Umělci krátkých peněz, paní z Ústí či faktura pro Ulicha. (I) to je miliardář Kratina
V oblíbeném hnědém saku a v bílé košili s nezbytným kapesníčkem stejné barvy přes hodinu mluvil o tom, proč se prostřednictvím společnosti Accolade objevil jako další z miliardářů v českém klubovém fotbale a pořídil si značku FK Teplice. Milan Kratina na tamějších Stínadlech při prvním veřejném vystoupení po nové akvizici od sklářského gigantu AGC ukázal svým typickým pomalejším a rozvážným způsobem mluvy, co tím zamýšlí a kam chce, aby na severu směřovali. Nechybělo pár povedených bonmotů a série jemně ironických narážek, třeba i na další majitele tuzemských klubů, vedle toho stačil poblahopřát mamince k narozeninám. Jedno je jisté: Kratina je zkrátka... jiný. A takový může být i jeho klub. Projděte si nejzajímavější výroky s komentářem serveru iSport.cz.
„Rozhodně nevezmeme stovky milionů, abychom nakoupili hráče. Tomu se říká umělci krátkých peněz.“
Ještě před třemi lety v rozhovoru pro iSport.cz muž, který je superúspěšný hlavně na poli průmyslových nemovitostí, tvrdil, že o koupi klubu neuvažuje. A že když už, tak by mu smysl – vzhledem k síle polského trhu – dávala taková Legia Varšava. Teď je vše jinak. Klíčové ovšem je, že Kratina nijak netají, že vstup do Teplic se udál v kontextu byznysové strategie na jiném levelu a jako vedlejší linka obchodů Accolade a dosavadním vlastníkem Teplic. „AGC. Ta odpověď je jednoduchá. Kdyby tu nebylo a neudělali bychom s nimi spolupráci na evropské úrovni, Teplice bychom nekoupili,“ řekl jasně. Takže velikášství, ego či emoce za tímto rozhodnutím nehledejte. V tom také může být jeho síla – kdo jim podlehne příliš, nemusí se mu to vyplatit.
Kratina vidí příklady odjinud, které by neměly být vzorem. Tedy majitele a jejich kluby, které předběhly přirozený vývoj a pak na to doplatily. Respektive se probojovaly do evropských pohárů, jenže poté přišel výkonnostní propad. „Měli jsme případy, kdy si někdo koupil Slavii a pak na to neměl,“ připomněl – aniž by jmenoval – dobrodružství Aleše Řebíčka v Edenu. Rozumná ekonomika s vizí postupných kroků v desetiletém horizontu, během něhož by mohla přijít i ta Evropa – to je výhled Teplic s ročním rozpočtem mezi 100-150 miliony korun. Bez záruky, že vždy skončíte na nule nebo v zisku, hlavní je, aby se zvyšovala hodnota klubu.
„Věřím, že jednou to bude... Jak silné slovo použijeme? Perla? Jedno z nejkvalitnějších mládežnických center ve střední Evropě.“
Nejbližším cílem je vybudovat či dobudovat infrastrukturu i „perlu střední Evropy“, tedy mládežnické centrum v Modlanech. Přičemž Kratina odmítl dohady, že bude chtít vytěžit tamější hektary pro sebe. „Jsou tam skvělé pozemky na průmyslové haly,“ nadechl se s úsměvem. „Ale nebudou tam průmyslové haly,“ dodal vzápětí. Důležitou součástí trvaleji udržitelného provozu klubu je tedy výchova a zhodnocení vlastních talentů. Otázkou je, nakolik se střízlivý scénář podaří udržet a nakolik se zaplní tribuny (klubový ředitel Rudolf Řepka by na nich pravidelně rád viděl deset tisíc diváků) bez velkých gest v podobě nákupů hráčů. Ale být ligová vyšší střední třída, s uměřeným a racionálním stylem řízení, to by Teplicím slušelo. Tak jen vydržet.
