Chytil začal gólem: Konkurence je velká, ale já se přišel prosadit
V hledišti měl přesně šestnáct kamarádů, k tomu babičku s dědou. Není divu, že Mojmír Chytil se mohl přetrhnout, aby rodinu a blízké známé potěšil brankou do sítě Hradce Králové. Povedlo se. Premiéra ve Slavii nemohla dopadnout lépe. Nová posila skórovala a sešívaní brali první sezonní triumf po výsledku 2:0. „Vím, že je tady velká konkurence, ale já se přišel prosadit,“ sebevědomě pravil exolomoucký střelec.
Můžete být s premiérou maximálně spokojený, že?
„Moc jsem si to užil, navíc před krásnou atmosférou, která je v Edenu každý zápas. Je důležité, že jsme vyhráli. Navíc jsem skóroval, což je taková třešnička na dortu.“
Míč jste do sítě vyloženě dotlačil.
„Přesně tak to bylo. Krátce před tím šel do vápna centr, hlavičkoval jsem, ale gólman střelu vyrazil. Potom se míč odrazil někam do boku, někdo ho vrátil do chumlu, možná Vlčák (Vlček), a ve skrumáži jsem to špičkou ťuknul vedle gólmana. Šlo o celkem jednoduchej gól, ale jsem za něj hrozně rád.“
A měl jste jednu šanci. Nemrzí vás její neproměnění?
„Mrzí, no… Mick van Buren mně to dával přes obránce, já se tam natlačil, udělal zasekávačku a zkoušel to trefit bodlem. Škoda.“
S jakými pokyny jste šel na hřiště?
„Šli jsme na hřiště s Provim a Linžim, měli jsme za úkol hru oživit, protože jsme přicházeli ve chvíli, kdy se poslední pasáž trenérovi nelíbila. A také jsme měli dát gól, abychom zápas mohli v klidu dohrát. Výsledek 1:0 je furt takový ošemetný. Nikdy nevíte, můžete dostat gól ze standardky a je po vítězství.“
Ve Slavii jste od léta. Dovedete popsat největší změnu po příchodu z Olomouce?
„Ne, že by to byl problém, ale těžké bylo, že trenéři mají ode mě nějaké očekávání. Mají jasnou představu, jak by měl útočník hrát. Je to trochu jiné, než na co jsem byl zvyklý z Olomouce. Musím se s tím vypořádat, pořád se učím nové a nové věci. Máme hodně videa. Rozhodně je to jiné, než co jsem znal dřív. Za chvíli si to sedne a bude to super. Vím, že je tady velká konkurence, ale já se přišel prosadit. Navíc konkurence je jen prospěšná.“
Po zápase jste se zdravil s několika fanoušky. Byli to vaši kamarádi?
„Ano, přijeli vlakem z jedné vesnice od vedle, bylo jich šestnáct. Jsem hrozně rád, že jsem tady měl i babičku s dědou, kteří mě přijeli na první domácí zápas podpořit.“
