Hrad má neshody s Čínou, chlad ohrožuje i Slavii. Kam se dívá Tvrdík?
Kupa čínských peněz a Jaroslav Tvrdík, muž s abnormálním tahem na bránu, stvořily fenomén české současnosti – Slavii Praha. Dva mistrovské tituly, třetí na cestě, vysněná účast v Lize mistrů. Spojenectví přineslo na tuzemské poměry úžasné úspěchy. Jenže nic neroste do nebe. Vzhledem k současné politické situaci je vysoce pravděpodobné, že čínské kohouty se postupně zavřou. Druhý díl seriálu deníku Sport o padesátce nejvlivnějších postav českého fotbalu se točí nejen okolo muže s přezdívkou „Luftjarda“, ale také o tom, že čínské investice do sportu mohou být pasé…
Byl začátek září 2015. Od Aleše Řebíčka, bývalého ministra dopravy, získala šedesát procent akcií Slavie čínská společnost CEFC (China Energy Company Limited) a stala se většinovým majitelem klubu. Obchod zprostředkoval Jaroslav Tvrdík. Čtyřicet procent připadlo bohatému podnikateli Jiřímu Šimáněmu. Ten v roli jakéhosi tlumiče megalomanských představ fungoval jen do dubna následujícího roku. Pak se rozhodl opustit místo předsedy představenstva, následně svůj téměř celý podíl prodal.
A Tvrdík se stal pánem situace. Tak, jak o tom snil.
CEFC byla soukromá čínská společnost založená v roce 2002 oligarchou Jie Ťien-mingem, později oficiálním poradcem prezidenta Miloše Zemana. Během pár let se přetransformovala na prudce rostoucí ropný a finanční konglomerát. V byznysu točila obrovské peníze, a to byla přesně oblast, ve které se Tvrdík historicky dovedl angažovat a realizovat obří projekty.
Slavia byla strategicky výtečná akvizice. Byť v době vstupní investice zadlužená, z obchodního hlediska značka neutrpěla. Tvrdík se stal místopředsedou představenstva dceřiné společnosti CEFC Group (Europe) Company. Měl neomezené pravomoci, do klubu pumpoval stamilionové částky, stavěl ho na nohy.
„Z hlediska peněz bylo možné víceméně cokoliv. Jakmile se na něco potřebovaly peníze, vždycky byly. Logicky se nejvíce investovalo do hráčů, do koupě Edenu. Nic nebyl problém,“ říká zdroj velmi dobře obeznámený s tehdejší situací.
Jak do Číny?
Tvrdík si v takto nastaveném prostředí liboval. Uměl peníze točit, přesvědčit o nutnosti investic, dovedl vše náramně prodat fanouškům prostřednictvím vlastního účtu na Twitteru. Obratný marketing s příměsí populismu, to je jeho efektivní zbraň.
Jak se Tvrdík vlastně dostal tak blízko k důležitým čínským podnikatelům? Přes
