S pražskou Slavií slavil dva mistrovské tituly. V Lize mistrů jí pomohl sehrát nezapomenutelné bitvy s Barcelonou, Interem Milán či Borussií Dortmund. Dvakrát nastoupil i za reprezentaci. V pouhých devětadvaceti však musel z atraktivního džobu profesionálního fotbalisty vycouvat. Bývalý temperamentní obránce David Hovorka v otevřené zpovědi přiznává, že jen čtyři operace kolena za tím nebyly.
Přišel v kraťasech, tričku a často se usmíval. Bylo vidět, že se mu po zásadním životním rozhodnutí, které oficiálně oznámil na sklonku března, daří dobře. Byť si někteří lidé možná dodnes myslí, že ještě mohl zkusit další návrat na trávník. Vždyť mu stále není ani třicet.
Ovšem jeho už nikdo nezviklá.
„Jsem teď šťastný,“ ujistil David Hovorka, než se usadil na židli.
Nedělalo s vámi nic, když finišovaly mistrovské dostihy a vy jste se na ně díval jen jako divák?
„Složitá otázka na úvod. (usmívá se) Popravdě jsem s tím trošku bojoval. Nebudu lhát, přepínání z pozice hráče do role diváka bylo složité. Ale teď už jsem s tím smířený. A snažím se koukat na fotbal jinýma očima.“
Slávistickému týmu jste byl stále nablízku. Chodil jste i do kabiny.
„Snažil jsem se tam být pro kluky. V zápasech jsou dost vypjaté momenty, a tak jsem se s nimi snažil o nich bavit, odlehčit situaci, namotivovat kluky. Jsem rád, že Slavia udělala vstřícný krok a já jsem mohl s klukama být.“
Jak zvládat vypjaté momenty?
„Každý hráč je jiný a ke každému se musí přistupovat jinak. Já jsem byl na hřišti komunikativní a chtěl jsem držet soudržnost týmu. Vím, že teď už nemám roli fotbalisty a beru to trošku z jiného pohledu.“
Zajímá mě vaše reakce na vypjaté situace.
„Jéé, těch bylo. V mládeži jsem byl vypjatými momenty docela proslulý.“
Copak? Červené karetní zkraty?
„Ne, ty vůbec. Jen jsem docela rád kličkoval a ztrácel jsem balony. Ale protože jsem byl tehdy tak odvážný, mezi dospělými jsem byl pak tak konstruktivní a tolik jsem si toho dovolil. V mládeži už jsem si to víceméně natrénoval a pak jsem u toho zůstal.“
Nikdo vás během kariéry neokřikoval – hraj jednoduše, radši to nakopni!?
„Jako jo, protože na profesionální úrovni může každá chyba rozhodnout zápas. Ale i klukům furt říkám, ať si fotbal užijí a ať je hra baví. Když se veškerá pozornost zaměří na výkon, přijde spíš strach než radost ze hry.“
Jak jste se vy sám zbavoval strachu?
„Hudbou. Pouštěl jsem si všechno možné, co má rytmus. Nasadil jsem si sluchátka a to mi stačilo. Taky jsem měl různé rituály, abych potom v kabině už mohl žít jen tím zápasem.“
Prozradíte vaše rituály?
„Dechová a vizualizační cvičení.“
Už den před zápasem jste si třeba představoval, jak budete hlídat Romela Lukaka?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
