Matějovský o návratu: Chci pomoct jako hráč. Jak vychází s Jarolímem?

Bídný podzim Mladé Boleslavi sledoval z ústraní, pomoct mohl jen slovem. Obvyklý kapitán Středočechů Marek Matějovský se těší, že brzy v záchranářské rvačce přispěje i výkony na hřišti. „Pořád věřím, že tým má kvalitu a sílu a že boj o záchranu se nás do posledních kol týkat nebude,“ říká zkušený záložník, který po dlouhém zranění chystá návrat na ligové trávníky.

Achilovku máte definitivně v pořádku? Už necítíte žádnou bolest?
„Achilovka je v pohodě. Úplně bez bolesti nejsem, ale s tím jsem počítal. Teď pomalu přidávám zátěž a věřím, že budu brzy ve stavu, abych mohl absolvovat ligové utkání.“

Jak dlouho jste v přípravě s týmem? Zvládáte vše?
„Zvládám víceméně všechno, ale s mužstvem jsem teprve od začátku nového roku. Já i realizační tým cítíme, že ještě potřebuju víc potrénovat, abych byl plnohodnotným členem týmu. Měl jsem individuální plán a na kondici jsem pracoval, ale na hřišti je to trošičku něco jiného. A potřebuju hlavně dohnat práci s míčem a celkově s týmem, protože jsem byl dlouho mimo.“

Tušíte, kdy byste mohl naskočit do zápasu?
„Od začátku jsem nechtěl dávat žádné termíny a nebudu to dělat ani teď. Zatím mám dobrý pocit, myslím, že vše jde dobrým směrem. Nebudu tlačit na to, abych byl připraven třeba o týden nebo dva dřív. Teď budu dělat vše pro to, abych byl nachystaný do utkání. Ovšem nedokážu odhadnout, kdy to bude.“

Zranil jste se přesně před rokem na soustředění na Maltě. Během kariéry jste takhle dlouho bez fotbalu nikdy nebyl. Jak náročný rok to pro vás byl zejména po psychické stránce?
„Nesmírně náročný. Jak říkáte, nikdy jsem to nezažil. Ale jak se říká – co tě nezabije, to tě posílí. Od začátku jsem měl hlavu nastavenou tak, že se chci zkusit vrátit. Byl jsem připravený makat na tom, abych ještě mohl naskočit. Možná mi celou situaci ulehčoval fakt, že diváci nemohli chodit na stadiony. Bylo hodně zvláštní, když jsem se díval na zápas a lidé na něm nebyli. Fotbal jako takový mi chyběl, ale bez lidí to není ono.“

Nepřepadaly vás ale i tak myšlenky na konec kariéry?
„Zatím ne. Mohl jsem pokaždé udělat krok vpřed, teď už jsem na hřišti s týmem, takže tyhle myšlenky mě nenapadly. Ale může se stát, že člověk uvidí, že to nejde, že ho něco limituje nebo že nestíhá a nezvládá. Pak by to možná přišlo. Ale zatím jsem nastavený, že chci ještě naskočit.“

Co vás žene vpřed?
„Láska k fotbalu jako taková. Ta mě po celou dobu, co jsem hrál, neopouštěla. Vždycky jsem měl radost z fotbalu. A taky chci být zase s klukama v kabině. Člověk v tom byl celý život a tohle mi chybělo, když jsem musel být v ústraní. V téhle těžké době jsem mohl trénovat jen sólo mimo tým, protože jsem nechodil na testy. Teď jsem rád, že mužů být každý den v kabině, užívám si partu. Doufám, že ještě nějakou dobu vydržím.“

Během rekonvalescence jste si zranění obnovil, musel jste podstoupit další operaci a v květnu začínat znovu. Jak vám v ten moment bylo?
„Byl jsem smutný, ale nadával jsem sám sobě, protože to byla čistě moje chyba. Možná jsem byl trochu hrrr. Už jsem měl dovolený nějaký pohyb, chtěl jsem nějakým způsobem fungovat, protože jsem byl tři měsíce bez pohybové aktivity. To mě hnalo a nakonec i doběhlo.“

