Pilař o Hradci, ambicích i snech o Evropě: Jinam jsem nechtěl. Co Nedvědův příchod?
Před startem přípravy na novou sezonu se v Hradci dohodl na nové smlouvě. Václav Pilař (36) nemyslí na konec kariéry, naopak chce s „Votroky“ dokázat velké věci. Ve spojení s Vladimírem Daridou, Adamem Vlkanovou a dalšími kvalitními hráči sní o elitní šestce a možné účasti v evropských pohárech. „Pořád mám ambice,“ vykládá ve velkém rozhovoru pro iSport, kde se vrací ke své dlouhé kariéře a dalším cílům. Zmiňuje i podporu a zapálení do fotbalu u celé rodiny, oba jeho kluci už působí v hradecké mládeži. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu >>>
Co rozhodlo pro další rok v hradeckém dresu?
„Podepsal jsem na jedna plus jedna (rok plus další s opcí). Bylo to z mé strany jasné rozhodování, nechtěl jsem někam jinam. Jednoznačně jsem chtěl zůstat v Hradci, vidím, jak to tady v klubu všechno vzkvétá. Máme krásný stadion, skvělé lidi, vůbec jsem s prodloužením neváhal. Pořád jsem nastavený tak, že mám vysoké ambice a velkou motivaci. To mě žene, abych nepolevil především v hlavě. Pak by šly mé výkony dolů.“
Měl jste zájemce z jiných ligových klubů?
„Měl jsem pár telefonátů, zda bych neměl zájem. Ale řekl jsem, že ne. Jsem Hradečák a chci pokračovat v Hradci. Věřil jsem, že se tady domluvíme na podmínkách.“
V lize jste debutoval před patnácti lety (17.7. 2010 za Hradec proti Spartě). Vnímáte, jak se proměnila kabina a vaše pozice v týmu?
„Jsem rád, že jsem pořád s klukama v šatně, tréninkové metody jsou trošku promakanější. Rád se přizpůsobím, i vzhledem k mému kolenu se musím trošku krotit. Vždycky si sedneme s hlavním a kondičním trenérem, řekneme si, co je pro mě nejlepší. Zkouším také nové věci, kam až mě koleno pustí. Jsme domluvení tak, že když mi druhý den nateče třeba z posilovny, další den to nedělám. Měl jsem v sezoně bohužel nějaké zdravotní problémy, chtěl jsem odehrát daleko víc zápasů. Většinu sezony jsem odtrénoval, výpadky jsem měl jen kvůli zraněním. V co největším tréninkovém zápřahu chci pokračovat – když mám možnost trénovat, cítím se pak na hřišti dobře.“
Hodně se to kolem vás omladilo, že?
„Jsem rád, že v kabině a na hřišti jsou mladí kluci, ženou mě dopředu. V tréninku se s nimi hodně porovnávám a naháním je, nutí mě to být alespoň na stejné úrovni. Máme navíc super tréninky, které mě baví, trenéři to mají vždycky perfektně připravené. Někdy to je se mnou těžké kvůli zranění, ale ve finále se v tom nesmím moc babrat a soustředit se na výkony na hřišti.“
Podporuje vás v kariéře i rodina?
„Mám dva kluky. Ten starší, jedenáctiletý, fotbalu úplně propadl. Jede všechny světové hráče, sleduje videa, ví o každém přestupu. Občas si pustí i naše videa se zápasy Hradce. Jak je starší, vidím, že vnímá, jak hraju, fandí mi. To mě žene kupředu. Být jako táta vzorem svému synovi je moc krásné.“
