- Video se připravuje ...
Někdy je to otázka nouze, jindy dobře promyšlený tah. Takovým rekvalifikačním mistrem je Jindřich Trpišovský, který dokáže své svěřence přeučit i na zcela nečekané pozice. Každopádně, pokud jste dnes univerzálním fotbalistou a můžete zahrát na více postech, jste ceněným zbožím. Podíváme se do historie i současnosti na ty, kteří dokázali zaujmout z jejich pohledu i na méně obvyklých místech hřiště.
Jakub Martinec
Příjemným oživením ligy je jablonecký Jakub Martinec. Už v jednadvaceti dělal v tehdy druholigovém Hradci Králové kapitána a kromě své tradiční pozice na stoperu u Votroků vypomáhal i v útoku. Na hrotu přitom začínal jako žáček, postupem času se posouval sestavou dozadu, v dorostu mazal do středu obrany.
Hrával futsal, proto má dobré krytí míče - může se pyšnit výbornou útočnou i obrannou hlavou. Už na podzim v Ostravě v ofenzivnější pozici sklepával míče na hroťáka Jana Chramostu. Letos skóroval dvakrát, zazářil nedávno na Slavii, kde měl podíl na jednom ze tří gólů Jablonce. Uvidíme ho snad někdy dokonce i v bráně? Proč ne, v minulosti zavzpomínal, že na tréninku Hradce si občas mezi tři tyče opravdu stoupnul. Tak pokud Jablonec někdy bude dohrávat bez vyloučeného brankáře a nebude moct vystřídat toho náhradního, je zde prostor právě pro 25letého rodáka z Vysokého Mýta.
Jan Shejbal
Že má ofenzivní choutky, ukázal v minulém víkendovém kole na hradeckém Malšáku obvyklý defenzivní štít Jan Shejbal. Ten „sám“ dohnal dvoubrankové manko a Bohemians tak remizovali v Hradci Králové 2:2. Levák, který míval spíš pověst bořiče, šéfoval vždy ve středu obrany nebo na defenzivním záložníkovi. Už jsme ho spatřili rovněž na levém beku i pravém křídle. Teď ovšem překvapil na desítce a hned dvakrát skóroval. S míčem si rozumí, na mládežnické úrovni prý hrál dokonce útočníka. I tak šlo vesměs tentokrát o náhodu: Shejbal šel do hry po hodině hry a po vystřídání Kovaříka se měl sesunout na levého wingbeka. Jenže se trefil, a tak na ofenzivnějším místě už utkání dohrál.
Milan Škoda
Pojďme do historie. V dobách slávistického temna vypomáhal na stoperu Milan Škoda. Tehdejší zadáci sešívaných na ligu příliš neměli, pokud například připomeneme na legendární výprask 0:7 od Teplic. Trenér Miroslav Koubek proto Škodu přesunul dozadu a Slavia hned brala bod z Plzně a z prvních čtyř zápasů inkasovala jedinkrát. Ryzímu útočníkovi, kterému to v té době tolik nestřílelo, se nejdřív do defenzivy nechtělo, ale okolnosti si to žádaly. Bez deseti centimentrů dvoumetrový dlouhán střed obrany zpevnil, sešívaní zlepšili výsledky a později se Škoda vrátil i do útoku. Přesto nešlo o Koubkův rozmar. V mládí na stoperu hrával, až trenér Busta v Bohemians ho přetvořil na hroťáka.
Jan Nezmar
S Libercem získal dva mistrovské poháry, s Ružomberokem i jeden slovenský.
Jan Nezmar byl ve své době postrachem gólmanů. Člen Klubu ligových kanonýrů v tuzemské soutěži skóroval osmdesátkrát. Ke konci kariéry se ale z útoku sesunul do středu obrany. Nejdřív měl vzadu jednorázově vypomoct při absenci Renata Keliče, který byl tou dobou na srazu chorvatské reprezentace. Jenomže Nezmar už mezi obránci zůstal. A dokonce vytlačil ze sestavy klasické stopery - na netradičním postu k tomu oslavil senzační liberecký titul v sezoně 2011/2012.
Ivan Schranz
Tichý zabiják, který nepohrdne žádným místem v sestavě. To je Ivan Schranz. Univerzálnost, vzorový přístup a klid, s nímž přijímá svou roli měnící se podle potřeby, to z něj dělá slávistickou ikonu. Z Jablonce do Edenu přitom přicházel jako ryzí útočník. Hrot útok přitom ve Slavii nikdy natrvalo neopanoval. Úřadoval spíš na kraji zálohy i obrany. Tam alternoval za Tomáše Holeše, jenž naopak občasně putoval do středu hřiště. I tak byl Schranz gólový, před rokem měl zásadní podíl na vyřazení Panathinaikosu, když se trefil v domácím zápase předkole Konferenční ligy, už předtím zazářil hattrickem v Teplicích a letos v létě v předkole Evropské ligy dvěma góly eliminoval ukrajinské Dnipro.
Lukáš Provod
Na podzim Jindřich Trpišovský udělal z Lukáše Provoda levého wingbeka. Slávistický univerzál byl zvyklý už na lecjaké pozice, jeho místo bylo hlavně ve středu pole, přičemž na bekovi vypomáhal naposledy ještě v Českých Budějovicích před skoro pěti lety. „Je to něco nového, baví mě to. Musím se všechno učit, každý trénink mi něco dá. Člověk vždycky dává pozor, ale když hraje střeďáka, řeší jen pokyny týkající se tohoto postu,“ vyprávěl před časem Provod, jenž kromě fotbalu stihl vystudovat i vysokou školu, čímž svou univerzálnost ještě vyšperkoval.
Filip Panák
Dalším z fotbalových všeumělů je Filip Panák. Při svých začátcích v divizních Petrovicích hrával útočníka, do Karviné šel přitom už coby záložník, avšak tehdejší trenér Slezanů Jozef Weber si jej s předstihem připravoval na stopera. Použitelný je rovněž na defenzivním záložníkovi. Ve Spartě se snaží o konstruktivní rozehrávku, žádné nesmyslné odkopy z nouze u něj neuvidíte. Byť to přináší občasné chyby. Tak jako ve 13. kole v Mladé Boleslavi, kde mu před bránou vypíchl míč mazák Marek Matějovský a snadno skóroval. To je ovšem riziko povolání.
Další hráči použitelní na více místech by se samozřejmě ještě našli - a že by jich bylo. Zmiňme například exteplického Tomáše Vondráška, který v lize začínal coby útočník, avšak brzy putoval na kraj obrany, kde se úspěšně etabloval. Stejně tak nezapomínejme na Zdeňka Pospěcha, nebo Alexe Krále, jenž Na Stínadlech zvládl zaskočit na levé straně obrany, stoperu, ve středu zálohy i na desítce. A dokonce řízný Jan Bořil má zkušenosti s útokem.
Související články