„Obecně se úplně nechci vyjadřovat ke sportovní stránce a nechci působit jako ten, co přijde a má názor na všechno. Od sportu přes kulturu až po potápěče v Thajsku.“
Ano, zasvěcený popis toho, jakou zábavu si lze užít v hlubinách kolem ostrovů Ko Samui, Ko Lanta nebo Ko Chang nechte ostatním... I když pozor, Milan Kratina vyniká širokým všeobecným rozhledem, umí se pořádně ponořit třeba do dějin první republiky i jiných témat. Nicméně zpět ke sportu, fotbalu. Jestli Kratina dospěl k tomu, že se mu vyplatí přidat k obchodům s AGC „třešničku na dortu“, jak Teplice označil, něco se nezměnilo. Už dříve prohlásil, že se ani necítí natolik kompetentní, aby ovlivňoval řízení klubu, nota bene jeho sportovní chod. A že je na to potřeba tým fundovaných expertů. To v podstatě jinými slovy zopakoval i nyní, s pochvalou pro stávající management.
Ostatně, při svém vytížení ani nepočítá s tím, že by byl na každém domácím zápase, nechystá se vtrhnout při každé příležitosti do hráčské šatny. „Že bych se tam chodil pravého beka ptát, proč hodil aut doprava a ne doleva, to opravdu ne,“ slíbil. Pozor, zdání může klamat, je znát, že má dobré povědomí (nejen) o teplických fotbalových reáliích, ale i tak se udržel. „Musíme zabrat se slabšími, se silnými umíme,“ pronesl jen. Na rozdíl od jiných lze díky jeho inteligenci předpokládat, že odolá.
„Musíme udělat maximum, aby se z obyvatel v regionu stali fanoušci Teplic. Oni tedy jsou, jen na to zapomněli.“
Vybudování fotbalové komunity, povzbuzení pospolitosti, společného sdílení zážitků prostřednictvím fotbalu – to je další součást toho, jak si Kratina představuje fotbalové angažmá v okresu na severu. Dokonce o tom mluvil jako o největším cíli. „Za čtyřicet let bolševika jsme tohle ztratili nejvíc,“ ohlédl se do minulosti. Na zdůraznění sepětí s regionem si dal záležet, zmínil se o tom, že Accolade je největší investor v oblasti bývalých Sudet, s přesahem do Německa a Polska. Nejde však jen o obchod – v téhle souvislosti dokonce došlo i na prababičku devětatřicetiletého miliardáře. „Narodila se v Německu, kousek odtud. Je určitá pravděpodobnost, že mezi lety 1903 a 1925, kdy se přestěhovala, poslouchala v rádiu Teplitzer FK,“ načal Kratina s nadsázkou rodinný exkurz, aby ihned s potutelným úsměvem prokázal znalost komunikačních strategií svých bohatých kolegů: „Jiní vlastníci to používají, že jejich rodina dlouho poslouchala zápasy v rádiu, takže je tady i tohle vtipné spojení.“ Upozornění pro znalce dějin rozhlasu: Neberte všechno doslova.
„Nejsem úplně zasažen marketingem Ústí, to je nějaká taková ta paní?“
Kratina by rád, aby se Teplice staly značkou, na kterou budou hrdí i v celém Ústeckém kraji. A také aby byly největším lákadlem pro talenty. Co na to ale konkurence? Třeba zrovna takové Ústí nad Labem, které poslední dobou zaujalo agresivním či laškovným marketingem, sázejícím mimo jiné na zdůraznění ženských předností. „Nejsem úplně zasažen marketingem Ústí, to je nějaká taková ta paní?“ reagoval Kratina na příslušný dotaz a na mysli měl někdejší moderátorku Táňu Bystroňovou. „Už tam není, jsou tam asi dvě jiné,“ napověděl vedle sedící Rudolf Řepka. „Samozřejmě chceme spolupracovat napříč týmy. Nechci říct, že si budeme sdílet ty paní,“ pokračoval v rozvernějším duchu Kratina.
