Jak u laviček „válčí“ ligoví bossové. Dělal jsem to taky, říká Hoftych
Někdy to je hotová válečná zóna. I když by do ní měl být spíš vstup zakázán. Případ sportovního manažera Sigmy Olomouc Ladislava Mináře, který v zápase se Slavií vběhl až na hřiště, připomněl zvyk některých tuzemských fotbalových bossů či funkcionářů pohybovat se u laviček či tunelu vedoucího z šaten na hřiště. „Poziční hrou“ je takhle už dlouho znám například plzeňský šéf Adolf Šádek. „Já dolů z tribuny chodil taky. Fotbal je i psychologická válka,“ vzpomíná na svou úlohu generálního manažera Trnavy Pavel Hoftych, jenž právě pod Minářem působil coby trenér ve Zlíně. Ve speciálním videorozhovoru popisuje, jak to mezi lavičkami chodí a k čemu všemu přítomnost vysokých šarží tam dole slouží. Ale nejen jich...
Minář monitoroval utkání pod tribunou hlavně dříve. V poslední době tyto výlety omezil, ale do zápasu 17. kola proti Slavii se zase rázně vložil. Nejen „komandováním“ trenéra Sigmy Václava Jílka, ale hlavně zběsilým výstupem směrem k rozhodčím, kdy ho museli odvádět ze hřiště. „Když jste dole, najednou vás emoce vtáhnou,“ tvrdí Hoftych. „S Láďou jsem o tom mluvil,“ prozrazuje a odhaduje, jak se bude Minář chovat pod dojmem zkušenosti, jež mu vynesla pozornost disciplinární komise.
Bývalý kouč Zlína, Bohemians či Liberce rovněž glosuje jiné případy, kdy fotbaloví šéfové postávají poblíž laviček jako Adolf Šádek (i se svým bodyguardem), nebo si na ně rovnou někdy sednou. To udělal například příbramský boss Jaroslav Starka. Za tímhle chováním je obecně hned několik důvodů: od touhy mít vše pod kontrolou, přes podporu trenéra a mužstva v kritických obdobích či zápasech, až třeba po demonstraci síly vůči soupeři i vytvoření tlaku na rozhodčí. A někdy všechno dohromady, přičemž jde buď o ofenzivní, nebo defenzivní taktiku.
Nezřídka ale mnohé body zmíněného repertoáru obstará sama lavička a „support“ nadřízených nepotřebuje. Jako ta slávistická pod velením Jindřicha Trpišovského. „Mají to vymyšlené dobře,“ uznává Hoftych a popisuje roli hlavního kouče i jeho pobočníků-provokatérů. To však v nejmenším neznamená, že by si po vzájemných slovních šarvátkách stěžoval. Se svými asistenty Pavlem Medynským či Markem Čechem v Liberci to taky uměli pěkně roztočit. „Sami jsme byli provokatéři, neříkám, že ne,“ usmívá se.
