Sparťanský PAN NEDOCENĚNÝ. Flegmatik, který neslaví góly, na jaře táhne tým z Letné
Sakra, tenhle chlap má čtyři tituly, dvakrát vyhrál pohár, aktuálně je členem základní sestavy národního mužstva, nedávno rozhodl největší derby, přesto se o něm pořád tak nějak pochybuje. Jak je to možné? Může za to jeho kukuč, flegmatický projev nebo povaha lehce nezapadající do zrychlené doby, kdy na sebe prostě musíte upozorňovat? Ale vždyť to Jaroslav Zelený dělá, v dresu Sparty i reprezentace. Z blonďáka je na jaře tahoun ženoucí se za druhým místem v lize a dumající, jak v neděli překonat slovutnou překážku – Viktorii Plzeň s prohnaným (jen v dobrém) trenérem Miroslavem Koubkem, mistrem velkých duelů.
Nedávno, přesně po vítězném střetu reprezentace s Faerskými ostrovy, vyšvihla Sparta na sociální sítě trefný post: „Jaroslav dělá čest svému jménu a na jaře hraje ve skvělé formě!“ A pak přidala bodové vysvětlení: Vítězný gól proti Dynamu. Přihrávka na vítěznou trefu v Olomouci. Rozhodující branka v derby. Nová smlouva. Asistence u rozhodujícího gólu v kvalifikaci MS.
Jaroslav Zelený zkrátka po zimní pauze válí. V lize zapsal dvě branky a jednu asistenci, tedy tři body z celkových čtyř v ročníku.
Přesto není kolem Zeleného vřava, netrhá čísla sledovanosti. Malí kluci si na něj nehrají, nenosí jeho dresy – tedy v Hronově, odkud pochází, doufejme, že ano.
Nenápadný lídr
„Pro mě je nejmíň doceněný fotbalista v Česku,“ prohodí kapitán Sparty Filip Panák, jeden z blízkých blonďatého stopera či záložníka. Při cestách na evropské poháry spolu často debatují, řeší mančaft. Není divu, zaprvé oba patří mezi zkušené borce, Panákovi je devětadvacet let, Zelenému o tři více, zadruhé jsou podobné povahy. Kliďasové, na hřišti často stoičtí, i když tedy druhý jmenovaný je v tomto směru ještě výš, zkrátka naprostá „extratřída“.
„Je to sfinga,“ usměje se Václav Kotal, trenér, který Zeleného vytáhl z hradeckého dorostu do prvního mužstva, a dal mu premiérové starty na elitní scéně. To se událo před čtrnácti roky, dnes se levák blíží číslu tři sta.
Se svou povahou totiž prorazil. I když se z Hradce stěhoval do Karviné – a rozhodně se mu nechtělo – nakonec ve Slezsku našel, co potřeboval. V létě 2014 nepobíral, proč má odejít
