Rada junior: Trest pro tátu byl velký, říkat to nemusel. Občas se chytneme
V 39 letech je nejzkušenějším hráčem nováčka z Dukly věkově i služebně. Na Julisce působí od roku 2007 a s klubem zažíval vzlety i pády. Teď už je více trenérem brankářů než aktivním mužem v rukavicích, ale pořád by si troufal. „Jestli bych šel do brány? Jasně, já se dál připravuju s klukama jako ligový brankář,“ hlásí Filip Rada, který pracuje po boku svého otce. „Taky se někdy s tátou chytneme, ale je to spíše výjimečná situace,“ přiznává.
Víte, že více zápasů v lize za Duklu odchytal jen Ivo Viktor? On je na 313 startech…
„…to vím. Je to dobré, ale mohlo jich být u mě víc, kdyby se nespadlo, což je taková kaňka, ale 216 startů v lize je fajn.“
Vaše jméno je spjato hlavně s Duklou. Klubová oddanost se dnes tolik nenosí. Čím to?
„Asi jsem odváděl dobrou práci, tak Dukla vždy přišla s prodloužením smlouvy. Druhý důvod je takový, že jsem zřejmě nebyl dostatečně kvalitní, protože nepřišla nikdy žádná nabídka z většího klubu v Česku nebo ze zahraničí. Tak asi proto jsem zůstal tak dlouho.“
Bylo období, kdy jste platil za nadstandardního brankáře v první lize, neříkejte, že se nikdo neozval.
„Osobně jsem fakt o ničem nevěděl. Upřímně řečeno mi tenkrát vlastně pomohl příchod trenéra Kozla na Julisku. Chtěl hrát totiž styl, který mi vyhovuje. Vyžadoval po brankáři hru nohama. Tenkrát se to ale ještě v české lize tolik nenosilo a pro jiné kouče jsem neměl správné brankářské parametry. Nikdy jsem ale ani nesondoval, proč to tak bylo. Já byl šťastný, že jsem vůbec první ligu mohl okusit. Nakonec jsem ji hrál dlouho. Splnil se mi tak jeden z největších snů. Jako kluk jsem fandil třeba na Spartě a doufal, že si to taky někdy užiju. Nepatřil jsem mezi nějak talentované hráče.“
Mluvíte docela sebekriticky. Byl vaším prvním koučem táta? Snažil se z vás něco vypiplat?
„To bych neřekl. Když měl čas, jezdil na moje zápasy a radil mi, ale že by se mnou chodil trénovat navíc, to určitě ne. Nebyl nějak zle posedlý tím, že bych musel být taky fotbalista. Určitě mě k ničemu nenutil. Byl jsem rád za zdravou podporu už v době, kdy jsem ještě hrál v poli. Pak nastal přechod do brány. To nenesl podle mě úplně dobře. Myslel si, že bych se uplatnil v poli právě díky docela dobré hře nohama.“
Přechod na pozici gólmana přišel kdy?
„Bylo mi nějakých čtrnáct, patnáct a lámalo se to. Táta působil v Německu a já hrál za místní klub. Do té doby jsem jednou nastoupil v poli, pak v bráně, ale od té chvíle se to muselo ustálit.“
Angažmá v Dukle jste si ale musel vyčekat, že?
