Slavia od začátku sezony herně tápe. ČTYŘI důvody rozpaků
Odcházeli do kabiny, bylo po poločase, který je pořád nechával hýčkat naději. Jenže z 0:0 se šmahem stalo 0:3, Anderlecht se od Slavie odpáral jako nic. Sešívaní se v play off Evropské ligy po poločase sesypali, jejich výkon zase nesnášel přísnější pohled. Deník Sport hledá čtyři příčiny, proč svěřenci Dušana Uhrina na začátku sezony tápou.
Hráči mimo posty
Trenérovi Dušanu Uhrinovi nejde upřít, že by nic nezkoušel. Jenomže někdy je těch nápadů na jeden tým až moc. V sestavě se každý zápas točí hráči napříč posty, těmi nejmenšími přesuny jsou třeba Josef Hušbauer, který přelétává z defenzivnější pozice ve středu pole na podhrot, bek Jan Bořil je zas jeden zápas nalevo, druhý napravo, i Dušan Švento si naposledy zkusil netradičně levou zálohu. Na přetlak ve středu zálohy má vliv i Michael Ngadeu coby štítový hráč, byť přišel do Slavie především jako stoper. Svou roli sice zvládá, přesto se tím může narušovat týmová koncepce. Antonín Barák hrál proti Anderlechtu taky před stopery, přitom bránění je zatím stále jeho slabinou.
Opory bez formy
Kdyby všechno ostatní na světě bylo špatně, existovali dva hráči, na které se šlo vždycky spolehnout. Milan Škoda bořil soupeřovy obrany, dával góly, vzadu to zase jistil za všech okolností chladnokrevný a rozvážný Simon Deli. Co platilo v ještě celkem nedávné minulosti, to od nové sezony nejde ve Slavii objevit. Škoda své šance spíš pálí, ze šesti zápasů se dosud trefil jen jednou, přesto mu stále zůstává svěřena pozice jasné jedničky, byť se na jeho místo tlačí Muris Mešanovič i Mick van Buren. Deli od začátku ročníku trochu bojuje se zdravím, na jeho hře se to odráží a mezi stopery teď už nemá pověst jistoty. Proto je Slavia těžkopádná dopředu a zranitelná vzadu.
Nejasný projev
Vždycky nabouchaná tribuna Sever dělá před každým domácím zápasem Slavie bezva atmosféru. Jenže stejně jako z ní jdou podpůrné chorály na začátcích zápasů, tak z ní někdy vychází i pískot a nespokojenost s hrou Slavie. Oprávněně. Systém týmu je stěží čitelný, platí, že herní projev je spíš nelíbivý a velmi málokdy z toho Uhrinův výběr vybočí. Stěží se dostává do šancí, a když už, často je pálí, vázne ale především kombinace ve středu pole a před vápnem soupeře. Tým by přitom mohl stavět na aktivním pojetí, které piloval letos v zimě na soustředění ve Španělsku, kde se hra rýsovala nadějně. Od té doby ji ale mužstvo využívá buď minimálně, nebo vůbec.
Případ Kenija
Vezme míč, udělá klidně dva tři protihráče, pak akci cizelérsky vykonstruuje do nebezpečné podoby. Umění Levana Keniji je nezpochybnitelné, bez jeho nápadů a provedení ofenzivní projev týmu docela trpí. Jenže ten líc má i svůj rub. Gruzínec i po skoro dvou letech ve Slavii stále nedohnal svůj handicap, na který upozorňoval každý trenér, který klubem prošel. Nedostatečná fyzická kondice ho neustále silně omezuje, i proti Anderlechtu ho po necelé hodině hry chytaly křeče a musel si protahovat lýtko. Démoni krouží i kolem zimní posily Jaroslava Mihalíka, který je sice evidentně dobrý fotbalista, ale slušné výkony podával jen v závěru minulé sezony.
Poslední zápas s Anderlechtem
