Ščasný: Náskok Plzně mě nestraší, ale musíme umět hrát i jinak
Byť Plzeň udělala po nástupu trenéra Karla Krejčího na Spartu osm bodů, kouče letenského klubu to nijak neznepokojuje. Zdeněk Ščasný věří, že během zimy se po náležitém posílení a odstranění dlouhodobých problémů situace v tabulce obrátí a nejbohatší český klub bude slavit titul. „Předtím jsme měli my pět bodů náskok na Plzeň, a kde je napsáno, že to tak zase na jaře nebude?“ reaguje řečnickou otázkou.
Hráči českého vicemistra vyrazili po dlouhé podzimní sezoně na exotické dovolené – a stejně se zařídil i jejich trenér. Zdeněk Ščasný relaxuje na plážích v Dubaji a přemýšlí, co změnit, aby se Sparta herně i výsledkově zvedla. „Naše mužstvo má problém s určitým způsobem hry a my se prostě musíme naučit to vyřešit. Pokud chceme udělat titul, musíme to odstranit,“ ví osmapadesátiletý trenér moc dobře.
Postoupili jste ze základní skupiny Evropské ligy, v domácí soutěži jste druzí. Jste s podzimem spokojen?
„Ke spokojenosti chybí v podstatě dva body. Nepřezimujeme na prvním místě, byť jsme měli ligu dobře rozjetou. A druhá věc je Liga mistrů. Byť jsme žádný cíl ani úkoly být doma první a v Lize mistrů postoupit neměli, bylo to, zejména co se Champions League týče, samozřejmě naše obrovské přání. To se bohužel nepovedlo, proto je spokojenost jen částečná. Ale na druhou stranu jsme postoupili ze základní skupiny Evropské ligy, což považuju za velký úspěch. Jako jediný český klub jsme zůstali v boji i na jaře, z toho mám obrovskou radost.“
Proč byla Sparta v Evropské lize mnohem přesvědčivější než v domácí soutěži?
„Tady navážu na věčné diskuse v novinách, diváků, všech o tom, že Sparta neumí hrát těžké zápasy. Já si to fakt nemyslím, Sparta jen neumí hrát na určitý způsob hry, což bych nechtěl dál rozvádět. Nemůžu přijmout, že neumíme hrát těžké zápasy, protože doma s APOELem, s Asterasem nebo v Thunu to byly zápasy o všechno, které kluci zvládli. Neříkám, že to bylo vždycky excelentní, ale co se týče postupu, zvládli. Takže to z psychického hlediska nemůžu připustit.“
A z jiného úhlu pohledu?
„Kdybych to vzal z hlediska sportovního, zápasy se Schalke (2:2 a 1:1) byly taky těžké. Takže to vnímám tak, že na určitý způsob hry neumíme hrát - a když v Evropě narazíme na soupeře, kteří jsou fotbaloví, hrajeme líp. To mužstvo má problém s určitým způsobem hry a my se prostě musíme naučit to vyřešit, což není otázka jednoho týdne nebo měsíce. Je to možná otázka jednoho dvou tří přestupových oken, protože to mužstvo neustále poznáváte. Myslet si, že přijde nový trenér a během čtrnácti dní pozná, co je potřeba, je naivní. Ale pokud chceme udělat titul, musíme to odstranit.“
Pokud jde o titul, nestraší vás, že Plzeň udělala na Spartu po nástupu nového trenéra Karla Krejčího osm bodů?
„Nestraší. To mě nestraší vůbec, protože pokud bychom vzájemný zápas v Plzni zvládli a my jsme ho zvládnout měli, protože jsme vybouchli - žádných osm bodů na nás nezískali. Mě straší, jak jsme hráli my, kde a proč jsme ztratili. A tím se zabývám, to chci řešit. Předtím jsme měli my pět bodů náskok na Plzeň, a kde je napsáno, že to tak zase na jaře nebude?“
Proč je tak velký rozdíl mezi výkony Sparty doma a venku?
„Souvisí to s tím, co už jsem říkal - se způsobem hry soupeře. To je věc, se kterou se nemůžu smířit, když slyším o tom, že neumíme hrát těžké zápasy. Na podzim považuju za propadáky jen dva zápasy – na Slavii a v Plzni. Z různých důvodů do toho třeba nepočítám zápasy MOL Cupu v Králově Dvoře a v Pardubicích, které jsem schopen pochopit. Samozřejmě ne všechny naše zápasy venku byly dobré, ale drtivá většina měla svou úroveň. Zato Slavii a Plzeň považuju za propadák. Zásadní je způsob hry, když ho máte dobrý, můžete prohrát. Jenže my jsme v těchto dvou zápasech vyhořeli, protože jsme náš způsob hry neměli. Pak to vypadá, že nebojujete, všude dobíháte a to mi vadí. Pro mě nyní není zásadní bodový rozdíl mezi námi a Plzní, ale to, abychom odstranili náš problém, že hrajeme doma jinak a venku jinak.“
Během podzimu fanoušci Spartě vyčítali herní projev a ubrečenost. Co vás mrzí víc?
