Jindřiškův velký den: Gól pro maminku nahoru, dres jako Ramos. Co plánuje dál?
Celý den se točil kolem něj. Po šestnácti letech zakončil Josef Jindřišek svou pouť v dresu Bohemians ve velkém stylu. Rozloučil se gólem a pomohl k výhře 4:1 na Libercem v play off o umístění v Chance Lize. Jaké budou jeho další kroky po fotbalové kariéře? „Normálně půjdu na trénink, pořád mám smlouvu a jsem profesionál, i když pokutu už bych asi nedostal,“ smál se hrdina zeleno-bílých.
Po závěrečném hvizdu strávil na stadionu ještě dvě hodiny, aby neochudil o fotku či podpis ani jednoho z nadšených fanoušků. U týmu by Jindřišek v budoucnosti rád zůstal, v jaké roli zatím jasné není. „Další spolupráci s Bohemkou bych se určitě nebránil,“ vyhlíží budoucnost v zeleno-bílém legenda klubu. Mohl by posílit realizační tým nebo pokračovat jako mentor u béčka. V nejvyšší soutěži však už další start nezapíše.
Rozlučkové utkání asi vyšlo naprosto dokonale, že?
„Hodnotí se to samozřejmě velmi pozitivně. Po poločase jsme vedli 3:0, takže co víc bychom si mohli přát. Soupeř byl sice hlavně na začátku nepříjemný a jednou nás tam podržel gólman. Pak musím poděkovat Matymu, že proměnil obě šance a pak udělal i penaltu…“
K té jste si stoupl vy a celý Ďolíček povstal. Jak velký tlak jste cítil?
„U penalty nebylo vyhnutí. Skandoval celý Ďolíček, takže jsem si to nemohl nevzít. Věděl jsem, že tohle musím vzít na sebe, jsem strašně rád, že jsem to proměnil. Spadnul mi obrovský kámen ze srdce. Byla to třešnička na dortu téhle mojí pohádky.“
Všechno dopadlo skvěle a za dobého výsledku jste si mohl při střídání užít ovace stadionu. Jaké byly poslední chvilky na trávníku?
„Když jsme vedli 3:0, tak už jsem ten čas i trochu tlačil… No a potom jsem viděl na tabuli červené číslo čtyři, pohádka skončila…“
Rozlučka se ale opravdu asi lépe naplánovat nedala…
„Gól chci poslat mamince nahoru. Včera jsem se cestou z tréninku zastavil na hřbitově a popovídal jsem si s ní, ať mi drží palce a ať se dívá svrchu… Dopadlo to přesně tak, jak mělo a věřím, že maminka mi pomohla.“
Věděl jsem, že přijdou slzy...
Velká sláva se konala už před zápasem. Co jste cítil, když jste procházel špalírem hráčů ke svému poslednímu utkání?
„Celý týden směřoval k neděli a od úterý jsem tak nějak věděl, co mě čeká. Moc jsem toho nenaspal. Vstával jsem strašně brzo ráno a všechno bylo náročné. Když jsem procházel špalírem, věděl jsem, že přijdou slzy. Pak jsem ale musel přepnout a hrát, jako by to byl první zápas, protože to je normálně mistrák. Proto jsem se to snažil dostat z hlavy a myslím, že se mi to i podařilo.“
Kdy jste se definitivně rozhodl, že zápas s Libercem bude váš poslední?
„Rozhodl jsem se po zápase v Ostravě (posledním kole základní části), kdy jsme sice prohráli, ale věděli jsme, že zůstaneme v prostřední skupině. Abych se tu mohl rozloučit s fanoušky podle svého gusta, jak jsem si to přál, tak to prostě musel být tenhle zápas. Tak to mělo být a dopadlo to skvěle jak pro Bohemku, tak pro mě.“
Co teď, když profesionální kariéra končí? Můžou se na vás těšit ve Velkých Hamrech?
