podpořit ji kvalitní ofenzivou.“

A přidat i rovnováhu, ne? Vždy se můžete spolehnout na hráče z akademie, ale ty teď často doplňujete zkušenými hráči, jako jsou Pospíšil nebo Navrátil, plus střední generací.
Saňák:
„Určitě, souhlas. A když jsme vzpomínali na obranu Slovácka, musím vzít Víťu Beneše. Když jsme přicházeli, už padaly hlasy, že to bude jeho poslední sezona. Dovolím si říct, že když hraje, tak je jeden z nejlepších stoperů v lize. Jakým způsobem hraje ve trojce, ve čtyřce, ještě je herní. Pak ho dáte na hrot a je tam taky výbornej. (úsměv) Musím říct, že hledáme hráče jinak. Možnosti v Sigmě jsou hodně omezené, klobouk dolů, jakým způsobem dokáže vedení, Laďa Minář s kolegy, pracovat. Že se podaří přivést Martina Pospíšila a jiné. To je obrovské povzbuzení pro klub. Martin je nastavený skvěle.“

Taky výrazně víc alternujete rozestavením, i mezi tříobráncovým a čtyřobráncovým systémem.
Jílek: „Je to stoprocentně daleko víc než dřív, ale je to i skladbou mužstva. Hodně to vychází z toho, že nám teď chyběl typický pravý obránce v podobě Juraje Chvátala a byli jsme nuceni reagovat. Snažíme se vždy najít slabá místa soupeře, konkrétně první zápas proti Spartě jsme viděli, že na 3-4-3 by mělo fungovat 3-5-2. I naší pracovitostí nám to dávalo jasný smysl. Teď se ale zase ukazuje v některých zápasových scénářích, že ne vždy se naše představa naplní, konkrétně třeba s Pardubicemi.“

Nakolik je to nové i pro vás jako pro trenéra? Nutíte se do toho?
Jílek: „Pro mě je to oproti předchozí době trochu škola, člověk navnímává víc i tyto způsoby rozestavení. Je to hodně proměnlivé, ale řekl bych, že to není jenom naše záležitost, ale celé ligy. Když jsme hráli v Liberci, myslím, že Luboš Kozel třikrát měnil rozestavení, člověk se točil z trojky do čtyřky, pak zase zpátky do trojky. Dnes existuje snaha reagovat přímo na soupeře v utkání.“

Zápas v Liberci mě bavil, i když teplota byla u bodu mrazu. Posouvají vás dopředu víc zápasy, kde se můžete takticky prověřit, než duely, které jsou o nákopech a soubojích?
Saňák: „Asi to vnímáme podobně, ale na druhou stranu to je možná krása fotbalu, že Liverpool nehraje stejně jako Manchester City. Guardiola si asi taky říká, že to zase bude heavy metal a ostré napadání. Klopp si asi taky říká, že neuvidí balon půl hodiny. Už to je právě výzva. Abychom vymakávali náš způsob hry. Musíme umět hrát nejen proti mužstvům, která nám jdou na ruku, ale i proti nepříjemným soupeřům. A já hodně přemýšlím o tom, co říkal Asger Sörensen a co komentoval pan Jarolím, že ho bude sledovat.“

Myslíte výrok o tom, že české prostředí je trochu blázinec a je zvyklý na větší strukturu hry?
Saňák: „Ano. A myslím, že v tom je velký rozdíl. My v Česku fakt jezdíme jako blázni, hráči makají…“

Líbilo se vám, co říkal?
Saňák: „Líbilo se mi to. A myslím, že hodně vystihnul, kde je rozdíl mezi námi a západní nebo vyspělejší Evropou. Chápu to, myslím, že bychom se spíš měli zamýšlet a dát do toho větší strukturu. To znamená, že hráči nebudou přebíhat z pozice na pozici, ale budou víc držet hru. Třeba to je právě cesta, jak se vyrovnat západu víc. Zamýšlím se i teď, aby člověk do průpravných her přidal věci a měl ještě lepší strukturu, abychom využívali intenzitu v jiných oblastech. Třeba v náběhu do vápna a nejen v běhání od vápna k vápnu.“

