Zdá se, že český fotbal a Pohár afrických národů, tedy mistrovství kontinentu, jež dnes vyvrcholí finálovým duelem Zambie-Pobřeží slonoviny, nemá s českým fotbalem pranic společného. Omyl! Trenér Jiří Starosta, jenž seděl v roce 1971 i na lavičce československé reprezentace, se zapsal nesmazatelně do historie. V roce 1970 dovedl Súdán k mistrovskému titulu.
Bývalý solidní pravý záložník TJ Vítkovice, ligu hrál v letech 1950-1952, potkal se v týmu i s Josefem Bicanem, se dokázal šikovně pohybovat ve složitém africkém prostředí. Na druhém oficiálním šampionátu v roce 1959 přivedl Etiopii do finále, největší úspěch si však připsal v roce 1970, kdy Sudán v domácím prostředí porazil ve finále Ghanu 1:0.
Jak se do Afriky dostal? „V 60. letech začala pomoc socialistického tábora rozvojovým zemím především v metodice a výchově hráčů,“ vysvětluje historik Miloslav Jenšík.
„Starosta uměl jazyky a byl velice schopný trenér i manažer,“ objasňuje, proč volba padla na bývalého vítkovického hráče.
V Súdánu si vydobyl obrovské renomé, které nezmizelo ani po letech. „Díky němu jsme do této exotické země jeli v 1987 na zimní přípravu, byla to odměna za titul,“ vzpomíná Ivan Kopecký, jenž Vítkovice v ročníku 1985/1986 k senzačnímu vítězství v československé nejvyšší soutěži přivedl.
„Bylo vidět, jak si ho tam váží a nám pobyt v zemi, kde to bylo pro Středoevropany dost složité, hodně ulehčil. Když jste opustili hlavní město Chártúm, byli jste v nebezpečí,“ vybavuje si.
Starosta vklouzl i do seznamu trenérů, kteří seděli na lavičce reprezentačního týmu. Na podzim 1977 nemohl pro zdravotní důvody vést mužstvo trenér Václav Ježek, jenž o rok dříve s ním dobyl v Jugoslávii evropský trůn, na přípravu s Tureckem si asistent Jozef Vengloš povolal k sobě Starostu. V Bratislavě mistři Evropy zvítězili 1:0 gólem Miroslava Gajdůška.
„Na Starostu si moc dobře pamatuju. Byl to velice příjemný pán, z něhož vyvěrala velká síla osobnosti,“ říká bývalý brankář Slavie František Zlámal, jenž si v tomto střetnutí připsal jediný oficiální start v mezistátním utkání.
„Vystupovali sice s Venglošem jako rovnocenný pár, ale Vengloš, jenž prožil s Ježkem zlatý Bělehrad, měl přece jen hlavní slovo. Starosta však byl bezpochyby osobnost,“ odkrývá vztahy.
Kromě Súdánu působil Starosta ve stejné roli i na Kubě, po návratu z exotických zemí se věnoval více teoretické práci ve fotbalovém svazu, vedl Ústřední trenérskou radu a Komisi vrcholového fotbalu.
Jeho jméno je v Africe navždy zapsáno zlatým písmem.