„S Velkými Hamry už jsem si volal, když vyšlo najevo, že je to můj poslední zápas. Ještě předtím si ale sednu s majiteli Bohemians a pobavíme se o tom, co dál.“
V pondělí byste normálně jel na trénink. Co budete dělat?
„Normálně půjdu na trénink. Sice jsem ukončil profesionální kariéru, ale pořád mám smlouvu a jsem profesionál. S nikým jsem se o tom zatím nebavil a asi bych za to už pokutu nedostal, ale normálně se klukama budu připravovat a pomáhat jim na odvetu s Libercem.“
V poslední době už jste odehrál víc zápasů za béčko Bohemians, naplňovalo by vás tohle? Zůstat u týmu jako zkušený mentor „B“ týmu?
„Určitě. Už jsem za béčko odehrál víc zápasů a nemáme tam špatné kluky. Já už se na to koukám jinak a snažím se jim pomáhat. Další spolupráci s Bohemkou bych se určitě nebránil.“
Kdyby s číslem čtyři teď někdo vyběhl, vadilo by mi to
Jste vůbec nejstarším hráčem v historii ligy. Co vás u fotbalu drželo až do 44 let?
„Faktorů je víc. Na prvním místě je samozřejmě zdraví. Navíc fotbal pořád miluju a baví mě. Teď už jsem skoro celou sezonu nehrál, ale i to k tomu fotbalu patří. Vždycky jsem s tím bojoval a stejně jsem to bral teď. Pořád jsem makal a čekal na šanci. Postupem času jsem pochopil, že už to pro mě šance úplně není, ale je to spíš jen záskok. Odvíjí se to od toho, že Bohemka chce omladit kádr a přednost dostávají jiní, což je normální a chápu to. Proto jsem se sám od sebe rozhodl, že kariéru ukončím. Pokud ale budu někde hrát dál, budu hrát pořád naplno.“
V Ďolíčku jste strávil šestnáct let. Jaký máte vztah k fanouškům, kteří vás tu právem považují za legendu?
„Fanoušci vás hodnotí podle toho, jakou odvádíte práci na hřišti a já jsem ji vždycky odváděl nejlíp, jak jsem v danou chvíli dokázal. Když v jednom týmu strávíte tolik let, tak vás fanoušci budou mít rádi. Já jsem si to tady zasloužil svými výkony a bojovností, s věkem přišla i větší fotbalovost a občas třeba i nějaký gól. Moc si vážím toho, že mě tady má tolik lidí rádo a skandují moje jméno. Teď mi říkali, že pokud budu hrát v Hamrech, tak za mnou přijedou tam. Na to jsem zvědavý.“
Ve fotbale se to moc často nedělá, ale někteří fanoušci si přáli, aby se vaše číslo čtyři vyřadilo. Co bys na to říkal?
„Upřímně musím říct, že by mě to strašně těšilo. Pokud by teď s číslem čtyři vyběhl nějaký další hráč, tak by mi to trošku vadilo, protože to je prostě moje číslo. Není to ale otázka na mě a ve fotbale se to opravdu nedělá, ale uvidíme, jak se vedení rozhodne. Kdyžtak to mám posichrované u kustodů, že čtyřku nikomu nedají.“ (smích)
V tuto chvíli si slovo vzal tiskový mluvčí Petr Koukal: „Jelikož v Bohemce používáme i osmičku, která patří další velké legendě (Antonínu Panenkovi), tak se vší úctou k Pepovi nechme tenhle zvyk hokejistům. Můžeme ale slíbit, že nějaký čas čtyřku necháme venku.“
„Aspoň do přípravy. (smích) Ne, chápu to. V jiných týmech se to taky nedělá. Když v Realu Madrid končil můj oblíbený hráč Sergio Ramos, který taky nosil čtyřku, tak jeho číslo okamžitě dostal David Alaba. Ani tam se mi to úplně nelíbilo, ale tak to ve fotbale chodí…“