Přijde vám, že Sörensenova slova vzbudila v českém trenérském prostředí rozruch?
Jílek: „Takhle nám to vůbec nepřišlo. Ale v herní struktuře ofenzivy máme v českém fotbalu rezervy. To znamená v postavení hráčů, celkového nastavení na přihrávku, prostorového myšlení, využívání meziprostoru… Je toho plno.“

Koučovat Spartu jste si, pane Jílku, vyzkoušel. Jaké máte další ambice? Stále jste oba mladí trenéři.
Jílek:
„Já se takhle dál nedívám. Já jsem si nikdy Spartu trenérsky nevysnil, ale ta příležitost byla úžasná. Kdybych měl říct sen, určitě bych se nekoukal v tuto chvíli za Sigmu, ale chtěl bych být úspěšný právě tady v Olomouci.“
Saňák: „To já bych klidně ještě chtěl někdy trénovat ve Spartě. (smích) Ambice jsou, miluju německý fotbal, byl jsem s Winniem Schäferem. A i když na to nevypadám, hrál jsem v dorostu, dobře, v Unionu Berlín…“

Ale ten je teď nahoře!
Saňák: „Je nahoře, umím německy, anglicky, tak proč ne? Zkusme to, no tak to v té bundeslize musím zvládnout. (smích) Jsou to sny, co člověk má, ale v principu si myslím to, co říkal Venca. Byl jsem všude možně. Když vás trenérská práce baví a dává v daný moment smysl, je jedno, jestli je to Sparta, Olomouc nebo třeba Orlicko. Hlavní úkol je dávat lásku hráčům k fotbalu. Ta chvilka, když se pět minut za půl roku povede nějaká hezká situace… Třeba teď, když jsme vyrovnávali! Ti hráči to udělají tak krásně, že je to pohlazení. Říkali jsme, že je to trenérský orgasmus. To je pak jedno, kde člověk trénuje.“

SK Sigma Olomouc Vše o klubu ZDE

Z V R P Skóre B
1. Sparta 30 20 8 2 70:29 68
2. Slavia 30 20 6 4 81:25 66
3. Plzeň 30 17 6 7 55:29 57
4. Bohemians 30 14 6 10 53:49 48
5. Slovácko 30 13 7 10 36:38 46
6. Olomouc 30 10 11 9 45:40 41
7. Liberec 30 10 8 12 39:43 38
8. Hr. Králové 30 11 5 14 34:40 38
9. Ml. Boleslav 30 9 10 11 39:42 37
10. Č. Budějovice 30 10 5 15 35:54 35
11. Jablonec 30 9 8 13 46:57 35
12. Ostrava 30 9 8 13 43:42 35
13. Teplice 30 8 8 14 38:63 32
14. Brno 30 8 7 15 40:56 31
15. Pardubice 30 8 4 18 29:58 28
16. Zlín 30 5 11 14 37:55 26
  • Skupina o titul
  • Play-off o umístění
  • Skupina o záchranu

Vstoupit do diskuse
0

FORTUNA:LIGA - první fotbalová liga 2022/2023

Nejvyšší česká fotbalová soutěž FORTUNA:LIGA se i v sezoně 2022/2023 odehrála ve formátu s nadstavbou. Zimní přestávka začala už v polovině listopadu kvůli konání MS ve fotbale 2022 a skončila na konci ledna.

Titul vyhrála Sparta Praha.

Program nadstavby iSport Index Sestřihy zápasů VIDEO momenty Fantasy liga

Stránky klubů: Viktoria Plzeň * Slavia Praha * Sparta Praha * Baník Ostrava

Fotbal dnes * Fotbalové vybavení * Fotbalové dresy * Kopačky na Heureka.cz

Články odjinud


Články odjinud