„Zdravíme Iva Ulicha a pošleme mu fakturu na sto tisíc korun za to, že jsme mu udělali reklamu.“
Klub tuzemských fotbalových boháčů přivítal nováčka. A prý byl přijat přátelsky. „Myslím, že se všemi vycházím,“ tvrdí Kratina, přičemž nejprve zabrousil do Brna, kde na tamější Masarykově univerzitě vystudoval práva: „S Igorem Faitem se známe z Líšně, patrně jsme jeden z největších klientů Jardy Havla ve Zbrojovce.“ Jmenoval rovněž Ondřeje Tomka, jenž se spolu s bývalým reprezentantem Ivem Ulichem uchází o Hradec Králové. „Dělali jsme spolu film Havel, který byl mimořádně neúspěšný, ale podívejte se na něj, není tak špatný,“ doporučil nenuceně Kratina (společnost Accolade byla koproducentem i filmu Zátopek). A neopomněl připomenout, že Ulich je i úspěšný podnikatel v oboru kliky a dveřní kování. „Pokud nemáte kliky od Iva Ulicha, jsou opravdu hodně kvalitní… Zdravíme Iva a pošleme fakturu na 100 tisíc korun.“ Fakturační údaje, prosím!
„Zaoceánský parník se neotočil a pořád jede do ledu, tak snad to nikam nenarazí.“
V „dresu“ iniciativy Fevoluce, kterou finančně podpořil, chtěl Kratina pomoci změnit poměry v českém fotbale, dokonce před třemi lety (marně) usiloval o pozici místopředsedy FAČR. Už tehdy se vytasil se zajímavým přirovnáním. „Není to zaoceánský parník. Spoustu věcí opravdu můžete dělat rychle,“ prohlásil na adresu FAČR. Teď ho aktualizoval. S tím, že se do fungování asociace pod vedením Petra Fouska znovu opřel. Hlavně kvůli údajnému nedostatku ekonomických informací, včetně tajeného platu předsedy. „Je absurdní, že FAČR dodnes neumí to, co jakákoli malá obec,“ rýpl si Kratina. O dalším angažmá v tomhle fotbalovém patře však už neuvažuje.
„Věřím, že se najde shoda mezi velkými kluby a výkonnostním fotbalem, glosuje letošní volby.
„Mám docela poctivou zdravotní kartu. Zranění se mi stává jednou za deset let. Teď to vychází na sedm let, to už, doufám, nebudu hrát nic.“
Fotbal Kratina miluje. Za top zážitky vyráží na zápasy v Anglii, sám ho hrával, byť v nižších soutěžích. Přinesl mu však i časté zdravotní trable, už v patnácti si utrhl svalový úpon na kyčli a kus kosti, čímž prý úvahy o velké kariéře vzaly za své. A tím to ani zdaleka neskončilo. Na sbírku úrazů ostatně naráží i vtipné uvítací video s názvem Nové posily na Stínadlech, které Teplice připravily. Děj se odvíjí takhle: na stadionu se objeví neznámý hráč a ředitel Rudolf Řepka „zjišťuje“, co je vlastně zač a kdo ho přivedl. „Dvakrát vítěz okresního přeboru, dvakrát vítěz 4. třídy,“ referuje asistent Ondřej Prášil. „Ty vole, zdravotní karta, taky bída,“ utrousí Řepka. Pak spolu vyrazí na hřiště, kde testovaného borce sleduje další asistent Jan Rezek. „Přímáky celkem dobrý, ale pomalej a starej,“ poznamená. „Tak co tady děláte?“ zeptá se Řepka, načež od Kratiny slyší odpověď: „Co myslíte?“
„Viděli jste video? Komu se líbilo? Všem se líbilo?“ rozzářil se na tiskovce živě přenášené na teplickém YouTube kanálu Kratina. Donedávna útočník Sokola Býchory, jenž už si to však strčí jen s projektanty v malém fotbale. Jeho souvislý monolog na téma jeho fotbalového chorobopisu zabral celých šest minut, do detailu a procítěně přiblížil i okolností zranění. „Já mám ty popisy opravdu dlouhý,“ přiznal sebekriticky. „Ale my potřebujeme nějaký obsah na web...“
