Hůlka o angažmá v Ďolíčku i vyhazovech z Boleslavi: Vem si tašku a běž… Bohemka spojuje lidi
Přišel na start přípravy a v šoku slyšel: „Vem si tašku a běž…“ V Mladé Boleslavi kdysi Lukáš Hůlka začal velkou fotbalovou kariéru, ale pak se mu tam hned dvakrát zavřely dveře. Nové štěstí mu vykvetlo ve vršovickém Ďolíčku, kde vyrostl v hráče, kterého by trenér Jaroslav Veselý chtěl naklonovat. Navzdory několika zraněním se stal ikonou a kapitánem staroslavných Bohemians a dostal se už do výběru náhradníků národního týmu. Není to špatné na kluka, který vyrůstal v malé vesničce. „Bohemka má kouzlo, že spojuje lidi. Je pro mě v srdci strašně moc,“ říká.
Vyrazil do světa z vesnice jako z pohádky – podobně jako Jan Koller, rodák ze Smetanovy Lhoty. Lukáš Hůlka se do velkého fotbalu vydal z Dlouhé Lhoty, ve skvělé mládeži Mladé Boleslavi vyhrál dorostenecký titul mistra republiky. Mezi tamními paneláky nakoukl i do nejvyšší soutěže, ale v rozhovoru pro Ligu naruby upřímně svědčí o tom, jak těžké to někdy odchovanci mají. Zatím vyrostl v novodobou osobnost Bohemians, v jejichž historické tabulce počtu ligových startů už se pomalu blíží nejlepší desítce.
Pocházíte z kvalitní mládežnické líhně Mladé Boleslavi, s níž jste dokonce v sezoně 2012/13 vyhráli titul mistrů dorosteneckých mistrů republiky. V čem bylo kouzlo vašeho týmu?
„Šlo o dvě věci. Jako hráči jsme byli dlouhou dobu pospolu a sešlo se tam skvělé trenérské duo. Vedli nás Jirka Saňák a Adrian Vizingr, mladoboleslavská fotbalová legenda. Tam se všechno spojilo a vyústilo to v úspěch, v titul, pohár. Už sezonu předtím jsme vyrovnali do té doby nejúspěšnější tým, co se dorostenecké úrovně týče. Byli jsme na čtvrtém místě. Následující rok už jsme měli zkušenosti, podařilo se vyhrát titul. A když si to přehrávám zpět, ještě víc doceňuju úspěch, co jsme dokázali. Vzpomínám na to. Titulů moc nemám a tohle je pro mě, byť to nebylo na profesionální úrovni, strašně cenné.“
Pak musel rozhodovat mezi fotbalem a studiem. Jaké to bylo?
„Byl jsem i přijatý na Karlovu univerzitu, kam teď jezdíme dělat fyzické testy na FTVS. Studium jsem i začal, ale trvalo to strašně krátce. V té době jsem hrál fotbal v Mladé Boleslavi, hrál jsem za A tým, ale zároveň jsem v rámci denního studia jezdil na školu do Prahy. Bylo to nesmírně časově náročné. Začal jsem zjišťovat, že to s profesionálním fotbalem nejde skloubit. Respektive nejde to skloubit ve chvíli, kdy chci ve fotbale něco dokázat. A to tam vždycky bylo. Chtěl jsem si dokázat, že fotbal na vrcholové úrovni můžu hrát. Ne, že se tam dostanu na sezonu, ale že ji můžu hrát roky. A troufnu si říct, že to bylo správné rozhodnutí.“
Zřejmě ano, když o vás trenér Jaroslav Veselý prohlásil, že by vás nejraději naklonoval. V první ligové sezoně jste v Mladé Boleslavi potkal slavného kouče Karla Jarolíma, o němž se traduje, že má radši zkušenější hráče. Jak na to vzpomínáte?
„Tehdy ani teď si nevzpomínám na to, že bych si mohl stěžovat. Vy jste to teď řekl: třeba karty nebyly rozdané, že bych měl hrát. Ani si nemyslím, že to bylo zadarmo a hned – musel jsem si na šanci počkat, ale on mi ji dal a jsem za to moc rád. Pomohl mi i v ohledu, jak na fotbal koukat. Spoustu věcí jsem si začal brát a začal jsem je vidět očima profesionála. Šance si vážím možná o to víc, že to byl v očích veřejnosti a možná i hráčů náročný trenér. A já jsem ji pod ním dostal. Na prvního trenéra se nezapomíná.“
Po nadějném startu kariéry jste pak odešel do Hradce Králové a v létě 2017 jste nastoupil do Bohemians. Proč právě tam?
„Objevil jsem se na krátkém hostování v Hradci Králové, a že bych se měl vrátit do Mladé Boleslavi, to v tu chvíli nevypadalo. Pojí se s tím dost zajímavý příběh. Myslím si, že se ke mně klub úplně nezachoval fér. To prostě tak je. Ve finále se vám někde dveře zavřou, jinde se otevřou. V tu chvíli jsem taky nevěděl, co pro mě jednou Bohemka bude znamenat, jak moc mi pomůže. Já jsem dostal šanci, byl jsem tady na ročním hostování. A i když jsem se pak na půl roku do Boleslavi vrátil, zpětně můžeme říct, že to je osudová chvíle, že jsem se do Bohemky dostal. Nyní je to pro mě v srdci strašně moc.“
Co se tehdy v Boleslavi stalo?
„Nebudu to samozřejmě rozvádět. Já detaily třeba ani neznám. Kdybych mohl mluvit s lidmi, kteří tehdy mohli rozhodnout, řekli by svoji pravdu. Ale když to povím ve zkratce: Dostanete informaci, že máte přijít na začátek přípravy, že začínáte s týmem, a když tam přijdete, řeknou vám: ‚Co tady děláte?‘ A vy se zeptáte: Co mám teda dělat? Mám si vzít tašku a jít? ‚Jo, to udělej, vem si tašku a běž…‘“
To byla docela drsná zkušenost…
„Teď se tomu můžu smát, ale v tu chvíli to pro mladého kluka, který se chce vrátit do klubu, kde vyrostl, není příjemné. Ale takové věci se staly spoustě hráčů. Kariéra není jenom růžová, jsou tam těžké chvíle. Ale jak říkám – jedny dveře se zavřely, ale jiné se otevřou. A ve finále až zpětně hodnotíme, jestli jsou rozhodnutí správná.“
Když se otevřely dveře do Bohemky, v prvním ligovém startu jste se ocitl na Letné v zápase proti Stramaccioniho Spartě. A pamatujete, co se stalo po čtvrt hodině?