Klub s vámi přesto prodloužil smlouvu o další rok. Co to pro vás znamenalo?
„Byl to pro mě jednoznačně pozitivní signál ze strany klubu. Samozřejmě všichni vědí, že k němu mám velké pouto. Potěšilo mě to. Na druhou stranu jsem to bral ale i jako závazek, abych tuhle důvěru nějakým způsobem vrátil. Dosud jsem se snažil být s klukama v kontaktu, jak to jen šlo, ale mohl jsem pomoct jen slovem. Byl bych rád, kdybych mohl pomoct i na hřišti.“

Podzim se Boleslavi vůbec nepovedl. Jak těžké bylo dívat se na tým, kterému se nedaří, a vy jste nemohl na hřišti nijak zasáhnout?
„Bylo to hodně složité. Z tribuny vše vždycky vypadá jinak než ze hřiště. Ty výsledky opravdu nebyly takové, jak jsme si představovali, a bylo potřeba i z mé pozice nějak reagovat. S klukama jsem mluvil, snažil jsem se je povzbudit, motivovat, říct jim, jak to vidím já. Pořád věřím, že kvalita je tu taková, že se co nejdřív odlepíme od spodních míst a budeme tabulkou stoupat.“

Jste boleslavský odchovanec a patriot. Drásá vás, na jaké pozici momentálně jste?
„Myslím, že tahle situace by nebyla příjemná žádnému mančaftu. My jsme tu byli léta zvyklí hrát v horní polovině tabulky. Když se nám teď nevede, je to překvapení a zároveň nepříjemná situace pro všechny. Jak jsem ale zmínil, pořád věřím, že tým má kvalitu a sílu a že boj o záchranu se nás do posledních kol týkat nebude.“

Jak jste jako kapitán týmu přijal změnu trenéra?
„Ono to tak většinou bývá. Všichni jsou si vědomi, že do téhle situace se dostali hlavně sami hráči, ale nejjednodušší je pak odvolat trenéra. Většinou se neděje, že byste vyhodili deset nebo patnáct hráčů. Veselé to určitě nebylo. Všichni vědí, že jsem s trenérem Jožkou Weberem hrál, měli jsme k sobě asi trochu blíž. Jeho konec pro mě nebyl příjemný, ale všichni víme, že tohle fotbalový život přináší. Bral jsem to tak, že by změna mohla mužstvo nakopnout.“

Jak vycházíte s novým koučem Karlem Jarolímem?
„Doposud jsem se s ním osobně nesetkal, znali jsme se jen jako soupeři. Teď jsme spolu několikrát mluvili. Je vidět, že je to zkušený trenér, který už má něco za sebou. Snažím se mu pomoct stejně jako jakémukoli jinému trenérovi, který tu byl. Budu se snažit vyjít s trenérem co nejlíp, aby to bylo ku prospěchu mančaftu.“

Trenér Jarolím vás stejně jako před ním Jozef Weber bere jako takovou prodlouženou ruku do kabiny. Berete tuhle roli?
„Myslím, že minimálně věk a to, co mám odkopáno, mě k téhle roli předurčuje. Trenéři většinou někoho takového potřebují. Jsem na to nachystaný. Budu se snažit pomáhat, jak to jen půjde.“

V minulosti už se také hovořilo o tom, že vedení pro vás připravuje pozici v klubu, až ukončíte kariéru. Je v tomhle směru něco nového? Už máte představu, jaká funkce by vám nejlépe seděla?
„Dokud jsem hráč, chci se maximálně soustředit na tuhle roli. Spousta lidí se mě už ptala, jestli si dělám trenérskou licenci nebo jestli se chystám na nějakou pozici. Ale teprve až hráčskou kariéru ukončím, můžu přemýšlet co dál. Nějaké oťukávání proběhlo, ale v tuhle chvíli se soustředím, abych Boleslavi pomohl jako hráč. Nic jiného neřeším.“

Jarolím o Boleslavi: Tyhle výzvy mě baví. Ze sestupu strach nemám

Ročník 2020/21Jan Malý8. ledna 202117:17

Jarolím: Tohle už je boj o záchranu. Luxus, co vše soupeři dopřejeme

Ročník 2020/21jam23. prosince 202019:55