„To nevnímám. Pokud jde o údajnou ubrečenost, my jsme si za celý podzim absolutně na nic nestěžovali. Když jsem viděl, že jsme hráli špatně, snažil jsem se naprosto pragmaticky hráče zkritizovat. A třeba v Liberci, byť jsme prohráli z jediné střely domácích na bránu, jsme aspoň bojovali. A že se to někomu zdá málo… Pro mě to byl v tu chvíli pokrok, jinak se hodnotí Liberec a jinak my, ale my jsme nebrečeli. Diváci mají na svůj názor vždycky právo a já to musím respektovat, ale že by to byla věc, kterou bych se trápil, to ne. Musím na to mít svůj pohled a ne dělat věci podle toho, co který novinář nebo fanoušek napíše.“
Nebrzdilo vás, že jste v průběhu podzimu měnili rozestavení a systém?
„Pokud jde o systém, toho bych se nebál, v posledním zápase na APOELu jsme přešli z tříobráncového na čtyřobráncový a žádný problém v tom nebyl. A myslím, že ani hráči s tím nemají problém. Jako problém může vypadat, že jsem s některými hráči hodně točil, ale v úvodu to mohlo poznamenat jediného – a tím byl Martin Frýdek, který hrál zleva zprava… Byla to nutnost, protože Steinhöfer nenaplňoval očekávání, i když v přípravě vypadal na pozici pravého halvbeka slušně. Ale pak šel dolů, a byť jeho útočná fáze byla celkem solidní, neměl jsem jiné řešení než Frýďase. Ale museli jsme to třeba točit i kvůli tomu, že nám vypadl Vácha, některé okolnosti lidé nevědí. Nejsem na to úplně pyšný, ale nebylo zbytí.“
Jak byste tedy v bodech definoval styl, kterým by se Sparta ideálně měla prezentovat?
„Snažili jsme se o rychlejší přechod do útoku, i když to jde těžko, když na Spartě drtivá většina mužstev brání... Nejlepších výsledků jsme dosáhli s mužstvy, která tady chtěla hrát otevřeně – jako Zlín. Naopak když na nás hrál někdo zdravě agresivně a hodně zezadu, dobře bránil, my jsme se do plných těžko dostávali. Tohle bych chtěl zkvalitnit, ale doma jsme stoprocentní, neztratili jsme ani bod, takže se musíme naučit hrát venku s mužstvy, která hrají na hranici agresivity a dobře brání. Měli bychom být stejně silní venku jako doma, to je základní.“
V derby na Slavii a v Plzni bylo vidět, že vás v tomto ohledu čeká ještě hodně práce.
„Pokud jde o tyto dva zápasy, chtěli jsme v nich hrát pohodlný fotbal, nebyli jsme ochotní jít ve velkém počtu hráčů dopředu, nebyli jsme ochotní chodit střídavě za obranu a podstupovat tam souboje. Mysleli jsme si, že se to nějak odehraje. To bylo to zásadní, co mně vadilo, bez toho se nemůžeme posunout dál.“
Kolik procent kádru Sparty požadavky na fotbal, který chcete hrát, splňuje?
„Myslím, že procento z celého kádru je poměrně vysoké. Jsou tu hráči, kteří by nás v zimě měli opustit, pak jsou tu hráči, kteří to asi úplně nenaplňují, takže je těžké říct nějaké číslo. Vím jen, že hráči, kteří nenaplnili naše očekávání, musejí odejít, nebo s nimi respektive nemůžeme počítat. A musejí přijít hráči, kteří přinesou na jedné straně agresivitu, což nám v určitých fázích chybělo, a musejí přijít hráči, kteří jsou góloví. Plus tady musí být typ jako Ondra Mazuch vzadu, u kterého nejsem schopen odhadnout, jak bude po zranění herně vypadat, ale je to kluk, který na hřišti mluví a organizuje ostatní. My na hřišti nemáme slovního lídra, který by ostatní burcoval a řídil, my prostě nemluvíme. Takže potřebujeme od všeho trochu, což je normální proces, těžko jsem to já mohl vědět už v létě, v přípravě, aniž bych měl za sebou těžké zápasy. O tom lídrovi jsem to věděl, že nikdo nemluví, jsem viděl okamžitě, ale další věci se vám odkryjí až v těžkých zápasech.“
Kolik hráčů by ze Sparty mělo odejít?
„Uvažuju o tom, že by tři až čtyři hráči měli klub opustit. Ono to tak možná nedopadne, protože nic neseženou a pořád mají se Spartou smlouvu. A stejný počet by měl přijít, poté, co podepsali Mazuch a Zahustel, jednáme ještě se třemi hráči. Pokud to nevyjde, doplníme to klukama z juniorky a dorostu, o kterých jsem před zápasem s APOELem řekl, že ještě nejsou zralí na základní sestavu. Ale určitě mají perspektivu, když s námi budou pracovat, jednou se do áčka dostat.“
