Slavia se zajímá, říká Matoušek. Jak žije z úspor a je v kontaktu s Radou?
Na tohle jaro si maloval velké plány. S Jabloncem měl hrát o poháry a s jednadvacítkou o postup na EURO. Jenže kvůli pandemii koronaviru má ofenzivní univerzál Jan Matoušek poloviční volno, jak sám říká. „Tohle nikdo nečekal,“ poví v rozhovoru pro iSport Premium mladý slávista hostující na severu. Zajímá vás, co dělá během nucené pauzy? A jak se smířil se snížením platu?
Osud k němu byl poťouchlý. Jan Matoušek se na konci zimy dostal ze svalového zranění, se svým Jabloncem odehrál dvě ligové a jednu pohárovou partii – a pak přišla fotbalová tma. Stejně jako všichni ostatní profesionálové si už skoro měsíc nekopl do míče a čeká, co bude. „Drsná zkušenost. Vykurýroval jsem se, znovu začal hrát a teď tohle,“ vykládá jeden z lídrů české jednadvacítky. „Všechny moje dny jsou stejné.“
Jak vypadají?
„V podstatě jsem jen navázal na běhání ze zimní přípravy. Ráno běhám a pak mám velkou část dne volnou. Mrknu na počítač, zahraju si PlayStation, něco si přečtu… Večer se protáhnu a posiluju, jeden den je jako druhý. Říkám tomu poloviční volno.“
Jak se vám běhalo s rouškou?
„Snažil jsem se běhat v lesích, kde jsem nikoho moc nepotkával. Když nikdo nebyl na obzoru, měl jsem roušku povolenou. Upřímně, už jen při chození se mi s ní nedýchá nejlíp.“
Mně taky. Ulevilo se vám, když vláda od úterka povolila běhání bez roušky?
„Je to posun a důkaz, že jsme na tom s koronavirem snad líp než řada ostatních zemí. Doufám, že se s klukama co nejdřív potkáme zase na hřišti. Každý by se moc rád vrátil do normálního režimu.“
Nevyužil jste neplánované volno k nějakému většímu vyšetření? V přerušené sezoně jste byl už dvakrát zraněný.
„V téhle době se snažím nemocnicím vyhýbat, připadá mi to nejrozumnější. Doktoři přišli na to, z čeho jsem měl poslední svalové zranění, a zapracoval jsem na tom. Teď je to bez problémů, cítím se fit. Bolesti jsou pryč.“
Mimochodem, jak jste reagoval na dočasné zkrácení platu? Jablonec škrtal jako první v lize, nikdo z vás teď nebere víc než pětašedesát tisíc korun.
„Momentálně platí jediné heslo: musíme si pomáhat. Měli by se tím řídit všichni. Bůhví, jak by kluby ekonomicky dopadly za
