Kuchtova cesta: pikantní výměna i putování, vzhůru pod pevnou rukou
Góly sází s přehledem, jako když ukládá slepičí vejce do plat. Jan Kuchta je tak trochu samorost, razí tvrdý styl, ze kterého nehodlá za žádných okolností uhnout. Taky nad sebou potřebuje někoho, kdo po něm bude šlapat. Výsledek ale stojí za to. Čtyřiadvacetiletý útočník vykazuje na startu jara skvělou produktivitu, dvěma góly sestřelil Olomouc, jednou se trefil v Karviné, ve středu svým prvním hattrickem pomohl rozdupat Zlín. Cestu vzhůru ovšem neměl umetenou.
Když v létě přicházel do Slavie, bylo jedním z hlavních témat, že rád chová slepice a do kabiny dodává vajíčka. Čte specializované časopisy, inspiruje se, stává se z něj odborník. Jenže hlavní profesí není starost o hospodářství, na než teď nemá čas, ale o fotbal a střílení gólů. A to mu jde náramně. V Edenu potvrzuje razantní progres, který zaznamenal pod drilem Pavla Hoftycha v Liberci. Kuchta potvrzuje, jak vyzrává, momentálně má formu jako zvon.
Přitom angažmá ve Slavii nezačal nejlépe. Dlouho bojoval s koronavirem a trvalo, než se dostal zpátky do kondice. Postupně se však vyšvihl v konkurenci Petara Musy a Stanislava Tecla do pozice prvního útočníka. Na hřišti se vyšťaví, neuhne ze žádného souboje, poctivě napadá, hraje tvrdě. Kuchtův rvavý styl se slávistickému trenérovi Jindřichu Trpišovskému líbí. Na gól ale blonďatý bijec čekal do listopadu.
Optimista ve vápně
Nejdříve dvěma góly pomohl svalit Nice v Evropské lize, pak se začal prosazovat i v lize. Na podzim se trefil jen dvakrát v Opavě, nástup po krátké zimní pauze má ale impozantní.
