Nadějný český útočník Libor Kozák prožil báječný víkend. V sobotu nejprve oslavil „dvacítku“, o den později se poprvé probil do základní sestavy Lazia Řím. A co víc, zahrál si v zápase, v němž se s černobílým dresem Juventusu loučil Pavel Nedvěd.
„Opravdu je tady za boha,“ řekl na adresu Grande Paola.
Jak na vás zapůsobilo Nedvědovo loučení?
„Naprostá bomba. Poprvé jsem byl v základu a navíc v takovémhle zápase, kdy se loučil Pavel Nedvěd. Byl to pro mě krásný dárek k narozeninám.“
Veškerá pozornost asi patřila jenom jemu, že?
„Přesně tak. Už při nástupu na trávník celý stadion křičel Pavlovo jméno. Až mě z toho mrazilo v zádech, měl jsem úplně husí kůži. Je vidět, že v Juventusu odvedl obrovský kus práce a ohromně si ho váží. Řekl bych, že je tady za boha. Na konci zápasu se vše opakovalo. Tohle utkání bylo opravdu jen o něm.“
Mluvili jste spolu?
„Po zápase jsem ho šel pozdravit a pogratulovat mu. Požádal jsem ho i o dres.“
Uspěl jste?
„Bohužel už žádný neměl, někdo mě asi předběhl. (usměje se) Ale Pavel mi slíbil, že mi nějaký pošle.“
Splnil to?
„Ještě ne, ale v nejbližších dnech se určitě dočkám.“
V samotném utkání prokázal, že stále patří k oporám Juventusu, souhlasíte?
„Naprosto. Já vím, že se to opakuje pořád dokola, ale on je pořád motorem týmu. V neděli to opět potvrdil. Prostě na něm není vidět, že se mu blíží sedmatřicet.“
Takže by mohl pokračovat?
„V pohodě by odehrál i další sezonu. Pro celou Serii A by byl stále přínosem. Tady v Itálii je prostě obrovská ikona a zvládá to.“
Mají z něho soupeři velký respekt?
„Určitě, i před zápasem v kabině si tohle říkáme. Je to ikona nejen pro diváky na tribuně, ale i pro všechny na hřišti. Je tady hodně vážený.“
Nedvědova italská kariéra začala právě v Laziu. Jdete v jeho stopách?
„Vím o tom, ale nějakou váhu tomu nepřikládám. Každý jsme jiný hráč a ani jsme se spolu o tom nebavili. Potkali jsme se ještě na dopingové kontrole, ale pohybovala se tam spousta lidí, takže ani tam jsme si nemohli moc popovídat. Jen mi řekl, ať na sobě makám a ať se mi daří.“
Jeho přání by se mohlo vyplnit, když jste dostal v Laziu konečně šanci v základu, ne?
„Těžko říct. Samozřejmě věřím, že v příští sezoně podobných příležitostí dostanu víc, ale teď je těžké cokoli předpovídat.“
Ale utkání s Juventusem se vám povedlo...
„Měl jsem tři šance. Poprvé jsem dokonce běžel sám na Buffona. Míč mi však skákal, snažil jsem se ho přehodit a přestřelil i bránu. V závěru jsem ve skluzu trefil tyčku. Ale gól v premiéře, to bych asi chtěl opravdu moc.“
