„Bořil“ z Pardubic: Říkali mi škodič, rád provokuju. Když trenér nemá pravdu...
Krajní bek či wingbek, nevysoká postava, na place dost ostrý, pusu nezavře, rád dráždí soupeře. V životopise má jako zásadní klub zapsanou Slavii. Jasně, Jan Bořil, řekne si každý. Nenechte se mýlit, je tu ještě kapitánův (tak trochu) klon. V Pardubicích plánuje prorazit Jan Trédl, dvacetiletý obránce se střeleckými statistikami level Ladislav Krejčí. Na východ Čech přestoupil v zimě z Edenu, návrat do červenobílého spolku, v němž vyrostl, je jeho meta. Třetí start v elitní soutěži ho čeká v sobotu, přijede Mladá Boleslav.
Start do jara mají doslova strašidelný: tři zápasy tři prohry, skóre 0:9. Jan Trédl byl na place dvakrát, proti „své“ Slavii nemohl nastoupit, i když odešel do Pardubic na přestup. „Moc mě to mrzí, chtěl jsem se ukázat,“ pronese bojovně. Opravdu působí jako jeho předobraz, šéf červenobílého týmu.
Jste Janu Bořilovi podobný? Trenér Karel Piták říká, že jste „bejček“.
„To asi sedí. A taky jsem trošku blázen. Nerad prohrávám, jsem vítězný typ. Když se daří celému týmu, jsem spokojený, i když nehraju. Takovej srdcař, no.“
Takový jste odmalička?
„Vyrůstal jsem v Libiši u Neratovic, taťka je správce hřiště, mamka pere dresy, bráchové tam hráli. Byl jsem každý den na hřišti. Miluju to tam, jednou se chci vrátit. Kopali jsme i divizi, já už jako prcek provokoval chlapy z áčka. Proto mi říkali škodič. (usmívá se) Rád provokuju i na hřišti.“
Hodní kluci nevyhrávají, že?
„Táta mi vždycky říkal, že pokud chci něco dokázat, musím být svině.“
