Má v sobě Ostragen. Holzer o nejlepší formě, životním cíli s Baníkem či Svědíkovi
Marketingové kampaně staví Baník spíš na jiných tvářích, zejména na brazilském kapitánovi Ewertonovi, charakterním odchovanci Matěji Šínovi, jenž má za sebou silný životní příběh, či dnes už reprezentačním středopolaři Jiřím Boulovi. Když však vidíte do týmu víc a znáte interní fungování kabiny, napadnou vás jiná jména. Na soustředění v polské Opalenici byl během zápasů i tréninků asi nejvíc slyšet Daniel Holzer. Ano, ten někdejší talent.
„Dnes už jsem prostě ten zkušenější,“ usměje se zkušený stoper během povídání pro Sport Magazín v hotelu Remes Sport Spa. Ještě mu není třicet, ale začíná čtrnáctou prvoligovou sezonu ve fotbalové kariéře. Celoživotní cíl zůstává jasný: s Ostravou získat trofej.
Daniel Holzer je členem Klubu legend, kam patří hráči s více než 300 ligovými starty. Jak vám to zní?
„Celkem hezky, v pohodě.“
Ženatý Daniel Holzer. Tohle vám zní jak?
„Báječně! (smích) Pro mě osobně to zas tak velké změny nebyly, spíš žena měla náročnější období, když musela všechno zařizovat a oblítávat úřady. Ale já jsem spokojený a doufám, že i žena.“
A za měsíc už budete poslouchat další přívlastek, a sice třicetiletý Daniel Holzer. S tím jste v míru?
„Trošku mi už kluci nadhazují, že po třicítce to bude jiné. Ne že všechno půjde do kopru, ale prý se všechno změní. Já tomu nevěřím, věk je jen číslo.“
Co fotbalová výkonnost? Tam byste aktuálně vybral které přídavné jméno, aby nejlépe vystihlo vaši formu?
„Řekl bych, že se kupodivu cítím lépe a lépe.“
Proč kupodivu?
„Nevím, čím to je, ale fakt to tak je. Nejen fotbalově na hřišti, ale i kondičně. Není to tak, že bych se zhoršoval nebo měl v trénincích problémy. Naopak. Tak doufám, že to takhle bude pokračovat.“
V minulé sezoně jsem párkrát zmínil, že jste v životní fazoně. Chvílemi dokonce reprezentační. Přeháněl jsem?
„Těžko říct. V reprezentaci je velká konkurence, nijak jsem nepřemýšlel nad tím, jestli bych měl pozvánku dostat, nebo ne. Soustředil jsem se na své výkony, na klub. Kdyby si toho někdo všimnul, asi bych tam už byl. Nebo jinak to řeknu: asi je to na reprezentaci pořád málo. Musím se snažit víc. Anebo už jsem v kategorii těch starších, kteří už pro nároďák nejsou perspektivní.“
Kdy v kariéře jste se cítil podobně jako teď?
„Nejtěžší po fyzické stránce byl pro mě přestup do Slovácka, kde jsem naskočil do přípravy pod trenérem Svědíkem. Na druhou stranu ty tři roky tam mi hodně daly. Přijde mi, že ještě teď z toho trošku čerpám.
